Technologie výroby emancipovaných I

    Úkolem této technologie je zničit všechny klíčové uzly, neviditelné základy a pojiva lidské sociální konstrukce, vytvořit atmosféru rozdrobenosti, kdy každý jedinec jedná pouze sám za sebe, a přestává uznávat pojem naše společnost. Aby toho mohlo být dosaženo, je třeba odstranit mravnost. Ukazatelem stavu mravnosti je chování, kdy jedinec podráží a zrazuje jiného, původně spolujedince.

 

    Podstatu této techniky vědátoři velmi názorně ukázali na příkladu krys, které jsou známé svou až neuvěřitelnou schopností přežít. Prazáklad jejich životaschopnosti je zcela jasně v jejich sociální semknutosti. Krysy jsou mimořádně inteligentní a sociální živočichové, společně chodí „do práce“, pomáhají si a chrání se navzájem, a pokud mají možnost, odnášejí své zraněné jedince do bezpečí. Považují se za jednotný organismus a podle toho se i chovají. Rychle si vyměňují informace upozorňující na nebezpečí a předávají si návyky obrany. V jejich přirozeném prostředí neexistuje individuální prospěch, jejich obranný mechanismus je mravně přirozený.

    Vědátoři pokusy zjistili, že nejúčinnější způsob „boje“ s krysami je založen na zničení jejich obrany. Protože základem jejich obrany je mravnost, tento způsob je vlastně založen na odstranění mravnosti. Avšak ne u všech se podaří zlomit mravnost, je možné toho dosáhnout jen u jednotlivců použitím drastických metod a ani to nejde najednou. U pokusného krysího jedince je nutno vytvořit takové podmínky, kdy rozhodující význam získává racionální logika. Rozhodující je přinutit vybraného jednotlivce udělat první krok k překonání dosavadního přirozeného tabu.

    Vědátoři chytili velkou a silnou krysu, kterou dlouho mučili hladem. Pak jí hodili do klece čerstvě zabitou krysu. Po jistém čase váhání hladová silná krysa sežrala svého mrtvého spolubrata. Racionální logika jí zřejmě řekla to už není můj bratr, je to potrava. Jemu je už všechno jedno a já musím přežít. A to znamená že musím jíst.

    Když dosáhli toho, že krysa sežrala jinou, mrtvou krysu, pokračovali dál. Opět krysu vyhladověli a pak jí hodili do klece „nekrysí“, tentokrát polomrtvé zvíře. Nová „potrava“ byla téměř mrtvá, ale ještě živá. Racionální logika kryse zřejmě opět našeptala rozhodnutí: i tak zemře, ale já musím žít. A krysa sežrala i sobě nepodobného, prakticky živého živočicha.

    Na třetí pokus jí do klece hodili zcela živou a zdravou „potravu“, menší krýsátko. U silné krysy se opět zapnul algoritmus racionální logiky. I tak nemáme co jíst a co z toho že obě zahyneme? Ať přežije silnější! A silnější přežil. Při tomto pokusu už váhání krysy nebylo znatelné.

    A tak se vědátorům podařilo z krysy udělat vlastně člověka. V posledním stádiu pokusu krysa potřebovala pro přijetí rozhodnutí minimální dobu, přičemž úroveň nemravnosti při každém novém požíráním stoupala.Až krysa přestala uvažovat a začala se i k příslušníkům vlastního druhu chovat jako k potravě. Přestala uvažovat, její mravnost byla zlomená. V tomto stavu ji vědátoři pustili mezi ostatní krysy odkud ji před časem vzali a začali bedlivě sledovat její chování. Už brzy bylo zřejmé, že to není stejná krysa. Byl to tvor bez jakýchkoliv příznaků krysí mravnosti, řídící své činy  výlučně logikou egoismu. Ostatní krysy o tom ale nevěděly, přijaly ji mezi sebe a důvěřovaly jí. Tvor s vnějšími znaky krysy rychle došel k charakteristickému závěru. Nač si kdesi pracně hledat potravu když je jí tu kolem dost! Teplé, a čerstvé! Racionální logika zapracovala. Vědátory vychovaná krysa si vybrala osamocenou, nic netušící oběť, a sežrala ji. Povedlo se! A objevil se u ní nový rys. Uvědomila si, že nejoptimálnější variantou není otevřeně napadat a žrát, ale dělat to potají. Proto hned další oběť nalákala na skryté místo a tam ji sežrala.

    Po několikerém opakování stejné taktiky ostatním krysám začalo být zřejmé, že se děje něco podivného . Reakce krysího společenství vzala vědátorům dech. Krysy se nesnažily najít rušivý element, ale celé společenství z nebezpečného místa odešlo. Vědátoři pokus opakovali stokrát a stokrát společenství odešlo. Jako by se ta zvířata bála otravy i fluidem transformované krysy. Bála se že se také stanou takovými. Instinktivně vycítily, že pokud jejich vědomí nasaje nová pravidla, vznikne společenství bez zábran, společenství grázlů a konzumentů. Pokud atmosféra nemravnosti zničí mechanismus sociální ochrany, všichni zahynou. Nabízí se otázka proč krysí společenství odchází? Proč nezničí ten rušivý element když o něm vědí?

    Takové chování má hluboký smysl. Kolektivní rozum, za který lze v daném případě považovat přirozený instinkt počítá s tím, že o likvidaci elementu se postarají ti nejsilnější, elita Společenství. Kdo ví co by se s nimi stalo kdyby vrazili zuby do živého nemravného spolubratra! Nenakazili by se jeho „nemocí“? Ani krysy nechtějí žít v rámci společenství založeném na neustálém vzájemném boji, který mění jednotu na množinu bodů. Krysy jsou moudřejší než lidé. Oprávněně se obávají, že se racionální logikou egoismu nakazí Krysí elita, proto odcházejí. Instinktivně cítí že pokud by neodešli, namísto jednoho elementu by se mohla objevit celá kasta takových mutantů. Ti by ve své bezcharakternosti mohli případně zvítězit nad tradiční elitou. Našli by způsob, jak novému řádu dát status spravedlivosti i zákonnosti, a logicky otevřít cestu pro demokratickou společnost. Tradiční krysy jsou chráněny před takovou transformací, neexistuje u nich pojem svobody v lidském pojetí. Neznají pojem intelekt v člověčím smyslu. Řídí se instinkty, které určují jako hlavní hodnotu ne potravu, ani život jednotlivé krysy, ale mravnost a jednotu. To je základ, na němž je vybudována jejich sociální konstrukce. A pro její prospěch odcházejí od pramene nákazy. Zachováním základů svého jednotného společenství s tradiční škálou hodnot se krysy v podstatě chrání jako druh. Lidské společenství nemá takový instinkt, i když bylo patrně původně založeno také na mravnosti. Nechápe, že zničením základů se celá konstrukce změní na haldy odpadu, postupně se měnícího na prach. Tedy z lidského hlediska na dále nedělitelné částečky. Přeměna na prach znamená odříznutí od kořenů, tradice, řádu, a hlavně pokles morálních zásad na nulu. V tomto stádiu se společnost mění na individua bez jakýchkoliv vazeb. Vzniká rozprášený stavební materiál pro nový světový řád. Je tu ale jeden problém. Chci li vyrobit například jen trochu slušnou keramiku, musím použít vhodnou hlínu. Co může vzniknout z rozmíchané směsi růzorodého materiálu? Lze sice vytvořit něco principiálně nového. Může to být cokoliv, s libovolnou konfigurací. Jen její charakteristiky je obtížné předpokládat.

    A tak se pomocí „krysí“ technologie uskutečňuje ničení lidské společnosti. Soustředěným  úderem se zlikviduje mravnost, tím ztrácí význam pojem náš. Všemi možnými způsoby se zrušuje pojem "svůj". Konzumní společnost hlásá že v přírodě naše neexistuje. Všichni jsou cizí a mohou být potenciální potravou. Nejhorší jsou ti, kteří jsou schopni vnutit představu jak jsou společenští. Nikdo je nepodezírá že jsou rušivý element, lidé jim věří, a oni je na oplátku nepozorovaně požírají. Takových je v současné společnosti mnoho, jsou to nejstrašnější dravci. Spojují se do skupin stejně smýšlejících, považujících spoluobčany za žrádlo. Vytvořili axiom, že své štěstí lze vybudovat na cizím neštěstí. Zvonění klíči jim umožnilo začít zpočátku požírat svůj národ přímo. Stejně jako v případě pokusné krysy později přišli na to, že nejvhodnější variantou je požírání za záclonou vznešených keců. Z obrazovek se začaly doslova řinout potoky slibů, či nadšených slov o svobodě a rovnosti. Dravci se ale vůbec nechystají sliby plnit. Jsou pro ně pouze prostředkem ke snadnějšímu přijímání „potravy“. A prostoduší blbečkové jim ještě pomohou na klíčová místa ve společnosti, aby dravci mohli snadněji požírat své prostoduché bližní.