Zázrak v Káni Galilejské

    Navzdory tomu příslušníci Esoterické církve a Templářští rytíři Máří Magdalenu vždy považovali za svatou. Pro mnohé je svatou dodnes, stala se patronkou vinařů, ochránkyni vína, ochránkyni Svatého Grálu, strážkyní svaté krve. V originálních evangeliích je mnoho údajů které bychom tam po dnešních zkušenostech ani v nejmenším nečekali. Je to asi dáno tím, že se prozatím nikdo neodvážil jít do hloubky pod povrchní oficiální výklad. V tomto směru dost napomohly svitky od Mrtvého moře, a v neposlední řadě i vyjímečné výzkumy australské teoložky dr. Barbary Thiering. Svitky od Mrtvého moře umožnily přemýšlejícím zcela nové chápání tehdejšího jazyka a vnesly do výkladů nové světlo. Popisují organizaci komunity a v podstatě vše okolo Mesiáše Israele. Popisují také sněm dvanácti delegovaných apoštolů, kteří byli trvale určení k dohlížení nad specifickými aspekty vlády a konaných rituálů. To přispělo k hlubším znalostem o samotných apoštolech. I když jejich jména byla známa, svitky umožnily lépe pochopit kým byli, čím byly jejich rodiny, a také jaké měli povinnosti a funkce. Díky svitkům je možné vysledovat v evangelií ukryté alegorie, či užívání dnes nepochopených pojmů a slov. Víme nyní, že křtící kněží a ti, kteří jim pomáhali byli nazýváni rybáři, kandidátům křtu se říkalo ryby. Apoštolové Jakub a Jan byli oba vysvěcení rybáři. Bratři Petr a Ondřej byli pomocníci rybářů a Ježíš jim zcela zřejmě slíbil kněžství v novém duchovenstvu když prohlásil „udělám z vás rybáře lidí“. Víme také, že v době evangelií se používal speciální žargon, kterému bez problémů rozuměli všichni v prvním století a dříve. Význam používaných slov byl však později bohužel zapomenut. Není to nic nového, i my dnes máme takový žargon. Používáme například slova anděl - investor, hvězda - star, celebrita, a mnohá další. Každá doba měla svůj žergon který postupně upadl v zapomenutí. Z toho je jasné, že pozdější doslovné překlady nedávaly smysl. A evangelia jsou plná takovýchto slov. Výrazy jako třeba chudáci, malomocní, dav, slepec, mraky, ovce, nebo bochník, všechna tato slova se vztahovala nějakým způsobem k lidem a jejich zařazení. Ve své době ale neměla ten význam který jim dnes přikládáme. Jen jsme je převzali.
    Když byla evangelia v prvním století sepisována panovalo Římem kontrolované prostředí. Jejich pravý obsah tedy musel být zamaskován před římskou cenzurou. Hlavně údaje politického rázu musely být pečlivě zakódované, skryté. Proč by jinak důležité pasáže byly uváděny slovy „pro ty, kdo mají uši k slyšení“? Nejinak tomu bylo v případě členů jakýchkoliv potlačovaných skupin během celé historie. Podobného kódování používali Židé v Německu ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století. Určitá znalost této slovní kryptologie nyní umožňuje určovat data a místa s poměrně velkou přesností. Mnoho skrytých významů v evangeliích a potažmo i zázraky získávají zcela jiný význam a souvislosti. To přitom v žádném případě nepopírá skutečnost, že Ježíš byl velice mimořádnou osobou s neobvyklými schopnostmi. Evangelia popisují určité události, ze kterých teprve později církevníci udělali zázraky. Nebyly evangelisty zaznamenány proto, že by šlo o opravdu zázračné události, ale proto, že v tehdejší politické situaci byly zcela bezprecedentní a úspěšně obcházely tehdy platné zákony. Víme nyní i další věci. Víme například proč si jednotlivá evangelia často odporují. Tak třeba Markovo evangelium říká, že Ježíš byl ukřižován ve třetí hodině, zatímco Janovo evangelium tvrdí že to bylo v šesté hodině. Na první pohled se to zdá nedůležité, ale jak uvidíme dále, tento tříhodinový rozdíl byl podstatný v událostech které následovaly.
    Podívejme se na proměnu vody ve víno v Káni Galilejské. Z původně běžné událostí církevníci udělali zázrak. Podivné je, že svatba v Káni Galilejské je popisována pouze v Janově evangeliu. Kdyby to bylo jako zázrak pro církevníky tak důležité, proč to není popsáno v dalších evangeliích? V evangeliu není psáno že „víno došlo“. Je tam napsáno: „Když chtěli víno, Ježíšova matka řekla že nemají víno“. Odpovědnou osobou byl pořadatel slavnosti a už jen tímto je jednoznačně dáno že nešlo o svatební hostinu, ale předsvatební zásnubní slavnost. Podle tehdejších zvyklostí víno na takovýchto slavnostech mohli pít pouze kněží a na jejich úroveň postavení Židé v celibátu. Nesměli jej pít ženatí muži, novici, ani kdokoliv jiný kdo nebyl vysvěcen. Ti mohli pít pouze vodu jako očistný rituál. Tak je to uvedeno i v Janově evangeliu. Když nastal čas pro tento rituál Ježíšova matka Marie, zřejmě nespokojená s touto diskriminací, upozornila Ježíše že nevysvěcení hosté nedostali víno. Protože Ježíš ještě nebyl pomazán na mesiáše, odpověděl že jeho čas ještě nenastal. Protože matka zřejmě dále naléhala, Ježíš nedodržel zvyklosti a nechal nalévat víno všem. Pořadatel slavnosti pak nekonstatoval zázrak, ale pouze jednoduše vyjádřil své podivení nad tím, že se víno objevilo proti všem zvyklostem i v této situaci. Někteří si proto myslí, že hostina v Káni Galilejské byla Ježíšova vlastní svatební slavnost, protože Ježíš a jeho matka rozhodovali o věcech nepříslušejících běžným hostům. Ti myslitelé nevzali v úvahu fakt, že tato slavnost se měla konat v létě roku 30 v měsíci odpovídajícím našemu červnu. Jenže tenkrát se první svatby vždy konaly v měsící pokání, tedy v září, a zásnubní hostiny se konaly o tři měsíce dříve. V tomto případě by to znamenalo, že první manželské pomazání Ježíš od Máří Magdalény dostal v září roku 30. Tři měsíce po slavnosti v Káni, která byla zřejmě jejich zásnubní hostinou.