Taje sekty Chlystů...

    Bylo,nebylo... Ale asi bylo když je o tom v kronikách psáno. Při psaní o posvátné prostituci, najdete o tom více na jiném místě těchto stránek, jsem měl možnost začíst se do dnes již klasické Frazerovy „Zlaté ratolesti“. Celkem běžná věc zabývající se praktikami starých sekt, mne však zaujala zmínka o tajuplném Rusu Rasputinovi, pověstném „divotvůrci“, a jeho příslušnosti ke staré sektě chlystů. Nikdy předtím jsem o této sektě neslyšel, i když takových sekt dodnes existuje po celém světě spousta. Nebýt zmínky o Rasputinovi, byl bych to přešel jen jako raritu, ale když jsem se o tom dočetl více, přestal jsem se divit Topolánkovi a jeho choutkám pobíhat po jisté italské rezidenci jak ho pánbůh stvořil... Ani ten fíkový list na sobě neměl...
    Raději ale k těm chlystům. Nejznámějším centrem všech herezí v Rusku byl klášter Verchoturje, a nebyl to jen tak ledajaký klášter. Byl útočištěm, možno říci přímo vězením pro příslušníky heretických a tajných sekt. A jak už to tak mezi lid\stvem chodí za čas se stalo, že mniši-žalářníci sami podlehli svodům kacířských nauk. A tak se z kláštera stalo centrum nejrůznějšího sektářství. Většina mnichů náležela ke křesťanské sektě chlystů, kterou založil jistý Danila Filipovič v roce 1645. Filipovič byl příslušníky sekty považován za vtělené anděla Sabaotha, a tento anděl měl být jeden ze sedmi potomků praotce Jaldabaotha. Proti svému otci se prý vzbouřil aby zachránil prvotní ženskou sílu zvanou Sofie. Danila Filipovič svým následovníkům vštěpoval: „Zachovávejte mé zákony v tajnosti, nesvěřujte jich ani svému otci, ani své matce, buďte stálí, mlčte i pod ranami biče a v ohni; potom vejdete do království nebeského a ještě na Zemi se vám dostane blaženosti ducha“. Nevím, možná se mýlím, ale připadá mi, že učení ruských chlystů, nazývaných také christověrci, či christovověrci, by mohli mít svůj původ v tzv. gnostickém učení.
    Dost dlouho panovalo přesvědčení, že gnostické učení je až pokřesťanského původu, avšak svitky z Nag Hamádí tvrdí něco jiného. Gnose Ježíšovu učení předcházela, a Ježíš Kristus byl jejím žákem. Jednoduše řečeno veškeré podstatné nauky odporující katolickému pojetí světa, víry a boha, mají svůj původ právě v gnostickém učení. Toto učení tvrdí, že tvůrcem tohoto světa je žárlivý bůh jménem Jaldabaoth, který je tvůrcem všeho hmotného, a je prakticky totožný jak s Jehovou Starého zákona, tak se satanem. Gnostici uznávají, že pozemský svět je uprostřed zápasu mezi syny světla a temnoty, mezi dobrem a zlem. Z gnostického učení jasně vycházeli například i bogomilové albigenští, kataři, a snad i o templáři.
    Ale vráťme se ke chlystům, což je jen jedno ze jmen značně rozšířené náboženské společnosti. Působit začali patrně někdy kolem roku 1716, a v různých oblastech byli známí pod jmény bogomili, kupidoni, ljadi, meseliani, polzuni, pryguni, skauni, šalopiti, či trjasuni. Základem jejich učení je dogma, podle kterého se Kristus vtěluje do nejspravedlivějších jedinců během rituálního obřadu. Základy jejich víry jsou shrnuty do 12 přikázáních, které kromě známých křesťanských zásad obsahují i zákaz pití alkoholu , kouření, požívání masa a krve, pohlavního styku, a rodinných svazků. Věřící se účastní obřadů jejichž součástí jsou kolektivní modlitby spojené s tancem - rituální chorovod - během nějž upadají často do extáze, nebo jinak řečeno „duchovní veselice“. Je docela možné, že by mohlo jít o jakousi obdobu islámských tančících dervišů. V některých náboženských obcích byla součástí náboženských obřadů i tzv. rituální soulož, ale nešlo přímo o tělesné spojení s fyzickými ženami, nýbrž s duchovními ženami, protože chlystové se jinak běžnému pohlavnímu styku vyhýbali.
    V čele chlystovských obcí stojí „kristové“ a „bohorodičky“. V devatenáctém století se chlystovské hnutí rozdělilo na dvě odnože - Starý Izrael a Nový Izrael. Mimo toho existují i další chlystovské variace: Duchovní Izrael, Vykoupený Izrael, Malevanci, Postníci, a Ruští mormoni. Učením chlystů byl okouzlen i ruský prorok a divotvorec Raspustin. Rasputina prý toto učení okouzlilo když se dozvěděl že ten, komu se dostane milosti, může přímo obcovat s Duchem svatým a se samotným Bohem. Podstatné rovněž bylo, že nepotřebuje zákony vymyšlené lidským rozumem. Lákavé učení podle něhož člověk může být vykoupen již za svého života a dosáhnout rajské blaženosti. Musí však projít tajemnou smrtí Kristovou, smrtí za živa, po níž následuje mystické vzkříšení. Této smrti lze však dosáhnout jen tím, že se jedinec odevzdá do vůle Ducha svatého a umrtví všechny vášně, neboť znovuzrození je možné jen když v sobě umrtví starého člověka. Kdo tajemně vstal z mrtvých, může činit zázraky, uzdravovat nemocné, vidět do budoucnosti, křížem křísit mrtvé, zachraňovat před peklem, přivádět k nebi, a při posledním soudu rozdělovat odměny a tresty. Stává se novou, Duchem svatým naplněnou bytostí, která je současně bohem i člověkem, novým Kristem.
    Rasputin se údajně důkladně seznámil s učením chlystů právě v klášteře Verchoturje. Když chtěl posléze klášter opustit, musel si vyprosit požehnání poustevníka otce Makarije. Otec Makarij žil po jistou dobu celkem prostopášně. Nicméně po několika letech strávených v klášteře zjistil, že v něm zemřel „starý člověk“, a odebral se do chatrče v ústraní. Když prý Rasputin vstoupil do chatrče, políbil starcovy ruce na nichž visely řetězy. Vyznal se svatému muži ze svých hříchů, z pochybností, i ze žádostí těla které jej mučily. Makarij jeho vyznání trpělivě vyslechl a položil mu ruku na hlavu se slovy: „Jásej, synu můj, neboť mezi mnohými tisíci Pán si tebe vyvolil! Očekávají tě velké věci. Opusť svou ženu i děti, opusť své koně, skryj se a putuj! Uslyšíš hlas Země, a naučíš se rozumět jejím slovům. Teprve potom se vrať do světa lidí a zvěstuj jim co praví naše svatá ruská zem“...