Tvá vůle je nejvyšší...

    „Lidstvo! Tvá vůle je nejvyšší! Ty bys mohlo rozkazovat přírodě, kdybys jí jen naslouchalo!“ To svého času prohlásil známý německý vědec Viktor Schauberger. Ten člověk dobře věděl o čem mluví. Technologie, umění, společnost, či duchovní vývoj, došly do současné krize ze stejných důvodů. Evropští vynálezci, čínští stavitelé, i indiánští stařešinové by si rozuměli. Příčiny vývoje jedním, či druhým směrem, jsou vždy jedny a tytéž, jelikož žijeme stále v jednom a tomtéž vesmíru. To by mohla být svým způsobem pravda, protože různých koncepcí, v některých případech přímo zásadních koncepcí proměny naší civilizace, existuje hezká řádka.
    Podle jedné z takových koncepcí došlo k rozhodujícímu omylu již v antice. Zdrojem neštěstí se měla stát Euklidova geometrie, a naopak známá věta „poznej sám sebe“ nás měla poučit. Musíme prý převrátit celé své myšlení a vzlétnout, než nás strhne zrychlující se tok času do vodopádu událostí, z nichž nebude úniku. Nevím jak to chápat, oni to patrně nechápali ani ti filozofové kteří to vymysleli... Jsme dnes opět tam kde bylo nynější lidstvo už několikrát? Události všeobecně na této planetě nabírají takový spád, že tomu nerozumějí ani ty nejvíce přemýšlející mozky. Kolik takových pokusů o „zduchovnění lidstva“ proběhlo jen za dvacáté století? Snahy se opíraly o umění, vědu i církve, ale bez úspěchu. Docela zajímavá jsou různá zdůvodnění nezdarů. Podle nejuznávanějšího zdůvodnění prý všechny dosavadní pokusy přinést lidem štěstí, materiální zabezpečení, a tím zrychlit mentální vývoj lidstva, neměly šanci uspět hlavně proto, že byly ze své podstaty umělé a nereálné. Jinými slovy někdo něco vymyslel a vehementně, z titulu pochybné opuncovanosti to protlačoval jako jedinou pravdu. Což je ve společnosti různorodých, hlavně však vědátorských jedinců běžná záležitost. I jedinci s mírně podprůměrným IQ by mohlo být jasné, že duchovní a hodnotové nedostatky jedinců nelze doplnit uměle, tedy nařízením. A obvzláště ne v situaci, kdy materialistické, tvrdě kapitalistické podhoubí tzv. svobodného světa, dokáže hravě pohltit nejen samotné zájemce o „zduchovnění“, ale i samotné autory nejrůznějších reformních a dobročinných programů. Tak tomu bylo v církvi, rytířských bratrstvech, nejrůznějších charitativních projektech, ale i v umělecké, a potažmo i vědátorské obci. Což podle mého názoru znamená po staletí trvající stále větší propadák.
    „Krásná se zdála být myšlenka jednotné vývojové linie, i když názory na dosažení tohoto stavu se velmi různí. Řada myslitelů došla pouze k názoru, že nejschůdnější cestou jak toho docílit by mohla být změna celkového vnímání věcí a přístupu k životu, přičemž tato proměna prý musí zasáhnout celou společnost. To by se mělo dít, nechceme-li ovšem tvořit nějaké utopické dogmatické společenství, skrze chápání propojenosti všech věcí a skrze rozvinuté humánní cítění. Ruku na srdce, rozumíte těm vzletným slovům? Dokážete si je nějakým způsobem přetavit do praxe? Pokud něco takového jako hledání složitých pravd u některých jedinců existovalo, pak z toho plynoucí případné přirozené humánní cítění zákonitě vzalo za své v prostředí různých „světonázorů“.
    Vnímání propojenosti všech věcí a vnitřní humánní cítění jsou myšlenkové roviny, které byly tzv. moderní společností neustále slepě potírány. Vinu nesou hned tři aspekty západní civilizace. Prvním je vnímání věcí v jakési vytrženosti, oddělenosti a uzavřenosti, které se jasně zviditelnilo v přísném kánonu společenského chování minulých století, a stalo se také základem vědy. Druhým aspektem je bezhlavé a všudypřítomné užívání euklidovské geometrie, jež stojí v samých základech této civilizace. Máme zde co do činění s převrácením všeho, co bylo až doposud udržováno jako vědecké a technologické. Tak, jako nelze vyprat šaty ve vodě ve které byly ušpiněny, nemůže být ani žádná nová ekotechnologie založena na existujících zákonech a dogmatech, které tak tragicky selhaly. Ačkoli jsou takové nové posuny v myšlení obvykle nazývány revolucí, pak to, oč se jedná nyní, nelze nazvat jinak než evolucí. Nejde o žádné opakování, recyklaci obnošených konceptů a procesů, ale pohyb směrem vzhůru ke kompletně novým a vyšším úrovním nejen vnímání, ale také aplikace systémů zcela nové dimenze a pořádku. Je to pohyb pryč z věčného kruhu, z nekonečného neproduktivního otáčení. Všudepřítomné kolo je hlavním symbolem dnešních technologií a výslednicí geometrického prvku, jímž je právě kruh.