Vyhlásili válku křesťanům...

    Odpověděli bojem a vypověděli vyhlazovací válku křesťanství. Byl jim usnadněn rozptýlením Židů po celém tehdejším světě. Všude měli své stoupence a své agendy podřízené Synedrionu, který byl plně v rukou farizejů. Píše o tom Strabo: „Židé se rozšířili po všech městech a je za těžko nalézti místo na zemi, kde by nebyli a kde se nezařídili velmi výhodně.“ Tři čtvrtiny židovského národa v prvním století po Kristu žily v uzavřených ghetech měst římské říše od Kavkazu po Španělsko, od Britanie po Habeš. Židovské kolonie, které byly zvláště silné v Alexandrii, Smyrně, Konstantinopoli, Římě i jinde, podléhaly Synedrionu, odváděly mu dobrovolnou daň a poslušně plnily všechny jeho příkazy. Nebylo tudíž nesnadné rozpoutati organizované pronásledování křesťanů. Stačilo vylíčit je římským úřadům jako sektu odbojníků neuznávajících světské moci, zákonů pozemských, ani autority císařovy. Tuto úlohu udavačů a štváčů sehráli dokonale Synedrionem do celého tehdejšího světa vyslaní agenti. Sv. Justin, filosof, nejslavnější mučedník II století, ve svém „Rozhovoru s Židem Tryphonem“ odhaluje úklady farizejské proti křesťanům a přímo Židy obviňuje, že pronásledování věrných Kristu je jejich dílem. Praví: „V urážkách, vmetených Ježíši Kristu a nám, jiní národové méně viny mají než vy, Židé. Vy jste volali jejich zaujatost proti nám, vy jste způsobili, že špatně smýšlí o nás a Spravedlivém. Ukřižovavše Ho a dověděvši se s určitostí o jeho z mrtvýchvstání a na nebe vstoupení, nejen že jste se nekáli, ale naopak rozeslali jste po celém světě současně svoje pečlivě vybrané agenty. Tito agenti vyprávěli všude jak vznikla nečistá tato sekta nazývaná křesťanskou, a rozšířili o nás nejošklivější pověsti opakované dosud všemi kdo nás neznají. Zvolili jste lidi schopné plniti naše plány, vyslali jste je do všech zemí a rozšířili jejich přičiněním pověst, že nějaký Ježíš z Galileje založil nezákonnou a nečistou sektu a dodali, že Ježíš Kristus naučil své učedníky konati hnusné zločiny, které i teď ještě přičítáte všem, kteří vidí v Ježíši Kristu Spasitele a Syna božího. Pokud jde o nás, nechováme v srdci svém nenávisti ani k vám, ani proti těm, kteří přijali od vás toto špatné mínění o nás, a prosíme Boha, aby vám i jim odpustil a smiloval se.“
    O tom, jak pracovali agenti Synedrionu, vypravuje Tertulliánus, církevní spisovatel a hlava severoafrických montanistů na rozhraní druhého a třetího století: „Křesťané, tak praví oni (židovští agenti), vyznávají hnusnou a tajnou víru, klaní se oslí hlavě a dělí k svému přijímání tělo dítěte, těstem obalené, dopouštějí se krvesmilství a zločinů všeho duhu a jsou buřiči, nepřáteli každého řádu, odmítajíce poslušnost císaři.“ Podobné svědectví o Židech a jejich vině na pronásledování křesťanů zachoval též slavný učenec a církevní spisovatel Origines Alexandrijský ve své práci „Kniha o pohanech“, v níž vypravuje: „Židé od založení církve Kristovy šířili o nás různé pomluvy, že přinášíme v oběť dítě, že je pojídáme, a abychom mohli páchati své pekelné činy, že světla zhasínáme a každý spojuje se s prvním kdož mu padne do rukou. Tyto pomluvy, byť sebe odpornější, mnohé popudily proti nám.“ Toto svědectví doplňuje církevní spisovatel ze IV. stol. po Kr. biskup v Caesarei Eusebios Pamfilský: „Nalézáme psáno u našich knižníků, že kněží a starší národa židovského v Jerusalémě rozeslali všem Židům na světě písemné příkazy, aby odmítli učení Ježíše Krista jako novotu Bohu protivnou. Židovští poslové, opatřeni dopisy, přepluli mnohá moře a projížděli pak celou zemí, klevetili a šířili hnusné pověsti o Spasiteli!“
    Podobných svědectví o vině Židů na pronásledování křesťanů je nekonečná řada. Také v knize „De rebus Christianorum ante Constantinum Magnum“, jež je znamenitou a spolehlivou historií starého křesťanství, se dočítáme: „Velekněží a starší židovského národa rozeslali do všech končin světa běžce aby povzbudili souvěrce nejen k tomu, aby se vyhýbali křesťanům a je nenáviděli, ale aby všemi prostředky je utiskovali a poháněli před soud. Židé celého světa splnili rozkaz svých vůdců a snažili se pomluvami a rozličnými úklady popudit prefekty, soudce i lidové masy proti křesťanům. Mezi pomluvami nejhlavnějšími a dodnes opakovanými bylo, že křesťanství je státu nebezpečná sekta, nepřátelská císařské moci, neboť uznává pouze Boha vládcem, že je jím zločinec, jenž se zove Ježíš Kristus, a byl po právu Pilátem Pontským ukřižován.“ Jedním z těch agentů Synedrionu byl i mladý učený farizej Saul z Tarsu, k jehož nohám složili svá roucha Židé, aby ukamenovali sv. Štěpána. Vypravuje se o něm ve Skutcích apoštolů (8, 3): „Saul pak hubil církev do domů vcházeje, a jímaje muže i ženy, dával je do žaláře.“ A dále (9, 1 – 6): „Saul pak dychtě ještě po pohrůžkách a mordu proti učedníkům Páně, šel k nejvyššímu knězi a vyžádal od něho listy do Damašku do škol, nalezl-li by tam té cesty, které muže, nebo ženy, aby svázané přivedl do Jerusaléma. A když byl na cestě stalo se, že již přibližoval se k Damašku. Tehdy pojednou rychle obklíčilo jej světlo z nebe. A padna na zem, uslyšel hlas k sobě řkoucí: „Sauli, Sauli, proč se mi protivíš?“ Kterýž řekl: „I kdo jsi Pane?“ Pán řekl: „Já jsem Ježíš, jemuž ty se protivíš. Tvrdoď jest tobě proti ostnům se zpečovati.“ A on boje se a třesa se, řekl: „Pane, co chceš, abych učinil?“ A pán k němu: „Vstaň a jdi do města a bude tobě povědíno, co bys měl činiti.“ Tak se Saul obrátil na víru Kristovu a stal se hlavním budovatelem církve.