Umí toho spoustu...

    Podle záznamů nalezených Rusy, které popisují co všechno zařízení v Údoli smrti umí, pak zničení meteoritů a asteroidů, nebo jejich vhodné vychýlení z dráhy, je dosahováno pomocí silového pole „přepravovaného" v koncentrované formě určitých elektromagnetických formací podobajících se zářivým ohnivým koulím o průměru od několika metrů, až do několika desítek metrů. Tyto ohnivé koule v roce 1908 viděly tisíce pozorovatelů po celé Sibiři, všichni ty koule přirovnávali k obrovským kulovým bleskům. Šlo by tedy o plazmové koule, které zřejmě generují zdroje umístěné hluboko pod zemí v neobydleném, vhodně vybraném místě. Tato oblast je již dlouho známa jako východosibiřská magnetická anomálie, některé zdroje hovoří až o magnetické superanomálii, jejíž jádro by mělo ležet v hloubce poloviny zemského poloměru. Lze se domnívat, že tento obranný komplex je napájen tzv. volnou energií produkovanou magnetickým polem Země, a z toho by tudíž vznikala ona magnetická anomálie.
    Podle výpovědí o chování šamanů a fauny by tedy asi zhruba deset dnů před explozí začala aktivní fáze přípravy na aktivaci „elektrárny“ v Údolí smrti, a koncentrace energie byly provázeny značnými atmosférickými poruchami způsobenými výraznými změnami v zemském magnetickém poli. Efekty této přípravné fáze byly tak výrazné, že ve dnech před explozí byla běžná noční tma, a to i v mnoha evropských zemích stejně jako v západní Sibiři, nahrazena neobvyklým osvětlením podobným známým bílým nocem z letních období v oblastech kolem polárního kruhu. Všude byly pozorovány, zejména za svítání a rozbřesku, stříbrné mraky seskupené jakoby podél silových linií velkého magnetu. O mnoho let později byly náhodně nalezeny záznamy profesora Webera z laboratoří univerzity v německém Kielu. Tyto záznamy popisují mohutné geomagnetické poruchy v době posledních dnů před explozí.
    Podle odhadů se ráno 30. června 1908 meteorit dostal do zemské atmosféry, údajně směrem od jihovýchodu k severozápadu. Jenže o který meteorit šlo? Nad sibiřskou tajgou bylo totiž pozorováno hned několik objektů blížících se k místu exploze z různých směrů! Tento fakt stojí na svědectvích očitých svědků z různě vzdálených míst Sibiře, a také z různých směrů. A právě tyto rozdíly pozorovacích míst naznačují, že svědkové pozorovali různá, od sebe dost vzdálená tělesa pohybující se sice různými směry, ale všechna směrem ke stejnému místu. Tato svědectví mohla být podkladem teorie o kosmické lodi manévrující nad Sibiří. Aktivace komplexu v Údolí smrti patrně způsobila nejen vznik velkých energetických koulí, ale i netypické zemětřesení v oblasti města Jižní Jenisejsk.
    Asi jen málokdo má nějakou povědomost o eposu Olonkho. Vypráví se v něm o místě zvaném Tong Duurai, kterým protéká potok Ottoamokh - česky „díry v zemi" - a kde jsou neodhadnutelně hluboké šachty nazývané „smějící se průrvy". Z těchto otvorů prý vylétají „ohnivé víry", nebo také úzké sloupce ohně, na jejichž vršku byla obrovská ohnivá koule. Při letu byla doprovázena rojem ohnivých vírů působících chaos v blízkém okolí. Nakonec odletěla zanechávajíc za sebou pás kouře a ohně. Zanedlouho potom byly z dálky slyšet exploze... Takové popisy lze najít v řadě jakutských legend, jsou plné odkazů na exploze, ohnivé víry, a vystřelování ohnivých koulí z propastí chrlících oheň, které měly velká kovová víka, a v jejichž hlubinách prý leží celá podzemní krajina. Má být obydlena ohnivým padouchem šířícím choroby a vrhajícím ohnivé koule obrovským Uot Usumu Tong Duurai, což se dá volně přeložit jako „zločinný cizinec, který propíchnul Zemi a skryl se v hlubinách, a ničí vše kolem ohnivými koulemi“. Jak jinak mohl nomád popsat něco, co bylo naprosto mimo dimenze jeho chápání?