Všechny mýty unisono...

    Nejsou to však jen mýty velkých světových náboženství. O vzniku světa například podrobně vypráví pověst eskymáků od aljašské řeky Noatak. Na počátku existovala bytost jménem Thlungersaq, eskymáci ji nazývají také „otec havran“. Thlungersaq putoval na počátku věků po tmavé, pusté zemi. Země byla liduprázdná, a tak se cítil osamělý. Proto stvořil z hlíny postavu která se mu podobala! Tento člověk se ale „otci havranovi“ nelíbil, a tak ho shodil do propasti. Tam se z člověka stal zlý duch, ze kterého pocházejí všechny zlé bytosti. Bloudil dál bezútěšnou krajinou, až se vrátil k téměř bezedné propasti do které srazil svůj první výtvor. Poslal dolů malého vrabce aby zjistil co se tam děje. Ptáček se vrátil se zprávou, že tam dole vzniká nová země, která právě začíná tvořit pevnou kůru. Tak měl i podle tvrzení dnešních vědátorů probíhat vznik naší planety. Thlungersaq byl zvědavý a rozhodl se, že se tam podívá sám. Změnil se v havrana, odtud také pochází jeho druhý název „otec havran“, - a dostal se do nové země. Krajinu odkud přišel nazval „nebem“, a kraj dole v propasti „zemí“.
    Legenda tedy popisuje zemi podobně jako Genesis, byla „pustá a holá“. Thlungersaq novou zemi osázel rostlinami a když své dílo dokončil, začal znovu tvořit člověka. A opět z hlíny!
    Na rozdíl od všech ostatních eskymácká legenda popisuje ještě jednu lidskou rasu, která se měla zrodit z „lusku“. Tato rasa měla být „předky nejsilnějších obyvatel země“. Podle tohoto mýtu nebyl zpočátku velký rozdíl mezi lidmi a zvířaty. Lidé se mohli stát zvířaty a zvířata lidmi. Zvířata vytvořil „otec havran“ proto, aby nové lidstvo mělo dostatek potravy. Lidé museli dát zvířatům jména, podobně jako to v Genesis nařídil Bůh Adamovi. Thlungersaq naučil své výtvory všechny každodenní činnosti - stavět chýše, lovit, vyrábět lodě a čluny.
    I když je eskymácká legenda převyprávěna zkráceně, přesto je z toho patrné, že se v mnohém podobá biblickému příběhu. I eskymáci, žijící tisíce kilometrů od Blízkého východu, znají jednoho stvořitele, který dal v „nebi“ vzniknout člověku. Na rozdíl od bible tento člověk „nespáchal“ dědičný hřích, stvořiteli se pouze prostě nelíbil. A tak jej „z nebe“ shodil do propasti, tedy na „Zemi“.
    A tak tedy „otec havran“ osázel pustou a liduprázdnou zemi rostlinami, stvořil nové živé bytosti, které pak naučil mnoha dovednostem. Neméně poučná je legenda z Pobřeží slonoviny v jihozápadní Africe. Místní kmeny věří, že na počátku světa žila v nebi „bohyně-matka“, která porodila první a nejvyšší „božské bratry“ nazvané Niamy a Anangama.
    Teď je to velice zajímavé. V nebi byl „boží rukou“ stvořen nejen člověk, ale také zvířata a duchové! Po svém zrození žili všichni v nebi a množili se až do té doby, kdy jim nebe začalo být těsné! Nejvyšší bůh byl donucen něco podniknout proti přelidnění své nebeské říše. Rozhodl se tedy, že z „prachu a vody zformuje zemi“.
    „... země byla jako kaše z bahna. Teprve postupně se od sebe oddělila půda a voda“.
    Velmi důležité je slovo bahno. Animistické náboženství původních obyvatel Japonska - Ajnů - zná podobný scénář:
    „Zpočátku byl svět tvořen pouze bahnem, protože voda a půda byly vzájemně promíseny. Všude bylo ticho, nebyl slyšet sebemenší zvuk, byla zima, ve vzduchu nelétali ptáci, nikde ani živáčka“.
    Africké kmeny i Ajnové počátek světa popisují stejně. Stejný obsah, že by tedy stejný pramen? Tato domněnka zesílí pokud se podíváme na posvátnou knihu starých Mayů nazvanou „Popol Vúh“. Popis vzniku světa zde začíná slovy:
    „Vše se mlčky vznášelo, panovalo nejhlubší ticho, nic se nehýbalo. Nebe bylo tiché a prázdné...(...) Neexistovali lidé, ani zvířata. Nebyli ptáci, ryby, raci, stromy, kameny, jeskyně, rokle, tráva, ani lesy. Tvář země byla ještě skrytá. Pouze moře se vzdouvalo a nebe bylo nad ním“.
    Biblické prvky jsou naprosto zřetelné. Nakonec se stvořitel rozhodl uspořádat svět. Teď paralely vyniknou ještě více:
    „Staniž se! Vodstva ustupte a udělejte místo, tak vznikne země“.
    Zpět na Pobřeží slonoviny:
    „Po nějaké době země vyschla a bůh poslal svou ženu Assii dolů aby tam vládla. Vzala s sebou stromy a osázela jimi krajinu“. Šikovná to bohyně...