Tajemný Fu-Si...

    O Melchisedechovi tudíž opět a znovu nevíme vůbec nic. Nic nenapovídají ani četné židovské texty v nichž se uvádí, že Melchisedech byl nejenom knězem Boha nejvyššího, ale i knězem El Saddajovým. Což rozhodně stojí za pozornost, protože podle samotného profesora Ringgrena je El Saddaj bohem síly a energie. V jednom alexandrijském textu je psáno: „Ve jménu Melchisedechově, ve jménu Saddajově to, co je nahoře, je jako to, co je dole.“ Ringgren rovněž tvrdí, že jméno Saddaj se objevilo na konci doby bronzové, což si bezesporu sám vymyslel. V poznámce totiž uvádí, že přesný pramen nemá k dispozici.
    V každém případě se Melchisedech jeví jako ten kdo vymyslel Boha, a to i racionálně-kritickým vědátorům. Písmena JHWH prý označují boha, nicméně jejich význam nikdo nezná. Ringgren k tomu napsal: „JHWH byl přítomen, ale byl neviditelný, a byl to Pán, a Izrael nad ním neměl moci.“ Člověk, který měl tak mimořádný nápad, případně tak mimořádné informace, zcela jistě nebyl obyčejný. Kromě toho, že vládl městu jež není k nalezení, a že byl prorokem nového strašlivého Boha, byl obdařen velice vzácnou schopností pohybu v čase. Mircea Eliade napsal knihu Aspekty mýtu a v kapitole Čas lze ovládnout vskutku výstižně napsal: „Dotýkáme se zde otázky zásadního významu nejen pro pochopení mýtu, ale hlavně pro pozdější vývoj mytického myšlení. Známe-li původ a příkladné dějiny věcí, získáváme nad nimi určitý druh magické vlády. Tato znalost nám však rovněž otevírá cestu k systematickým úvahám o původu a povaze světa. Už teď však musíme upřesnit, že paměť se považuje za poznání par excellence. Ten, kdo se dokáže rozpomenout, vládne magicko-náboženskou mocí ještě cennější než ten, kdo zná původ věcí.“
    Howard Phillips Lovecraft jednou řekl: „Jedinou činností hodnou člověka je boj proti času.“ Co když tedy bytosti třeba z daleké budoucnosti tento boj vyhráli a mohou do naší doby vysílat posly jako je Melchisedech? A ještě jeden názor stojí za to citovat. Pochází od církevníků a tvrdí, že „Melchisedech, král a kněz, je předobrazem Krista. Podivné mlčení Písma (Gn 14) o jeho předcích a potomcích naznačuje, že jde o kněze věčného.“
    Podobně jako Melchisedecha nelze datovat ani nesmrtelného čínského císaře Fu-Siho. Víme jen, že měl vládnout v období dynastie Sia. Joseph Needham, proslulý a jediný kloudný historik čínské vědy nejprve tvrdil, že období dynastie Sia patří do říše bájí, ale posléze musel připustit, že by mohlo spadat do 2. tisíciletí před Kristem. Pravda je taková, že přesné datování jakékoli transcendentní události je prakticky nemožné, je nutno se spokojit s datováním přibližným. Průmět transcendentních skutečností na časovou osu je pohyblivý, a s pojmem datum, tak jak ho chápeme, musíme zacházet s nejvyšší obezřetností. Ani staré čínské letopisy nelze chápat doslova. Uvádějí, že císař Fu-Si se zrodil z panny, ovšem bez božího zásahu. Jednou, když šla zmíněná panna do lázně, našla na šatech připnutou květinu a snědla ji. Později přivedla na svět Vládce času. V Číně se traduje, že se narodil někdy mezi 50. a 3. tisíciletím před Kristem.
    Podle jiných pověstí sestoupil Fu-Si na zemi z nebes. Provázeli ho mimozemšťané s choboty, kteří po sobě zanechali basreliéfy, jejichž vznik kladou čínští vědci do 50. tisíciletí před Kristem. V Evropě bohužel neznáme metodu jak datovat předměty starší padesáti tisíc let v nichž není obsažen uhlík. Ale i kdyby byl, je to datování pouze orientační. Některé datovací metody snad fungují pokud jde o miliardy let, ale pomocí radioaktivního uhlíku lze stanovit přibližné stáří nanejvýš třicet tisíc let. Jak čínští vědci dospěli k tomu, že zmíněné reliéfy jsou staré padesát tisíc let, je tudíž ve hvězdách. Je docela možné, že jim bohové s chobotem zanechali jiné datovací metody, a Číňané by byli notně hloupí kdyby je rasistickým evropským vědátorům dali.
    Při vykopávkách nalezli oblázky, na nichž jsou vyryty trojice rovných čar. Čáry jsou kombinované z jedné spojité a jedné přerušené čáry a lze usoudit, že ty čáry se na ně nedostaly ani řízením náhody, ani přírodní cestou. Říká se jim trigramy. Pověst praví: „Fu-Si vládl všem věcem pod nebesy. Zvedl hlavu a pozoroval zářivá souhvězdí na nebi, pak ji sklonil a pozoroval tvary na zemi. Všiml si kreseb, jež zdobily ptactvo a zvěř. Blíže sebe pak studoval vlastní tělo, na němž také našel kosmické kresby. Na základě toho všeho vytvořil osm hlavních trigramů, aby pronikl do tajů nebeských jevů jež se odehrávají v přírodě, a aby všechno pochopil.“ Tyto trigramy se skládají z kombinací dvou základních čar: čára nepřerušená představuje jang (nebesa) a čára přerušená představuje jin (zemi). Seskupováním těchto čar po trojicích dostaneme osm kombinací, to jest osm trigramů Vládce času, nesmrtelného císaře Fu-Siho. Fu-Si a učení mandaríni v jeho službách mohli docela dobře znát, a mnohem dříve než si myslí rasističtí historikové vědy, základní zákony světa. K takovému názoru dospěl zřejmě i Albert Einstein když v roce 1953 napsal: Západní věda se rozvíjela na základě dvou velkých vymožeností. Tou první byl logicko-formální systém, který do eukleidovské geometrie zavedli řečtí filosofové, tou druhou bylo zjištění renesančních učenců, že systematickými pokusy lze najít příčinné souvislosti. Podle mého názoru není divné že čínští mudrcové nešli toutéž cestou. Divné je to, že k tomu došli i jinak.
    Rádi bychom věděli co přesně dělal Fu-Si když se poprvé zjevil mezi lidmi, protože později je navštívil ještě několikrát. Nesmrtelný císař se totiž v Číně pravidelně zjevuje ve špatných časech. Zvláštní víra v zemi, kde se na tělesnou nesmrtelnost nevěří. Podle pověsti se Fu-Si na konci života odebral na nebesa, podle jiné varianty na jakýsi ostrov. Nestárne a ze svého ústraní občas vychází. Každé jeho zjevení provází děsivý úkaz čchüan-kao, nebeská důtka. Lidem ji zprostředkovává Fu-Si a zdá se, že jedna taková důtka ve 14. století zastavila rozvoj čínské technologie. V každém případě je však jisté – jak dokládají historické studie – že císaři Fu-Simu vděčíme za jediný nástroj, který jsme kdy měli k dispozici abychom „proplouvali“ větvemi času, to jest abychom se na základě informací pocházejících odjinud, nebo z nejhlubšího kolektivního nevědomí, rozhodovali jak se zachováme v dané životní situaci. Tím nástrojem je I-ťing, neboli Kniha proměn. I-ťing se zakládá na teorii, která je v podstatě shodná s teorií fyziky jak vyplynula z prací Everetta, Wheelera, a Coopera, že čas se v každém bodě svého plynutí dělí do větví jimiž se můžeme vydat dle libosti. A Kniha proměn nám radí, ke kterému rozhodnutí se přiklonit, to jest kterou časovou větví se vydat. Tak nevím kdo od koho opisoval.
    Co víme o Knize proměn z historického hlediska? Objevila se v roce 1143 před Kristem. Jeden urozený Číňan, vévoda Wen, se pokusil vyvolat vzpouru a císař ho dal vsadit do vězení. V cele Wen studoval trigramy nesmrtelného císaře. Zkombinoval je do čtyřiašedesáti hexagramů a ke každému z nich přiřadil vysvětlení. Díky svým nově nabytým znalostem se mu podařilo vyjít z vězení, vyhlásil císaři válku, a po patnácti letech krvavých bojů ho definitivně porazil. Krátce před rozhodující bitvou však zemřel a králem byl vyhlášen až posmrtně. Jeho syn Tan dal císaře popravit a získal titul vévoda z Čou. Čtyřicet let mu trvalo než ukončil občanskou válku, a pak pokračoval v otcově práci. Hexagramy systematicky uspořádal a vydal je v Knize proměn, jíž se také říká Kniha Čou. Konfucius ji studoval tak vášnivě, že opotřeboval tři exempláře. Německý filosof a matematik von Leibniz díky ní objevil binární počet, čímž položil základy moderní matematiky a počítačových systémů. Carl Gustav Jung si ji vyzkoušel a dospěl k závěru, že je to prostředek jak z nahodilého obrazu okamžiku získat hodnotné rady. Je známo, že při přípravě útoku na Pearl Harbor se japonští admirálové dotazovali Knihy proměn. Stratég Blofeld ze Secret Intelligence Service k úžasu všech svých kolegů správně předpověděl průběh čínsko-indické války v roce 1962, včetně zastavení čínské armády. Věděl totiž, že Číňané používají Knihu proměn. V současnosti si Knihou proměn pomáhají psychiatři ve Spojených státech při rozpoznávání určitých duševních nemocí.