Zemi zaslíbenou nechtěli...

    Odpověď dávají dějiny židovského národa. Synové Izraelovi se nikdy nestali pány celé „země zaslíbené“. Od jihu pronikali do ní bojovní Filištínští, od severu Féničané, v městech, ba v samém Jerusalémě až do jeho dobytí králem Davidem, vládli Chananejští. Marně Mojžíš zakazoval Židům smíšené sňatky. Cizí krev, zároveň s cizími mravy, zvyky, zákony i náboženstvími, bez zábran vnikala do židovství. V knihách proroků stále čteme o jejich bojích proti jedům pohanství. Klanění se zlatému teleti nebylo jedinou episodou. Byly stavěny obětní oltáře Molochu, bohu – býku, který v rozžhavených útrobách spaloval lidské oběti; a Astartě, bohyni rozkoší, jejíž kněžky byly nevěstkami. Proroci marně je rozmetávali a svolávali kletby na hlavy odpadlíků od víry otců.
    Ještě horší poměry zavládly v zaslíbené zemi po smrti Šalamounově, kdy sever si zvolil za vládce Jeroboama, Šalamounem vyhnaného vojevůdce, jih pak zůstal věren Roboamovi, synu královu. Vznikly dva státy - Izraelský na severu, a Judejský na jihu. Jeruzalém s chrámem a všem Židům posvátnou schránkou zůstal v rukou Roboamových. Jeroboam věděl co to znamená; Židé z království Izraelského budou každoročně putovati do Jeruzaléma, zde se budou stýkat s levity, o něž se opírá vlastní potomek krále proroka, a přikloní se opět k domu Davidovu. Proto se rozhodl vyhubit víru Mojžíšovu a vnutit lidu pohanství. Ve III. knize králů (XII., 26-30) čteme: „Řekl pak Jeroboam v srdci svém: „Tudíž by se navrátilo království toto k domu Davidovu.“ Když by chodíval lid tento k obětování obětí v domě Hospodinově do Jeruzaléma, i obrátilo by se srdce lidu tohoto k pánu jeho Roboamovi, králi Judskému, a tak zabíjejíce mne, navrátili by se k Roboamovi králi Judskému. Protož poradiv se král, udělal dvé telat zlatých a řekl lidu: „Dosti jste již chodili do Jeruzaléma, aj, teď bohové tvoji, ó Izraeli, kteříž tě vyvedli ze země Egyptské.“ I postavil jedno v Bethel a druhé postavil v Dan. Kterážto věc byla příčinou k řešení, nebo chodíval lid k jednomu z těchto až do Dan. Vzdělal zajisté dům výsostí, a ustanovil kněží z lidu obecného, kteří nebyli ze synů Lévi. Ustanovil také Jeroboam svátek měsíce osmého, v patnáctý den téhož měsíce, k podobenství svátku, kterýž byl v Judsku a obětoval na oltáře. Takž učinil i v Bethel, obětuje telatům, která byl udělal. Také i v Bethel ustanovil kněží výsostí, kteréž byl zdělal. A obětoval na oltáři, který byl udělal z Bethel, v patnáctý den měsíce osmého, tohoto měsíce, kterýž byl sobě smyslil v srdci svém a slavil svátek s syny Izraelskými, a přistoupil k oltáři, aby kadil.“
    Král Jeroboam své rozhodnutí odvrátit lid židovský do víry otců, a tím odvrátit jej také od chrámu jeruzalémského, poutního místa celého národa, prováděl velmi důsledně. Mělo to pro něho tu výhodu, že se zbavil židovského duchovenstva které od pradávna drželo ve svých rukou nejvyšší moc duchovní, značně omezující moc královskou. Pohanství otevřeny byly dokořán brány Izraelského království, oltáři pohanských bohů poseta byla celá země. Mojžíšova víra byl dána ve psí, a pohanství ovládlo polovinu národa. Když se pak Salmanasar, král asyrský zmocnil Samary, hlavního města izraelského království, promíšeno bylo židovské obyvatelstvo pohany, „kteří i zbývajícím věrným židovství vnutili, pokud neuprchli, své zákony, zvyky i svou víru“.