Život jako počítač...

Legendy a mýty různých národů vyprávějí o světech v nichž žili naši předkové a které zanikly. Takže lidé již pravděpodobně zažili mnoho konců světa. Nějací lidé vždy přežili, ale zcela zřejmě se nezměnilo se jejich chápání a myšlení. Jinak by se neopakovalo stále jedno a totéž.

Je možné doufat, že po případných změnách začnou lidé vidět realitu jinýma očima? Objeví se nějaký jiný, úplně nový svět? Poruší se genetické kódování, které nás jaksi nutí budovat nový svět na starých základech? V některých případech to má svůj smysl, problém ovšem je v tom, že člověk současného naprogramování tomu není schopen porozumět.
Pokusme se představit si konec světa jako restart obřího počítače zvaného lidstvo. Operační systém, který na něm dosud běžel se tak zaviroval, že došlo k zablokování všech dosud probíhajících programů a vymazání pamětí. Tím počítačem jsme my, lidé. My jsme hardware kde to probíhá. Je to samozřejmě metafora, ale co když... Jak může dojít k zavirování? Jednoduše. Každý člověk má v tomto obřím počítači svou nezastupitelnou úlohu. Jsme třeba buňky které zpracovávají informace. Nějaké informace přijmeme a pokud to náš vnitřní program umožňuje, uvnitř nás se svým způsobem promění a změněné je posíláme dál, k dalším buňkám, tedy lidem. Někdo to dělá hůře, někdo lépe, někoho to baví, jiného ne, například podle toho jestli program, který zpracovává, odpovídá tomu procesoru který v sobě má. Zdá se, že v současnosti většina lidí jede podle programů které s nimi neladí a chce se po nich něco jiného než na co byli původně naladěni. Takže práce toho superpočítače není ani zdaleka optimální a vzniká v něm mnoho chyb, které se projevují jako války, chudoba, nemoci, krize, znečištění, špatné mezilidské vztahy, nedůvěra, nenávist. Nejsou to jen dnešní chyby, ten celopočítačový program byl takto nastaven už kdysi dávno. Nepodařilo se však v souladu s tímto programem nastavit i programy všech jeho součástí, tedy jednotlivých buněk. Z původně možná perfektně sladěného superpočítače se pozdějšími necitlivými zásahy stala chaotická změť společností, kultur a civilizací! A stále se stupňující chaos vedl k zavirování a kolapsu. Ví někdo o jiném vysvětlení proč to všeobecně nefunguje? Dejte vědět...
Řídící, málopočetné software, tedy v podstatě mozek, stojí před velkým problémem. Neobejde se bez dalších doprovodných důležitých programů, a ze všeho nejméně bez buněk. Jak ale naprogramovat důležité programy tak, aby se sjednotily a pracovaly pro společný cíl? Pokud by to nějaký programátor dokázal, pak by to byl teprve pokrok! A to bez ohledu na to o jaký cíl by šlo. A lze se jen modlit, aby ten cíl byl i ku prospěchu buněk. Což není jasné. A už jen to přeprogramování buněk! Jak z jejich dokroucené paměti dostat třeba jen ono stále platné tady jsem já a tam jsou ti druzí, jsme odděleni. Nebo smrt je strašná, proto musím bojovat o život. Či okřídlené na světě je nedostatek prostředků k životu, proto se musím snažit dostat co nejvíc. A také chtějí mě zabít, proto se musím bránit. Je toho podstatně více. Dnes už si alespoň valná většina více či méně uvědomuje, že globální civilizace bude nezbytností. Bude k tomu nezbytně nutné opět použít spoustu násilí? Zatím se utěšujeme tím, že ta obrovská spousta jaderných a jiných zbraní neumožňuje jejich hromadné použití, protože by to ohrozilo samu podstatu lidstva. Přímo samu podstatu, ne jen přežití! Jenže subsystémy superpočítače jsou tak zavirované! A právě roku 2012 by mělo dojít k úplnému zadření chodu superpočítače. Je z tohoto pohledu představa zhroucení celého systému tak nereálná? A že pro následovné obnovení činnosti bude třeba udělat něco jako restart?
Vize pro rok 2012 říkají, že právě v tom roce dojde ke kritickému nahromadění chyb v systému a k jeho rozpadu. Což by mohlo znamenat válku, ale také nemusí. Co když si prostě dostatečné množství lidí uvědomí nutnost změn, že takhle to dál nejde? A vypoví poslušnost současnému systému a začnou žít jinak? I tak by to mohlo proběhnout. Restart ovšem nebude otázkou jediného dne, či roku, bude pravděpodobně trvat několik desetiletí. Když se instaluje nový operační systém, dochází k totálnímu vymazání dosavadní paměti. Nebude vhodné pro poučení nových budovatelů života ponechat alespoň část? Nebo se ten nový člověk bude podobat Hitlerovým vizím o Novém člověku? Krutém, energickém nadčlověku? Byly Hitlerovy vize skutečností? Čím je naše planeta tak vyjímečná, že se o ni mimozemští mezi sebou perou? Měli snad stejné problémy na své vlastní planetě a hledají nové útočiště? Nebo jsme jejich výtvory? Jsme podobni bohům se vším všudy? Jakási pátá kolona? Nevíme, někdy je lepší nevědět...
... já vím že máme málo času, sedíme na pěkně naříznuté větvi. Je jen otázkou zda se raději předtím vyhubíme sami, či zda si počkáme až přijde pohroma shora. Člověk si však připadá jako idiot blábolící o konci světa, málem zralý pro cvokhaus...
Vážně jsem se tím zabýval a pokud jsem to pochopil správně, toto období začalo koncem druhé války. Všechna varovná znamení, vše, co se mělo dít jak nahoře tak i zde dole se událo a děje málem do puntíku tak, jak to staříci řekli, napsali a potažmo zasymbolovali. Se Saddámem to měla být poslední lidská roztržka, tedy válka vůbec. Na výhybce nebíčko či peklíčko jsme měli být v červnu 92 s tím, že poté bude buď mír, láska a spolupráce, to znamená že pohnuté časy do 2012 bychom společně jaksi přežili, nebo budou pokračovat roztržky, vyvstanou různé problémy, nedostatek úrody, potravy, nemoce, WW3, no a poté opatření shora. Pohřeb žehem coby zavření dveří za další pochmurnou, nepodařenou kapitolou "vývoje".
Ono to desatero bylo původně dvanácterem:
11 - Jsi zde jen ke službě druhým!
12 - Nemáš žádných práv! ...
Což by ve světle skutečností dávalo smysl. Biblický Bůh sice pod duhou vyloučil další pohromu vodou, ale nevyloučil pohromu ohněm... A staříci píšou, že "až bude v noci světlo přes rovník, náš čas bude sečten a sluníčko kýchne." No a co se to děje ... Lézt do hor před vodou, či se zakopávat před ohněm? Co chcete dělat s byť i milionovou skupinkou lidí, když s děním tam nahoře nenaděláme nic a miliardy nevěřících Tomášů, pilně plnících plánovanou produkci a oslepených "silou technologie a rozumu", jinak ale tupý dav, jsou vedeny do záhuby chamtivostí a blbostí nadutých idiotů u moci? Co s tím? Začít stavět Archu? Na té výhybce ve dvaadevadesátém jsme si opět tradičně špatně vybrali a teď poneseme následky svého výběru. Tehdy se skupina předáků indiánů Hopi vypravila až do OSN přednést jim podrobně oč jde. Ti všeznalí blbečkové v OSN však ně hleděli jako na cvaklé indiány malující bubáky na zeď. Teď už to vše jede samospádem jako těžkotonážní vlak který není čím brzdit, a nelze ani obrátit výhybku...
Podivejte se třeba jen na změnu v mezilidských vztazích za posledních 10 let... Je to k blití. Sranda je, že téměř každý cítí, že je nějak jinak než bývalo, že něco visí ve vzduchu, ale NECHCE o tom vědět, natož o tom přemýšlet! Ti, co se náhodou zachrání, budou koktat do konce života a klíčem zbylým od 4x4 vyrývat do kdejakého kamene znamení jako varování pro příští generace... Což budoucí přechytralí archeologové vědecky popíšou jako pohanské rituální symboly...
Jo, život možná začne znovu, možná lepší... Kdo ví...