Zástupci boha na Zemi...

    Tímto způsobem si dřívější dělníci a pomocníci, nyní kněží, udržovali své postavení a z toho plynoucí životní úroveň. A byla tím zároveň ukojena přirozená lidská potřeba víry. Aby tomu dodali patřičného lesku, vymysleli si tajemné obřady, aby prosťáčci uctívali božstva, obětovali jim a prosili o jejich návrat. To se v podstatě děje doposud. Lidé mají svou víru v bohy, či Boha, docházejí do chrámu kde kdysi sídlili bohové a vyznávají se ze svých nepravostí. Činí pokání a očekávají odpuštění od kněze, stejně jako kdysi. Ani dnešním kněžím se život příliš nezměnil. Lidé jim slouží, platí penězi za mše, pohřby a služby. Kněz „ukazuje cestu pravou", káže vodu, pije víno a když je třeba, dští oheň a síru na cokoliv co ohrožuje jejich blahobyt. Nejsou možná všichni stejní, ale kdo by riskoval a vyčníval z řady?
    V židovských textech je popsán pozoruhodný způsob vzdělávání výjimečných lidí. Píše se zde o andělovi jménem Raziel, který seděl u proudu říčky vytékající ze zahrady Eden, a tam předal našemu starému dobrému Adamovi zvláštní „safírovou knihu". Ujistil jej přitom, že se z této knihy dozví vše „...co tě potká až do dne kdy zemřeš, a také z tvých dětí, které přijdou po tobě, až do posledního pokolení. Ten kdo bude vlastnit tuto knihu bude vědět co se stane měsíc po měsíci, mezi dnem a nocí, a všechno bude otevřené, jestli vypukne neštěstí a hlad, jestli obilí se urodí, bude déšť nebo sucho..." A v hodině, kdy Adam přijal knihu, vzplál u proudu oheň a v plamenech stoupal anděl k nebi. Tu Adam věděl že to byl posel boží, a že knihu tu mu seslal „svatý král". V té knize byly vyryty nejvyšší znaky svaté moudrosti a sedmdesát dva druhů věd bylo v ní obsaženo. Ty se dále dělily na šest set sedmdesát znaků nejvyšších tajemství. Také tisíc pět set klíčů, které nebyly svěřeny svatým tohoto světa. Když později Adam zhřešil, kniha mu uletěla. Po dlouhém pokání mu však archanděl Rafael přinesl safírovou knihu zpět. Kniha byla dále předávána potomkům, až se dostala k praotci Noe, který se z ní naučil poznávat dráhy planet a také dráhy Aldebaranu, Orionu a Síria. Nač to Noe potřeboval znát a proč zrovna těchto planet není jasné. Dále se Noe z knihy dozvěděl jména jednotlivých nebes a jména nebeských sluhů. I zde je opět uváděno více nebes! Kniha se prý cestou přes potomky dostala až ke králi Šalomounovi. A tam se její stopa ztrácí...
    Pokud nejde o nějaké podobenství, co si lze pod tím pojmem kniha představovat? Nešlo jistě o klasickou knihu jak ji známe dnes. Jsou známy záznamy na hliněných tabulkách, na kůži, vyryté do kamene, nebo v kovu. A také asi nepůjde o texty vyryté do safíru, safír je tvrdý drahokam. Jedině... V poušti Gobi našli křišťálové předměty, které fungují jako obrazový záznam. Dodnes nikdo neví na jakém principu. Vědátoři o tom nemluví proto, že by to museli prohlásit za padělek, za nemožnost. Jsou známy i datové záznamy uložené do krystalu a věřte, že se tam toho vejde hodně. Jenže kdo by tenkrát mohl být schopen něco takového stvořit? Snad jedině bohové, od nich tu knihu Adam vlastně dostal. Respektive od „svatého krále", ne od nějakého superboha! To ovšem také znamená, že Adam nebyl obyčejný prosťáček. Musel vědět co s tím má dělat, jak s tím zacházet!
    Před nějakými padesáti lety bychom museli žvanění vědátorů bez výhrad akceptovat. Ne tak dnes. Známe takový přístroj. Je placatý jako hliněná destička, obsahuje texty, obrázky, prostě neuvěřitelné množství informací. A když ten přístroj dáme do provozu, září jako safír! Já vím, je troufalé přirovnávat safírovou knihu k notebooku a případně tvrdit, že tenkrát něco podobného měli. Ta bible ale hovoří, že to obsahovalo spoustu informací! Oni nebyli žádní blbci a třeba takový Šalomoun si s největší pravděpodobností v paláci svítil elektrickým osvětlením. Že ne? A proč by nemohl? Že to nějací vědátorští „bohové", jinak pitomci na entou odmítají? Zrovna tak si svítili už prastaří Egypťané a mohou si žvanit co chtějí! Ta doba vůbec nebyla primitivní!
    Nechci se zamýšlet nad stvořením světa, jen jeden citát ze neuznané bible: „...všechny prostory, rostliny a také klenba nad ním a podlaha pod ním, všechno už tam bylo, a teprve tisíc tři sta šedesát jeden rok a dva okamžiky potom bylo stvořeno nebe a země..." Všechno už tam bylo... Žádný velký třesk a následný chaos... I to vyhnání z Ráje dostává zcela jinou podobu. V orbitální stanici v některém nebi šlechtili tvora, kterého hodlali „vysadit" na Zemi. Nějaký důvod to rozhodně mělo, jen kvůli tomu asi kroužili kolem Země. V případě toho „vyhnání" zřejmě šlo o vysazení vyšlechtěných jedinců do „ostrého provozu". Nevíme jaké prostředí tenkrát na Zemi mohlo být, ale pokud „tam všechno už bylo" dá se předpokládat, že bohové své výrobky vypustili do prostředí plného bakterií, nebezpečných zvířat, nemocí, zimy a hladu. Což musela být pro první lidi neuvěřitelně traumatizující událost, která se silně zapsala do jejich myslí. A bohové dodnes jen dohlížejí jak si jejich výrobek vede...