Válka, nic než válka...

    Nejméně populární válkou Američanů byl bezesporu Vietnam, a na pokus Američanů zapomenout na jejich nejméně populární válku musel reagovat už Reagan. Toto nebude další Vietnam! Naše jednotky dostanou nejlepší možnou podporu na celém světě a nikdo po nich nebude chtít, aby bojovaly s jednou rukou svázanou za zády. Jako dříve Reagan, tak i Bush měl v úmyslu během první války v zálivu zbavit národního ducha tak zvaného vietnamského syndromu, to znamená neochoty americké veřejnosti jít do války pokud není zaručené rychlé, snadné a přesvědčivé vítězství. Přesné zbraně a strategické užití vzdušných sil pomohlo Pentagonu k obrovsky akceschopnému vítězství ve válce v zálivu, což pomohlo zbavit se dědictví Vietnamu. Amerika dnes může být hrdá, a s Boží pomocí snad odkopnou vietnamský syndrom jednou pro vždy. Děkuji vám. Je zde představa, že veřejnost nechce podporovat velké vojenské akce, protože lidé se stali příliš citliví na počet amerických obětí. Ve skutečnosti, když se podíváte na průběhy veřejného mínění, na začátku vždy existuje opravdová ochota bez výjimky podporovat válku. Veřejná podpora druhé světové války podle průzkumů veřejného mínění nikdy neklesla pod 77%. Avšak během války ve Vietnamu veřejná podpora spadla na 30%, a během několika let okupace Iráku původně velká podpora spadla rovněž na téměř 30% americké populace.
    Takže v čem je rozdíl? V případě druhé světové války americká veřejnost nikdy necítila, že by ta válka byla založena na podvodu. Ale když se ukáže, že válka nebude rychle vyhrána, a že byla založena na podvodech, potom se lidé postavili proti válce. Takže nejdříve je třeba přesvědčit veřejnost o nutnosti útoku. Potom, když už válka probíhá, musí být případné stažení vojsk podáno jako nepřijatelná možnost. Stažení všech amerických jednotek z Vietnamu by byla katastrofa. Ať si nikdo ani na chvíli nemyslí, že ústup z Vietnamu tento konflikt ukončil. Dokud jsem tu prezident, tak neodejdeme, byla by to obrovská chyba. Naši spojenci by ztratili důvěru v Ameriku. Ústup by těžce poškodil naši prestiž. Jakýkoliv náznak, že se chystáme předčasně odejít, by pouze povzbudil teroristy. Stažení amerických vojsk z Vietnamu by bylo vítězstvím komunistů, vítězstvím obrovských rozměrů, a vedlo by ke třetí světové válce. Pokud tento malý národ padne a neudrží si svou nezávislost, jaký osud asi potká další malé národy? Nepřineslo by to mír, přineslo by to další válku. Mnoho propagandistických frází se stane charakteristickým rysem těch, kteří tu válku vyvolali. V americkém případě se strany Roosevelta a Trumana staly stranami zbabělého ústupu. Americký lid na kapitulaci nepřistoupí! Jen zbabělci ustupují. Zastávají politiku zbabělého ústupu. To je známý postup té strany, zbabělý ústup. Pokud teď zbaběle ustoupíme. My neustoupíme. Ústup. Ústup. My neustoupíme. Ústup. Ústup, ústup, jak odpovíte? Budeme držet kurz. Musíme držet kurz. Držíme kurz. Budeme držet kurz. Nebudeme zbaběle ustupovat dokud sedím v oválné pracovně. Vše, co musí prezident udělat, je začít válku a uplatňovat tyto argumenty, pak už ji nezastavíte. To je stimul aby lhali, klamali, manipulovali, dostatečně na to, aby válka začala a potom je před nimi dlouhá cesta bez jakékoliv podstatné námitky která by říkala, že válka musí ihned skončit. Když žádal veřejnou podporu pro svou mírovou politiku Nixon řekl, nepřítel nemůže porazit, nebo pokořit Spojené státy. To mohou udělat pouze Američané, řekl. Míroví aktivisté vyšli ven. Voják a státník potřebuje a vítá upřímnou a odpovědnou pomoc svědomitých Američanů. Ale potřebují mnohem více rozum než emoce. Musí mít praktické řešení, a ne směs přání a falešných nadějí, jakkoliv dobře míněné mohou jejich záměry být. Musí to být řešení které se nedomáhá kapitulace, nebo zbabělého ústupu. Tyto představy mohou vyvolat noční můru třetí světové války a mnohem většího konflikt v budoucnu.
    Když se pak do Států začala vracet spousta rakví přikrytých americkými vlajkami, teprve potom začala část Američanů vnímat válku negativně, a označovat ji dokonce jako nemorální. A přesto válka pokračovala, protože už byla v pohybu. Bývalý viceprezident Agnew se rozhodl zviditelnit bojem proti, jak je označil, profesionálním pesimistům. Podle něj se ve Státech objevila „výjimečná úroda žvanivých nabobů negativizmu. Je třeba zabránit tomu, aby určití politici ztratili paměť, nebo tvář, a nebudeme nečinně přihlížet jak přepisují historii“. Ti, kteří jsou proti válce, prostě nejsou bráni v úvahu. Kongresman John Murtha, první veterán z války ve Vietnamu v kongresu, muž který získal bronzovou hvězdu a dvě purpurová srdce, zadržoval slzy když mluvil o své změně postoje. Je čas poslat naše hochy domů. Udělali vše co mohli. Armáda udělala vše co mohla. Tato válka byla v mnoha směrech chybná úplně od začátku! Nejenže zpravodajství bylo špatné, špatný byl i způsob jak rozmístili vojáky, udělalo se tam mnoho chyb. Nezaslouží si aby dál museli trpět. Jsou z nich terče. Jako původně příznivec války a někdo známý jako jestřáb, militarista v kongresu John Murtha, navzdory jeho vyznamenáním nebyl brán vážně. Tenhle člověk už dost dávno ztratil aspoň mlhavou představu co se ve světě děje, to prohlášení je naivita sama, a z toho člověka to jen tryská. Jeho doporučení stáhnout vojáky televizní komentátoři úplně znevážili. Kongresman za Pensylvánii John Murtha... zase jednou připomínal smrtku s kosou když mluvil o válce s terorismem. Murtha vede psychologickou operaci proti jeho vlastním lidem a proti jeho armádě. Jako veterán považuji za svou povinnost bránit ty, kteří brání Ameriku proti opakovaným veřejným útokům politika, který se nestará o nic jiného než o svůj osobní a politický prospěch, místo o prospěch Američanů na bojišti.