Ta naše Zemička...

    Úžasná záležitost, která se zejména nyní stává velmi aktuální. Je zcela zjevné, proč byly autorce snímku házeny při natáčení klacky pod nohy, a proč byla cesta filmu k divákovi velmi těžká. Film totiž obsahuje hlubokou pravdu a nastavuje nám všem nemilosrdné zrcadlo, které se hlavně momentálně nehodí MOCnářům, kteří chtějí ovládat svět a své tupé nevědomé stádečko. Ano, žijeme zde na Zemi zcela „odpojeni" od samotné podstaty, žijeme pouze hmotnými statky, ničíme tu krásnou modrou, zelenou a živou Zemi, žijeme minulostí a budoucností ve stresu a negaci, přičemž zcela míjíme  přítomný okamžik ve kterém můžeme vidět tu krásu kolem sebe, a tvořit umění a lásku. Naštěstí přichází doba, o které se ve filmu mluví, kdy se lidé stanou vědomými, ne-MOCNÍ odejdou z tohoto světa a ti, co budou opět začínat a pokračovat, budou snad už žít v souladu s vesmírnými zákony. To je jediná cesta ke štěstí a přežití lidského druhu. Ten, kdo si to neuvědomuje, koho tento film neosloví, ten by se měl nad sebou opravdu zamyslet...