Závislost na politické struktuře

    Od té doby, co člověk opustil mateřské lůno, celé jeho úsilí směřuje k budování, udržování a stáhnutí se do jiných umělých lůn, různých druhů náhradních ochranných prostředků, nebo ulit. Cílem těchto umělých lůn je poskytnout stabilní prostředí pro stabilní i nestabilní aktivity; poskytnout útočiště pro evoluční proces a dospělost - tj. pro přežití. A poskytnout i bezpečí pro svobodný rozvoj, stejně jako poskytnout obrannou ochranu pro útočnou činnost. To je stejná skutečnost jak pro širokou veřejnost, tak pro elitu. Jsou zde však určité rozdíly ve způsobu, jakým každá z tříd přistupuje k řešení těchto problémů.
    Prvotním důvodem, proč jednotliví občané tvoří politické struktury, je podvědomé přání, nebo touha, zvěčnit svůj vlastní vztah závislosti z dětství. Jednoduše řečeno chtějí lidského boha, který by odstranil všechna rizika z jejich života, hladil je po hlavě, pofoukal jim bolíska, naservíroval pečené kuře na každý jídelní stůl, poskytl jim ošacení, uložil je do postele na noc a říkal jim, že všechno bude v pořádku až se druhý den ráno probudí. Tento lidský požadavek je neuskutečnitelný, takže lidský bůh, tedy politik, naslibuje všechno na světě a nesplní vůbec nic. Tak kdo je větší lhář? Veřejnost, nebo jejich bůh - politik?
    Toto chování veřejnosti je v podstatě kapitulací zrozenou ze strachu, lenosti, a v neposlední řadě i prospěchářství. To je základem sociální péče státu jako strategické zbraně užitečné proti odporné veřejnosti. Většina lidí si chce podmanit, nebo případně i zabít další lidské bytosti, které nějakým způsobem narušují jejich každodenní životy. Nechtějí ale nést morální a náboženské důsledky takového zjevného činu, které by mohl pro ně mít. Proto přenechávají tuto špinavou práci jiným, včetně svých vlastních dětí, jen aby oni sami měli „čisté“ ruce. Blouzní o humánním zacházení se zvířaty a potom si sednou k výtečnému hamburgeru. Ale ještě pokrytečtější je, že platí daně pro financování profesionálních vrahů, tedy mužů obecně nazývaných politici, a pak si stěžují na korupci ve vládě. Čím to je? Většina lidí chce být svobodná, aby mohla konat určité věci, ale mají obavy ze selhání. Tento strach ze selhání se manifestuje v nezodpovědnosti a zvláště v přenášení osobní zodpovědnosti na jiné v oblastech kde je úspěch nejistý, nebo přináší potenciální, či zjevná rizika (zákon), jež dotyčná osoba není připravena přijmout. Chtějí mít pravomoc, ale nejsou schopni přijmout zodpovědnost. A tak si najímají politiky aby se dívali do tváře reality za ně.
    Z toho vyplývá, že lidé si najímají politiky aby mohli:
(1) získat ochranu, aniž by si ji sami zařídili
(2) získat čin, aniž by o něm museli přemýšlet
(3) způsobit krádež, bezpráví a smrt druhých, aniž by se museli zamýšlet nad životem a smrtí
(4) vyhnout se zodpovědnosti za své vlastní úmysly
(5) získat prospěch z vědy a techniky bez projevení sebekázně, aby se naučili s těmito věcmi zacházet.
    Dávají politikům moc vytvořit a řídit válečný stroj, aby:
(1) zajistili přežití národa/lůna
(2) zabránili neoprávněným zásahům proti národu/lůnu
(3) zničili nepřítele, který je hrozbou národu/lůnu
(4) zničili občany své vlastní země, kteří se nechtějí přizpůsobit zájmům stability národa/lůna.
    Politici provádějí mnoho polovojenských činností. Na nejnižší úrovni to je policie, jejíž příslušníci jsou vlastně vojáci, zmocněnci, špehové, sabotéři (s licencí) a soudci, kteří křičí rozkazy a dokáží zavřít vojenský obchod bez ohledu na to co žádá trh. Generálové jsou průmyslníci. „Prezidentská" úroveň nejvyššího velitele je dána mezinárodními bankéři. Alespoň někteří lidé tuší, že oni sami vytvořili tuto frašku a financovali ji ze svých daní (souhlas). Ale spíše se podrobí, než aby byli pokrytci. Takže národ se rozdělil na dvě velmi odlišné části - poddaný podnárod (velká mlčící většina) a politický podnárod. Politický podnárod zůstává připoután k poddanému podnárodu, toleruje jej a těží z jejich podstaty, dokud nebude dostatečně silný na to aby se oddělil a zničil své „rodiče“.
    Aby bylo možno dělat nějaká významná, počítači podporovaná ekonomická rozhodnutí o válce jako primárním ekonomickém setrvačníku, je nezbytné přiřadit konkrétní logistické hodnoty každému elementu válečné struktury jak personálnímu, tak materiálnímu. Tento proces začíná jasným a upřímným popisem podsystémů takové struktury. I když v českém prostředí vojenské službě odzvonilo, následující úvahy platí i pro českého človíčka. Malé úsilí na modifikaci lidského chování je významnější, nebo efektivnější zavedením společensko-vojenské instituce známé jako odvod. Prvotním účelem odvodu, nebo jiné podobné instituce, bylo a je pomocí zastrašování mladým mužům společnosti vštípit nekritické přesvědčení, že vláda je všemocná. Brzy je pak naučen, že prosba je pomalý prostředek pro změnu něčeho, co může kulka učinit okamžitě. Takže muž, který je učen v náboženském prostředí jedenáct let svého života, může být pomocí tohoto nástroje vlády zlomen, zbaven svých fantazií a přeludů během pouhých několika měsíců. Jakmile je mu toto přesvědčení vštípeno, je potom snadné vštípit i všechna další přesvědčení. Ještě zajímavější je proces pomocí něhož rodiče mladého muže, kteří jej bezmezně milují, mohou být donuceni poslat ho do války na smrt. Toto zajímavé téma není možné z důvodu jeho obsáhlosti rozvést do všech detailů, nicméně můžeme nastínit hrubý přehled, který může posloužit k odhalení těchto faktorů, které musí být zahrnuty v numerické formě pro potřeby počítačové analýzy společenských a válečných systémů. Začneme s pokusem o definici odvodu. Odvod (výběrová služba atd.) je povinné kolektivní obětování se a otroctví, navržené lidmi středního a staršího věku za účelem nátlaku na mladé lidi, aby dělali pro veřejnost špinavou práci. To dále slouží k uvalení stejné viny na mladé lidi, jakou jsou zatíženi ti starší. To učiní kritiku starších mladšími méně pravděpodobnou (základní stabilizátor). To je veřejnosti prezentováno a prodáváno pod značkou „služba vlasti" nebo „služba národu".
    Jakmile jsme otevřeně ekonomicky definovali odvod, může být tato definice použita k načrtnutí hranic struktury zvané Lidský hodnotový systém, který je posléze přeložen do pojmů teorie her. Hodnota takových zotročených dělníků je dána tzv. Tabulkou lidských hodnot, tedy tabulkou, která je rozdělena do kategorií podle inteligence, zkušeností, služebními pracovními požadavky a podobně. Některé z těchto kategorií jsou běžné a mohou být stanoveny pokusně v termínech hodnot jistých prací, pro něž existují platové tarify. Některé práce je obtížnější ohodnotit, protože jsou pro požadavky společenské zkázy unikátní. Uveďme extrémní příklad: hodnota matčiných pokynů její dceři způsobí, že dcera bude mít jisté požadavky na budoucího manžela za pět až deset let. Takže potlačením odporu proti převrácení vlády učiní pro bankovní kartel snazší koupit třeba nějaký stát řekněme za dvacet let. Takový problém se silně opírá o pozorování, data získaná ze špionáže během války a o mnoho jiných druhů psychologického testování. Je ale možné navrhnout hrubé matematické modely (algoritmy atd.) které, pokud přímo nepředpovědí, tak alespoň předurčí tyto události s největší pravděpodobností.