Vrilová hůlka z Agharty...

    Budhistické učení praví, že Agharta se rozprostírá v obrovských podzemních prostorách hluboko v útrobách Země. Má být částečně přirozeného, částečně umělého původu, a se zemským povrchem je spojena složitým systémem chodeb a tunelů. Podzemí prý je osvětleno zvláštním luminiscenčním nazelenalým světlem umožňujícím růst rostlin a ovlivňujícím tok času.
    Žít tam má mírumilovný národ vedený svatou bytostí Rigden Džepo - Vládcem světa. Jeho sídlo je v Šambale, hlavním městě Agharty, které se nachází pod Tibetem a Mongolskem. Obyvatelé Agharty jsou prý potomci velmi staré civilizace, která v podzemí našla útočiště před kdysi dávno Zemi postihnuvší obrovskou katastrofou. Podle některých myslitelů mělo jít o jadernou katastrofu v oblasti dnešní poušt Gobi. Což o to, možné to je. V této poušti, stejně jako na Sahaře existuje místo, kde pouštní písek zcela zřejmě obrovským žárem zesklovatěl. Kdy se tak stalo není možné určit.
    Pokud tedy obyvatelé podzemní říše opravdu existují, o jejich totožnosti lze jen spekulovat. A tak jedni tvrdí že jde o potomky obyvatel zaniklé Atlantidy. Jiní zase říkají, že to jsou proslulí bibličtí „synové boží“, snad tedy nějací také bohové z kosmu, kteří se na útěku před pomstou nejvyššího ukryli pod zemský povrch před nějakými šedesáti tisíci lety. A nechybí samozřejmě ani spekulace o souvislosti s biblickým příběhem o Noemovi a potopě světa. Přesto že z těch myslitelů v podstatě nikdo nic neví Všichni se ale shodují v tom, že tato neznámá rasa má obrovské znalosti a ovládá tajemné síly. Hlavně proto jsou prý vchody do podzemí pečlivě zakryty a střeženy. Podle legendy Agharťané dokáží uvolnit vnitřní sílu nazývanou „vril“. Sílu, která je ukryta v každém člověku a soustředit ji do nevelké hůlky. I mírným pohybem hůlky jsou schopni uvádět do pohybu velké a těžké hmoty, nebo se přemisťovat v prostoru. Silou vril jsou prý poháněny i zvláštní létající stroje zvané „vimanas“ pomocí kterých v podzemí cestují. Tyto stroje se mají občas objevovat i na obloze, protože kontakty s přísně vybranými lidmi na povrchu Země jsou neustále udržovány. V tom případě by létající talíře k nám tedy nepřilétaly jen z dalekého vesmíru, ale i ze supertajných prostor v hlubinách Země. Proč by tedy nemohli počátkem 20. století pozorovat tyto neznámé létající objekty nad pouští Gobi cestovatelé Roerich a Ossendowski? Jestliže se vydali hledat toto bájné podzemí, museli o tom něco vědět. Můžeme předpokládat jejich alespoň částečnou znalost učení některých ezoterických společností jako je třeba Zlatý úsvit, nebo Rosenkruciáni.
    Lze se pak divit Hitlerovi, že investoval obrovské sumy do okultních výzkumů archeologických expedic, které měly za úkol vstupy do Agharty hledat? Chtěli nalézt spojení s civilizací jakýchsi „nadlidí“, se kterými měl mít Hitler osobní zkušenost. Poháněla je zřejmě i naděje naučit se ovládat sílu vril a pomocí ní se stát neomezenými pány světa. Za tím účelem prý navázali kontakt s tajnou japonskou Společností „Zeleného draka“ a také s neméně záhadným tibetským mnichem přezdívaným „muž v zelených rukavičkách“. Tento mnich měl být „držitelem klíčů“ k Aghartě. Zelená barva hraje nejen v souvislosti s Aghartou, ale v praktické magii vůbec důležitou roli. Tyto německé aktivity patrně něco přinesly, protože Himler vytvořil zvláštní zpravodajskou službu pro oblast nadpřirozena. Ta služba po celé Evropě, území Čech z toho nevynechávaje, urputně vyhledávala pověsti o permonících, podzemních rytířích, a podobných tajemných bytostech z útrob Země. Ve starých dolech a katakombách pátrali patrně po vchodech do Agharty. Výsledky jejich výzkumů byly přísně utajeny a po válce zmizely. Dnes se proto můžeme jen domýšlet co všechno se jim podařilo najít.