Zajímal je čas...

    Číňané pěstovali i tajné vědy, například alchymii, jejíž počátky spadají do roku 140 před Kristem, kdy Wej Po-jang napsal alchymický traktát Trojí shoda mezi cestami Nebes, Podnebesí a Člověka. Z těchto tajných věd pocházejí nejen magnetický kompas a akupunktura, ale také vyprávění o bitvách s bytostmi nikoli lidskými, jež se dochovala v pověstech. Některé ze zmíněných bytostí Číňané nazývali „prázdné pytle“, což neodpovídá ničemu co bychom znali odjinud. Císař Fu-Si prý „prázdné pytle“ porazil už za úsvitu věků. Pak se „vrátily tam, odkud přišly“. Ale kam? O tom už pověsti mlčí.
    Do tajných věd je třeba zařadit i bádání Sü Lu Čaje (1029-1081), který se s pomocí Knihy proměn pokusil datovat prvopočátky čínské civilizace. Dospěl k závěru, že se zrodila v roce 129 600 před Kristem. Proč právě tehdy? Tak dlouhé časové období by bylo třeba upřesnit především archeologickými nálezy. Ale i když se o hmatatelné důkazy opřít nemůžeme, nic nám nebrání předpokládat, že Vládce času mohl cestovat nejen do své budoucnosti, ale také do minulosti, a ono datum 129 600 před Kristem by bylo možno považovat za nejzazší mez kam se mohl dostat. Jisté ovšem je, že z těchto cest do minulosti přinesl znalosti fosilií, zatímco Evropané se o nich dozvěděli až v 19. století. Mezi posvátnými informacemi od císaře Fu-Siho, které Číňané zaznamenávali už od roku 1000, nechybí totiž ani popisy a vysvětlení pravěkých zkamenělin. Popisy neolitických předmětů, především červeně a černě zdobených hliněných nádob, však existují i v písemných dokumentech mnohem staršího data, pocházejících přibližně z roku 260 před Kristem. Needham k tomu poznamenal: „Je opravdu zvláštní, že ve spisech z období dynastií Čou, Čchin a Chan dosud nikdo nevyhledal a neprostudoval všechny pasáže týkající se dávných dob.“ Bylo by opravdu nanejvýš zajímavé znát čínský pravěk, jakož i data všech zjevení císaře Fu-Siho v historické době. Je však docela dobře možné, že to už někdo zkoumal, ale že výsledky jeho práce se k nám ještě nedostaly, nebo byly na něčí příkaz utajeny. Mezi jiným by bylo dobré vědět, jestli se zjevení nesmrtelného císaře nekryjí s dalšími nepravidelnými a nepředvídatelnými úkazy, které Číňané pečlivě zaznamenávali. Například s výbuchy nov, neboli s „hvězdami na návštěvě“ jak jim poeticky říkali. A také by bylo dobré vědět, zda k rozličným zjevením návštěvníků odjinud, o nichž se čínské letopisy často zmiňují, nedocházelo právě při pobytech císaře Fu-Siho.
    Ať tak, či onak, nejdůležitější je že civilizace, kterou původně založil císař Fu-Si, a která trvala pět tisíciletí, byla civilizací času, a nikoli civilizací prostoru. Proto Číňané nikdy nevynalezli geometrii, ani tu eukleidovskou, té se naučili až od misionářů ze Západu. Jejich značně vyvinutá matematika stála výlučně na algebraických základech. To jim však nezabránilo aby už v 1. století uvedli do chodu hodinový stroj, a od té doby vymýšleli stále dokonalejší mechanismy na měření času. Neboť čas je očividně zajímal mnohem víc než prostor. Podle některých jejich teorií, starých přes tři tisíce let, k nimž se dnešní špičkoví čínští vědci vracejí, prostor neexistuje, a předměty na sebe dokážou působit i na absolutně fantastické vzdálenosti. Needham o tom píše: „Už od období Tří říší nacházíme pozoruhodné popisy působení na dálku uskutečňovaného bez fyzického kontaktu s obrovským prostorovým dosahem.“ Číňané se domnívají, že je snadné překonat prostor zřejmě proto, že ho na rozdíl od času považují za zcela nepodstatný.
    Jejich neobyčejný zájem o čas je znát jak z Knihy proměn, tak z jejich podivuhodných hodinářských mechanismů. A potvrzují ho i komentáře ke Knize proměn z roku 240, jejichž autorem je Wang Pi. Píše o tom: „Celkový význam tao te kuan spočívá v tom, že vládnout bychom neměli prostřednictvím trestů, ani právního nátlaku, ale že bychom měli uplatňovat vliv, získaný zkoumáním budoucnosti, a jeho prostřednictvím zasahovat všude tam, kde je potřeba zjednat nápravu." Z toho jasně vyplývá, že předvídat a ovlivňovat budoucnost, tedy ovládnout čas, to jsou cíle které si vytyčila čínská civilizace hned po svém zrodu. Vědátoři tvrdí, že naproti tomu o vesmír se zajímali jen málo. Což bude blbost, protože Číňané měli v tomto oboru hluboké znalosti. Už na počátku 1. tisíciletí před Kristem na rozdíl od Řeků věděli, že Zemi neobklopuje „křišťálová sféra“, ale že prostor kolem ní se táhne do nekonečna, a že v něm existují další obydlené planety.
    Pak nastal „temný věk“ o němž v podstatě vůbec nic nevíme. Nicméně existují určité náznaky, že tato planeta zažila nekompromisní války bohů, což skoro na tisíciletí zdecimovalo pozemskou civilizaci. Staré znalosti byly tím pádem zapomenuty a když Číňané počátkem 11. století vystřelovali rakety do atmosféry aby zjistili její vlastnosti, o průzkum vesmíru, ani o kolonizaci jiných planet, už žádný zájem nejevili. V dochovaných čínských spisech na toto téma mnoho zmínek nenajdeme, zatímco například popis astronomických hodin z roku 1090 zachází do takových podrobností, že bylo možno vyrobit jejich přesnou repliku. Je známo, že Číňané bezpochyby měli nebeské mapy, a znali i soustavu vesmírných souřadnic, ale jejich zájem o prostor byl ve srovnání s jejich zájmem o čas zcela zanedbatelný. Mohl i za to nesmrtelný císař Fu-Si?