Výdobytek technologie II
Je li jim to umožněno, s jídlem zákonitě roste chuť. Každoročně nabírají síly, stávají se mocnější a nebezpečnější. Největším nebezpečím je, že se napohled ničím neliší od ještě alespoň částečně zdravých členů společnosti. Naučili se tak dobře maskovat, že vypadají lépe než jejich čestní spolubratři. Ale jen do té doby, než se začneme nad jejich krásnými bláboly zamýšlet. Pokud má vůbec někdo vůli se rozhlédnout, jsou lehce poznatelní. Veškerá síla jejich umu a vůle je soustředěna v úzce egoistickém prostoru. Úplně se odnaučili myslet v kategoriích společnosti a státu.
Myslí jen na sebe a vlastní výhody. Jednají přitom jako vědátory „emancipovaná“ krysa. Je jich hodně, neuvěřitelně se rozmnožili a jejich kvantita stále roste. Rozdělili se na malé a velké, planetu si rozdělili na „lovecké revíry“, na místa lovu a krmení. Malí obdivovatelé velkých se musí spokojit s málem. Hle, tam leží opilec, v kapse má peníze, někdo mu je vezme, tak proč ne já? A potichu sebere. A podruhé... a potřetí... Když to projde, pro upokojení vtíravého svědomí mají pohotově výmluvu. Stejně by je prochlastal a já je potřebuji na správnou věc. Až najednou on a jemu podobní zjistili, že peníze pro všechny nestačí. Že všichni žijí špatně, tak ať přežije silnější. Odtud je už jen krůček k vyhlédnutí oběti, jejímu odstranění a oloupení. Pokud možno legálně, pod záštitou příslušně vyrobeného zákona. Ve světě bez mravnosti proti logice těchto postupů není co namítnout! U podnikatele ona logika zplodila myšlenku, že člověka lze kdykoliv propustit, vyhodit na ulici. Jeho logika říká že pokud ho nevyhodí, sám se zruinuje a ocitne na dlažbě. A protože se tam ocitne v každém případě, tak raději beze mě. A propustil ho.
Pak přišla druhá etapa myšlenkového pochodu. Ať tedy pracuje, ale mzdu mu platit nemůžu. Jinak přijdu na mizinu a všichni budou na ulici. Takto se alespoň zachová podnik. A začali cílené, nebylo na mzdy.
Ve třetí etapě se podnikatel vědomě pustí do výroby zdraví škodlivých produktů s myšlenkou: „pokud budu uvažovat o osudu neznámých lidí, tak zbankrotuji. Ať sami myslí na sebe“. Pracovníci, jeho spolubratři, se pro něj nestali ničím jiným než teplým, živým masem, které mu samo leze do chřtánu.
Analogicky začali přemýšlet i politikáři. Prvním zlomem mravnosti se staly sliby, jejichž splnění je nereálné. S jediným cílem - následným požíráním slabších. Logika: pokud nebudu slibovat hory doly, nezvolí mě. Zvolí jiného, horšího než jsem já, který slibuje co duše ráčí. V každém případě bude společnost oklamaná, tak proč bych měl zůstat ve skupině hlupáků a ne mezi vyvolenými? A raději bere druhou variantu.
Druhou etapou zlomu mravnosti je požírání položivých partajních spolubratři, obchodování s místy ve vlastní straně. Logika je také srozumitelná. Na volby jdou peníze a pokud se budu tvářit jako pitomec, peníze vezmou konkurenti. Někdo je nakonec vezme a bude zvolen. Je to nezbytné, tak je raději vezmu já než je sebere někdo jiný.
Třetí etapou je požírání živého zdravého spolubrata, lobbování pro společnost viditelně škodlivých zákonů. Je to stejně logické. Pokud se odmítnu účastnit na přímém okradení společnosti, okradou ji jiní a lidožravý zákon stejně protlačí. Jaký je rozdíl kdo to udělá? Raději se zapojím. Politický veřejný sektor dnes představuje společenství vědátory emancipovaných krys poslední etapy. Nic jim není svaté, existuje pouze byznys. Vlak s těmito jedinci už je tak rozjetý, že se nedá normálními prostředky zastavit. Kam až dojede je ve hvězdách. Jedoucí jedinci se mohou pokusit jen zdokonalovat techniku jízdy řídíc se racionální logikou. Až to někde vykolejí...
V podstatě stejnou technikou zlomili mravnost, pokud v sobě ovšem nějaký zbyteček nosili, i státním úředníkům. Zpočátku byli sice rozpačití když jim začali nabízet peníze. Podle starého zažitého pravidla to bylo podlé a pravidlo ještě fungovalo. Pak odstranili slovo úplatek, tím se odstranil nehezký dojem a proces se pohnul. Úplatky nyní už nebere nikdo. Dnes jsou majetkové účasti, vklady, podíly ... Takže už nejsou gauneři a zloději, ale vážení členové společnosti využívající hranice možností. Odehrála se strašná věc. Po umlčeni výhrad, potichu, před zrakem společnosti, to najednou bylo legalizované! Člověk začal obchodovat se svou ctí. Společnost mu svěřila státní prostředky a on je za podíly, vklady, = úplatky!, začal rozdávat dravcům. I když je to dnes bílá vrána platilo, že pořádná ženská odmítne styk za peníze. Úředníci konzumní společnosti, kteří obchodují se společenskými prostředky, klesli níž než prostitutky. Ty nabízejí za peníze svůj majetek - svoje tělo, kdežto úředníci cizí! Obecně tomu říkají „tvořivý přístup k životu“. V určité fázi, to když se v administrativě otevřel trh s vlastními pravidly a cenami, se objevil názor, že je třeba nějak uzákonit zpronevěru a korupci spolu s prostitucí. I když legalizace těchto nebezpečných a škodlivých jevů byla v prvním projednávání zamítnuta, proces rozkladu dále pokračuje. Stará pravda totiž potvrzuje, že pokud ve společnosti něco zapustilo kořeny, nic nemůže zabránit aby to nebylo jednou uzákoněno. Pokud něco tento proces nepřekazí, v dohledné době uvidíme co jsme ještě v životě neviděli. Vše se bude prodávat a kupovat, a co se nedá prodat zmizí. Například svědomí, protože v okamžiku prodeje se vypaří.
Jak vidno i zlom mravnosti státního úředníka má své etapy. Tou první je nabídnout mu „Všimné“ jako vděčnost za sice legální, ale na úkor jiných urychlenou práci.
Druhá představuje nabídku „Sežrat položivého“. Třeba požadavek splnit dvojsmyslnou objednávku. Například protlačit do rozpočtu financování nějaké soukromé školy a z částky si vzít podíl. Logika velí že pokud odmítne, bude souhlasit jiný. Takto si vydělá a děti budou mít prospěch.
Třetí je opět ono obligátní „požírání živých a zdravých“. Pod šlechetně vypadajícím záměrem se skrývá možnost krást například z peněz určených pro nemocné. Schéma je na pohled velmi ušlechtilé, informovaní lidé však chápou. Neseberu já, sebereš ty, nebo se k tomu nachomejtne jiný. Dobře neuděláš nikomu, rozpočet zkrátí a ty zůstaneš hlupákem.
Jedině emancipované krysy, které úspěšně prošly všemi stádii „vývoje“ a plně pochopily princip racionální logiky, mohou hýčkat naději na vpuštění do společnosti. Emancipované krysy chápou svůj národ jako potravu která jim chutná a začnou projevovat vlastní iniciativu. Chuť narůstá, technika se zdokonaluje, emancipované krysy se sdružují do stád, mezi nimiž vzniká silná kokurence. Členové stáda však nepovažují podílníky za své, spolupracující stádo principiálně neexistuje. Jsou pouze partneři v požírání spolubratří. Jakmile jeden z nich zeslabí, okamžitě jej požírají jeho bývalí partneři. I když ne bývalí, ti co žerou i ti požíraní zůstávají partnery. Tak se kultivuje nová morálka. Nemůžeš se na mě zlobit, tvou chybou je že jsi zeslábl. Já jsem toho jen využil. Říká se tomu „Byznys“ plodící novou logiku. Krysy zůstávají doživotními partnery, až do smrti... Pokud zesláblý partner byť pokousán stihne utéct, začne zákonitě osočovat partnery a vynášet spor „z domu“. Doufá přitom že se mu podaří zaujmout předcházející místo. Někomu se to i podaří, a partneři jej příjmou zpět „do náruče“ jako by se nic nestalo. No a co, chtěli ho sežrat a on se nedal. Teď sedí spolu a přemýšlejí koho dalšího sežerou. Bedlivě sledují jeden druhého aby něčí oslabení nepropásli a aby si „potravu“ nepřivlastnil někdo jiný. Určitým brzdícím faktorem je neustálá připravenost obou partnerů sežrat se navzájem.
Toto povídání je jen slabým odvarem skutečných současných mravů. Pokud lidé berou vážně deklarovaná slova o svobodě, štěstí a rovnosti, pokud fungují jako volební lektoři, nebo se účastní barevných revolucí, pak sami, ačkoliv to valnou většinou nechápou, vytvářejí a podporují systém plodící emancipované krysy. Ti, kteří to všeobecné požírání řídí, se sami v krvi nenamáčejí. Na hrubou práci mají ty na nižší úrovni. Horní to jen zprostředkovávají v takovém rozsahu, o němž máme jen velmi slabou představu. Bohatství získané těmito tvory je podloženo cizím žalem, trápením, a nezřídka i smrtí. Pokud jsou krysy mastné a lesknou se, někdo obvykle přišel o život. V lepším případě přišli slabí jen o obsah peněženek. Dokud mají krysy dost potravy ve spodních vrstvách, způsobují jen vymírání slabých jedinců. A ti, kteří se snaží plavat s proudem nechtějí, nebo nejsou schopni spojovat korupci a rozvrat s osobním žalem, a potažmo s vlastními problémy. Řetězec od příčiny k důsledku je příliš dlouhý. Mnozí intuitivně cítí že jsou ohlupováni, ale kde, a jak... Kde je konec morální lidské etiky... Není odpovědnosti bez předem definovaného provinění a potažmo i předem určeného trestu. Není ani politická, natož pak lidská vůle urychleně řešit neblahou situaci, třeba přijetím zákona o odpovědnosti řídících činitelů. Není totiž jasné, kolika lidem ještě zbyla alespoň špetička svědomí...