To jsou šachy...

    Oficiální verze různých událostí bývají obvykle postaveny na lži, klamu, nebo to bývají neúplné informace, které záměrně vynechávají, či úplně zamlčují klíčová fakta. A podřízená „nezávislá“ média to přijímají jako absolutní pravdu. Dnes hovoříme o miliardách nadbytečných lidí. Ve fungující demokracii musí být volný tok informací uvnitř státu, Nemůžete je blokovat, a nemůžete s nimi manipulovat. Novináři v médiích sami neupozorní na svou vlastní neschopnost poskytovat skutečné informace. Objeví se často jen chytlavá prohlášení. Jsme ve válce, svět se změnil! Museli držet naší zemi palce, do určité míry. Někam se nám ale vytratilo kritické zhodnocení kam jsme se tím dostali. Lidé od novin o nějaké okupaci nikdy nepřemýšleli. Prostě je to ani to nenapadlo! Asi nebyli dost chytří... Museli by totiž plavat proti proudu a dostali by nálepku intelektuálů, kteří se zabývají nějakými podivnými věcmi, přitom je to o zlých proti dobrým... Ano, negativista...
    Po takové masáži mozků se nenajde pomalu nikdo, kdo by pochyboval... Měli jsme více pochybovat! Nic z toho však nevrátí život lidem, kteří zemřeli. Těm, kteří byli zabiti ve vlastní zemi, nebo ti, kteří tam byli svými vůdci posláni zabíjet. Pravda nicméně vyšla najevo! V případě Iráku nešlo o Saddáma a jeho zbraně, nýbrž o naftu... Americké a koaliční jednotky nicméně zahájily vojenskou operaci, jejímž cílem bylo odzbrojit Irák, osvobodit jeho lid, a ochránit svět před vážným nebezpečím... Jen kvůli tomu museli bombardovat hlavní město kde vládl, jak uváděli, naprostý chaos. Kampaň jako žádná jiná v historii! Čelný představitel irácké armády - bang, bang, bang, bang, bang. Když je získáno veřejné mínění a konečně vypukne válka, sdělovací prostředky přestanou přinášet zprávy o důvodech pro válku, a obrátí svou pozornost na válku samotnou. Ono totiž v okamžiku, kdy někdo rozhodne o vstupu do války, válka sama se stává produktem. Zejména na začátku války zpravodajství o ní vypadá mnohem více jako reklama na válku. Ovlivňování podstaty válečného zpravodajství bylo ostatně prioritou každé administrativy nejméně od dob Hitlera! Goebels dobře věděl, že i ten sebemenší negativní mediální obraz by mohl stádo obrátit proti válce! Od té doby dochází ke stále sofistikovanějšímu ovlivňování mediální obrazu čehokoliv, tedy i války.
    Cheney si v době příprav iráckého tažení o důležitosti veřejného mínění během první války v Iráku poznamenal: Upřímně, díval jsem se na to jako na problém, který je potřeba vyřešit. Význam informací byl mimořádně důležitý. Neměl jsem tolik důvěry, abych to mohl nechat na tisku. Proto invaze do Grenady a invaze do Panamy v letech 1983 a 1989, a první válka v Perském zálivu v lednu 1991, měly podobu televizní show, jejímž producentem byl Pentagon. V případě války v Perském zálivu rozhodovali které záběry budou poskytnuty televizním stanicím. Pořádali nepřetržité briefingy, přičemž využili vzrůstající význam kabelové televize. Pojmenovali to operace Pouštní bouře. Blesková zpráva z nyní oficiálně nazývané operace Pouštní bouře: Dobrý večer, operace Pouštní bouře zuří dál. Bylo to všechno důkladně promyšleno, byla to éra manipulace válečného zpravodajství pohledem americké vlády.