Vojenský status Moskvy

    Moskva tváří v tvář stále zřejmější realitě nebyla tak docela pasivní. V projevu o stavu země už v květnu 2003 hovořil Vladimír Putin o posílení a modernizaci prostředků ruského nukleárního zastrašení pomocí nových typů zbraní určených pro ruské strategické síly, které „zajistí dlouhodobou obranyschopnost Ruska i jeho spojenců“. Rusko v okamžiku, kdy Bushova vláda jednostranně odstoupila od Smlouvy o antiraketách, čímž de facto anulovala dohodu Start II, přerušilo proces stahování a likvidace raket SS-18. Rusko nikdy nepřestalo být potentním subjektem produkujícím jedinečné vojenské technologie – je to trend trvající od doby jeho vzniku jako moderního státu. Zatímco jeho armáda, námořnictvo a letectvo byly jednu dobu v žalostném stavu, prvky umožňující obrození vojenské moci Ruska jsou stále tady. Rusko na různých mezinárodních veletrzích neustále vystavuje svou špičkovou vojenskou techniku a efektivně předvádí její možnosti.
    I přes finanční a ekonomické potíže Rusko nadále produkovalo jedinečné vojenské technologie, uváděl to ve své analýze z r. 2004 washingtonský Power nad Interest News Report (PINR). Jedním z největších úspěchů po rozpadu Sovětského svazu byl obrněný transportér BMP-3, který před západními bojovými vozidly upřednostnily Spojené arabské emiráty a Omán. O ruském systému protivzdušné obrany S-300, a jeho mnohem výkonnějším nástupci S-400 se říká, že jsou mnohem účinnější než americký systém Patriot. Ke kdysi plánovanému vojenskému cvičení, při němž měly být porovnány Patriot a S-300, už ovšem samozřejmě nedošlo, takže nadřazenost tohoto ruského komplexu nad americkým zůstává sice nezpochybnitelným, ale přesto neprokázaným tvrzením. Další položkou na seznamu jsou vojenské vrtulníky řady Kamov-50 využívající přelomových špičkových technologií a taktik, což z nich činí sílu srovnatelnou s tím nejlepším, co mají Američané k dispozici. Potvrzují to i zdroje z evropského vrtulníkového průmyslu. Při nedávném společném indicko-americkém vojenském cvičení indické letectvo, vybavené moderními ruskými bitevníky SU-30, ve většině střetů překonalo americké F-15, což donutilo amerického generála letectva Homburga připustit, že ruská technologie v indických rukou vyhlásila americkému letectvu „budíček“. Ruský vojenský komplex vyvíjí další vrtulníky, tanky a obrněná vozidla, souměřitelné s tím nejlepším, co může nabídnout západ.
    Export zbraní, nádavkem k ropě a plynu, byl pro Rusko jedním z nejlepších způsobů jak získat tolik potřebnou tvrdou měnu. V současnosti je Rusko druhým největším exportérem vojenské technologie po Spojených státech. Podle zpráv z různých časopisů, magazínů a periodik, jsou dnešní ruskou moderní vojenskou technologií neustále modernizovány ruské ozbrojené síly. To mimo exportu, což má vliv na budoucí americké bojové operace, protože prakticky všechny odbojové, guerillové, separatistické, nebo teroristické ozbrojené skupiny po celém světě – tytéž, jimž budou Spojené státy s největší pravděpodobností čelit v příštích válkách – jsou vybaveny ruskými zbraněmi, nebo jejich odvozeninami. Ruský nukleární arzenál hrál od konce Sovětského svazu důležitou politickou roli a poskytoval ruskému státu základní bezpečnost. Po trpkých interních šarvátkách mezi jednotlivými složkami ruského hlavního velení, trvajícími od roku 1998 do 2003, toto velení společně s Ministerstvem národní obrany zjistilo, že další politika zanedbávání nukleárních ve prospěch přestavby konvenčních sil je tváří v tvář napjatým omezením rozpočtu netolerovatelná. V roce 2003 muselo Rusko odkoupit od Ukrajiny strategické bombardéry a mezikontinentální balistické rakety skladované tamtéž. Od té doby mají strategické nukleární síly prioritu. Finance ruského státu dnes stojí na silných základech, z větší části především díky vysokým cenám ropy a plynu. Ruská centrální banka je s částkou více než 270 mld dolarů pátým největším držitelem dolarových rezerv na světě. Materiální základnou ozbrojených sil Ruska je jeho vojenský průmysl. Ruská federace zdědila většinu sovětského vojenského průmyslového komplexu.
    Dnes USA s jen malými fanfárami rozšiřují svůj vliv a vojenskou přítomnost na Středním východě, i přes všeobecný pokles jejich vojenských závazků a výdajů. Proč? Odpovědí je zcela jistě z větší části ropa. Ale v geopolitických termínech jde o ovládnutí eurasijské pevniny, o Ruský přístup k moři, tedy přesně to co tvrdil Mackinder, že se musí udělat. Důraz na americkou „nukleární převahu“ nad Ruskem je v současné světové politice faktorem skrývajícím velký potenciál zavést svět do nukleárního pekla v důsledku chybných úvah. Základní argument Mackinderovy geopolitiky stále platí: „Velké geografické reality zůstávají: pevninská mocnost proti námořní mocnosti, vnitrozemí proti pomezí, centrum proti periferii…“ To Rusko, stejně jako Washington, chápe do posledního písmenka... A navíc nedělá takové chyby...
    Jako odpověď blbečkům plačícím pro Chodorovského to snad stačí. Já sám osobně jsem vždy fandil slabšímu, i když ne vždy. Nadějný sovětský gigant se totiž rozpadl právě zásluhou slabých, jimž přespříliš narostlo sebevědomí. A nešlo jen o ty obyčejné stádové, i ti mnozí opuncovaní i na zadku do toho stáda rovněž patří a mají nesmazatelnou vinu. Svět se mění bez ohledu na to, jestli to někomu ze stáda jde, či nejde pod fousy. A pokud se opravdu uskuteční to, o čem se objevují prozatím jen ojedinělé fámy, pak bude dnešní stádová ovce zbavena navyklých jistot. A bezradný bekot se ponese široko daleko...