Zakázané znalosti...

    V Irsku byly nalezeny stavby, jejichž žulové zdi byly roztaveny. Žula se ale začíná tavit až při teplotách kolem tisíce stupňů. Město Hattus v Malé Asii, byly z něho nalezeny pouze zříceniny, bylo zřejmě zničeno zbraní vyvolávající náhlý, neobyčejně vysoký žár. Archeolog Bittel k tom řekl: „Roztavené cihly vytvořily neobyčejně tvrdou rudou hmotu. Ohnivzdorné kameny žárem pukly. Žádná zeď, žádný dům neunikly tomuto nevysvětlitelnému žáru.“ Takový vzestup teploty by mohl podle dnešních poznatků vyvolat požár řádící na místě několik týdnů. Nebo atomový výbuch. Proslulý archeolog Ceram napsal, že tento požár si nelze na základě dnešních vědeckých znalostí vysvětlit. Nepokládejte šmahem vše staré za primitivní a vysvětlení se objeví samo.
    V Indii vykopali 4000 let starou lidskou kostru s radioaktivitou 50krát vyšší než byla radioaktivita okolí. Podle vědátorů to byly pozůstatky člověka, který požil potravu o radioaktivitě stonásobně přesahující běžný průměr. Nebo byl něčím ozářen? Tyto informace podporují hypotézu, podle níž disponovaly zaniklé civilizace technikou nebezpečnou natolik, že se hrstka zasvěcených mudrců raději rozhodla zahladit na ně všechny vzpomínky. Před 1000 lety napsal jeden čínský alchymista: „Největšího hříchu by ses dopustil, kdybys prozradil své tajemství vojákům. Dbej na to, aby se do míst, kde pracuješ, nedostal ani mravenec.“
    Podle kabaly byla kniha obsahující tajemství vyšší vědy uložena do hlubokého sklepení, aby se nedostala do rukou někomu nepovolanému. Newton věřil, že nějaká tajná organizace bedlivě střeží jisté vědecké poznatky, aby se nedostaly na veřejnost. Napsal: „Kromě přeměny kovů jsou i další velké záhady. Nelžou-li velcí mistři, nelze zjevit tato tajemství bez obrovského rizika.“
    Snad dodnes bdí v Indii nad tajemstvím některých zbraní hromadného ničení jakási „rada moudrých“, kterou založil panovník Ašóka. Nazývá se Společnost Devíti neznámých.
    Leonardo da Vinci zničil vzorec plynné směsi, jež umožňovala člověku pohybovat se bez časového omezení pod vodou, se slovy: „Nevydám toto tajemství, protože se obávám zloby lidí, kteří by toho využili, aby proráželi dna lodí a potápěli je.“
    Ona éra barbarství a tmářství, kterou pokládáme za úsvit našich dějin, by tedy byla prodloužena vědomým zásahem velkých mudrců poučených zkušeností. Kolik civilizací, předcházející tuto civilizaci bylo zničeno? Kolik jich padlo za oběť vlastnímu technickému vývoji? Naše dnešní znalosti nejsou zdaleka úplné. Hlubiny země vydaly zatím archeologům jenom malou část svých zkamenělin a mrtvých měst. Ruský profesor Fjodorov říká: „Všechny dedukce jsou přípustné. Vědec má právo konstruovat odvážné hypotézy a riskovat. Nelze však zapomínat, že popis podivuhodných událostí, nevysvětlitelných v určité epoše, nemusí být nezbytně ohlasem zapomenuté minulosti. Může být také příbojem budoucna, tvůrčí fantazií. Zásluha patří zrovna tak tomu, kdo snil o létajícím koberci, jako i tomu, kdo postavil první letadlo. Jeden i druhý znamenají zásadní etapu na cestě lidského rozumu.“ Což je sice pravda, ale někdy to pravda být nemusí...