Všichni si na něco hrají...

    Když se tak někdy vypravíte do ZOO, povšimli jste si jak mnozí lidé klopí oči když se dívají přímo do opičí tváře? Nevšimli? Možná je to tím, že to třeba děláte i vy sami, aniž si to uvědomujete. Nejde jen o jiné, i já jsem se kdysi přistihl jak jsem sklopil zrak. Jako bych se něčeho lekl, jako by mi někdo nastavil zrcadlo, které mi vrátilo můj dávno zapomenutý obraz. Obličej se zvednutým obočím...
    Nevím proč, ale rád se dívám zvířatům do obličejů. Snad podvědomě cítím, že tam mohu najít něco, co by mi mohlo pomoci pochopit sebe samého. A to, že jsou mnohému jedinci nejpříjemnější tváře opičí, je logické. Vždyť které zvíře je svou mimikou víc podobné člověku než právě opice? I když Darwina s jeho evolucí nijak nemusím, už i on si povšiml, že lidé všech kultur mají v obdobných situacích výrazy velmi podobné výrazům vyšších primátů. Jsem přitom dalek rozebírat původ druhů, zda jsme se skutečně vyvinuli z opice, nebo nevyvinuli, ale rád bych se pozastavil nad naším čelem. On ten kousek našeho těla by měl být jedním z hlavních znaků, kterým se odlišuje člověk od zvířete. Vysoké čelo má být důsledkem podivuhodného rozvoje našeho mozku, kterým se, spolu s delfínem, vymykáme všem logickým řadám, kterými se řídí příroda. Myslím tím poměr velikosti mozku a velikosti těla, který je přibližně v přímé úměře. Zdálo by se tedy že jsme nejvyspělejší tvorové na zemi.
    Je to ale tak? Pokud se podíváme do světa zvířat zjistíme, že „vysoké čelo“ je charakteristickým znakem nejen člověka, ale všech mláďat. Včetně ptáků, psů, králíků a podobně. I když o inteligenci zmíněných zvířat prakticky nic nevíme rozhodli jsme se tvrdit, že to však rozhodně není znak vyšší inteligence, nýbrž znak jistého stádia vývoje. Dospělejším zvířecím jedincům se čelo velmi rychle potahuje a mění se tak celkový milý výraz ve sveřepější, nebo chcete-li dospělejší. Že by to neplatilo i o člověku?
    Ale vraťme se zpátky do ZOO. Mnozí lidé skutečně klopí zrak, ale jen před dospělými jedinci. Nikoliv před mláďaty, k nim chovají mnohem větší náklonnost. Pokud bychom se dali do pátrání po původu naší vzájemné sympatie a antipatie přišli bychom na to, že je nám sympatické vše co je podobno kruhu, než jinému tvaru. A mláďata jsou svými hlavičkami podobna kruhu nejvíc. A vůbec všechno co je mladistvé je kruhu podobné. Všimněte si jakou nebývalou aktivitu, doprovázenou specifickou smrští slov, vyvíjí ženská populace při pohledu na mláďata s velkýma očima, vyklenutým čelem a ustupující bradou. Nebo jak chlapská populace vypíná hruď a potahuje si kalhoty při pohledu na oblé ženské tvary. Proč je lidem všech kategorii daleko sympatičtější myšák Mickey, tedy figurka založená vyloženě na kruzích, s výrazně velkou kulatou hlavou tvořící třetinu těla, a mohutné kulaté oči tvořící skoro půlku hlavy, než jeho bratranec myšák Morty, který je daleko víc hranatější a protáhlejší?
    Jaké postavení ve světě zvířat má člověk svým čelem kromě toho, že pod ním skrývá údajně „největší“ mozek? Má přece i v dospělém věku hlavu s vysokým čelem nejvíc podobnou kruhu a dalo by se říci, že jako dospělý jedinec si zachovává mnohem víc mladistvých znaků než třeba dospělá gorila, nebo šimpanz. Odhadujeme, že zvířata se většinu svých dovedností naučí v mládí, to je zhruba v první pětině svého vývoje, a pak prý jako když utne. Kdežto člověk se prý může učit celý život stejně, pokud ovšem chce. Jako živočišný druh bychom tedy měli být neustále v prudkém duchovním vývoji. Člověčí dětství je nejdelší ze všech zvířat, jsme schopni si hrát i v dospělém věku. Máme po celý svůj dlouhý život na sobě a v sobě tolik dětských znaků, že bychom měli být jako druh věčně mladí. Možná jsme skutečně celý život dětmi, a proto si pořád na něco hrajeme! A proto také klopíme zrak před dospělými opicemi! A oni nás shovívavě pozorují a kdoví co si o nás myslí...
    A tak si myslím, že by na úkor věčného dětství mnohým neuškodilo maličko zestárnout a zmoudřet. Jenomže kdoví jestli se to někdy někomu povede. Lidská touha na něco si hrát má moc silné kořeny a herectví je stále nejoblíbenější činností člověka. To by určitě nemuselo být špatné, až na to, na co všechno si ten který jedinec hodlá hrát. Pokusil se někdo z vás popřemýšlet na co si vy sami hrajete? Ale opatrně, mohli byste také dojít k závěru, že dospělá opice má mnohem větší inteligenci než hračička človíček...