Vyhnání hříšníků...

    Ještě předtím, než člověk musel kvůli svému hříchu opustit zahradu v Edenu, se přihodilo něco, co tvrzení o „procitnutí“ po požití plodu ze stromu poznání jednoznačně potvrzuje:
    „Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl. Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi.“ (Gn. 3,6-7)
    Adam a Eva si z ničeho nic uvědomili že jsou úplně nazí, a ...udělali si oděv z fíkových listů, aby zakryli své pohlaví. Je plně namístě se zeptat, odkud první lidé mohli vědět jak se takový oděv dělá, vždyť byli jak známo nazí, ale „nestyděli se“! (Gn. 2, 25). Dá se předpokládat, že pojem oblečení vůbec neznali! Ale budiž, vždyť jedli ze stromu poznání! A oděv z fíkových listů se dá odvodit z toho, že jedli plody fíkovníku, a pak jeho listy použili ke zhotovení oděvu. I když o nějakém fíkovníku nikde není zmínka!
    To ale není nijak důležité, protože skutečným „objektem jejich zájmu“ určitě nebyl ani fíkovník, ani jabloň, ani žádný jiný strom. Je z toho na hony cítit symbolika. Stromy jsou v mnoha různých kulturách používány jako symboly jistých vlastností a událostí. Velmi zajímavé jsou mytické asociace národů Blízkého východu, které pokládaly strom spojený s matkou zemí za „symbol biologické plodnosti“. Víra ve „strom plodnosti“ se v minulosti projevila třeba u severoamerických indiánů, jejichž ženy „rodily děti pod stromy“. I skandinávské národy žily v přesvědčení, že žena „porodí mnohem snáze pokud obejme strom“. Vždyť strom získává svou sílu z matky Země, a tyto zvyky měly patrně za účel jeho sílu přenést na budoucí matku. Latinské slovo mater, matka, znamená také „sazenice“, nebo „kořen“.
    Ale nazpět k bibli. Oba „hříšníci“ si také najednou uvědomili, že jednoznačně porušili Boží zákaz, a obávali se trestu. A teď to začíná být napínavé! Není známo za jak dlouho po „zhřešení“ se bůh se objevil v Edenu osobně, asi chtěl své lidi zkontrolovat. Že se objevil není tak podstatné jako naprosto zřejmý fakt, že „vševědoucí Stvořitel“ o provinění prvních lidí až do této chvíle nic nevěděl!
    Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě. Tu Hospodin Bůh zavolal na člověka: „Kde jsi?“ On odpověděl: „Slyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se.“ Bůh mu řekl: „Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?“ (Gn. 3,8-11)
    Stalo se něco moc zvláštního! Vševědoucí, všeobjímající bůh se osobně dostavil do Edenu, avšak nemohl najít ty, které stvořil! Nevěděl kde se Adam s Evou skrývají! Bůh užasl když mu Adam sdělil, že se schovávají protože si uvědomili svou nahotu! Hospodin se jich musel zeptat, odkud vědí že jsou nazí, a zda snad nejedli ze zakázaného stromu! Bůh tedy zřejmě naprosto nic netušil o příhodě s hadem! Mohl by být skutečný Stvořitel tak nevědomý? Genesis nám neříká kdy, a za jakých okolností se Hospodin v Edenu ukázal. Ze Starého zákona můžeme pouze odvodit, že zahradou nějakým způsobem „projel“.
    Daleko obsáhlejší jsou apokryfní knihy bible. Ty nebyly přijaty do biblického kánonu, ačkoliv byly v minulosti pokládány za rovnocenně posvátné jako dnešní, stále spornější biblické texty. V knize „Mojžíšova apokalypsa“ nalezneme zajímavou informaci o tom, jak se Hospodin do ráje dostal. V knize je tato událost zaznamenána jako slova Evy:
    „Když jsme uslyšeli archanděla troubit na trubku pomysleli jsme si, že Bůh přichází do ráje aby nás soudil. Proto jsme dostali strach a hledali úkryt. Bůh přijel v cherubínském voze. Když vstoupil do ráje, všechny stromy kolem Adamova i mého okrsku se skácely a Boží trůn se postavil vedle stromu života.“
    Jednoznačně je zde popisováno, jak Bůh přistál v podivuhodném cherubínském voze u stromu života! S tímto létajícím strojem je možné se v bibli ještě několikrát setkat.
    Pozoruhodné na Evině vyprávění je rovněž to, že zahrada Eden byla rozdělena na jakési „okrsky“. Jeden byl přidělen Adamovi a druhý Evě. Také věty předcházející citovanému textu „Mojžíšovy apokalypsy“ nasvědčují tomu, že ráj byl rozdělen.
    Adam ze svého úkrytu řekl Hospodinovi pravdu o svém činu. Odmítl ale energicky vinu a shodil ji na ženu. Eva se cítila také naprosto nevinná a tvrdila že byla navedena hadem. Typicky lidské chování. Jsou takoví i bohové?