Symes to viděl jinak...

    Velmi podivný je svět ve kterém jsme nuceni žít... Ještě jinak, velmi podivné jsou impulzy které běh tohoto světa řídí. Někdy mi připadá že žiji v nějakém ošklivém snu. Figurka na šachovnici světa, kterou tahá kdosi neviditelný, nepostřehnutelný. Proč to tak je?
    Vědátoři mívají různé nápady a výmysly, někdy upotřebitelné, jindy k ničemu. Je to ovlivněno prostředím ve kterém žijí. A také světonázorem z toho plynoucím... A tak se také mohl objevit vědátor Symmes se svou teorií duté Země. Nebyl zdaleka první, před ním už na toto téma, a potažmo i nad vznikem Země, vymýšleli teorie Burnett a Woodward. Jedna z jejich teorie byla docela zajímavá, byla sice obsáhlejší, ale ve stručnosti obsahovala asi toto: Země prý byla kdysi malá koule bláta pokrytá naftou, a na tu se postupně chytal vesmírný prach. Tak dlouho, až vytvořil zemskou kůru v podobě několika slupek připomínajících vrstvy cibule. Symmes si tento nápad navíc upravil po svém a tvrdil, že těchto pevných vrstev je pět, a mezi nimi je prázdný prostor. Zdůvodňoval to tím, že „...v přírodě je všechno duté, neboť se tak šetří hmotou.“ Jako pádný důkaz poukazoval na kosti, stébla rákosu, a jiné. Jenže žil v době která o nějaké novátorství nestála. Země přece měla svou sice vymyšlenou, ale úspěšně zavedenou podobu. Symmes se tady marně snažil sehnat peníze na financování expedice do oblasti Sibiře, kde se měl nacházet vstupní otvor do nitra Země. A kde se něco podobného zřejmě opravdu nachází. Zemřel aniž by někdo projevil vážnější zájem vchody hledat a vnitřní obyvatelné dutiny prozkoumat.
    Myšlenka duté Země však žila dál a záhadu se pokoušelo rozlousknout hned několik Symmesových následovníků. Až se toho chopila společnost takzvaných korešistů. Tuto společnost vedl muž plným jménem Cyrus Reed Teed. Nechal si říkat Koreš, což by měl být hebrejský přepis jména Cyrus. Koreš si v prvé řadě Symmesovu teorii upravil podle svých představ. Symmese věřil, že uvnitř naší zeměkoule je pět dalších soustředných obyvatelných koulí s vlastní oblohou vzájemně přístupných pomocí otvorů v oblastech obou pólů. Koreš na rozdíl od něj tvrdil že Země není koule, ale kulová dutina. Nežijeme prý tedy na vnějším povrchu zeměkoule jak se domníváme, ale přimáčknuti na vnitřní stranu dutiny. Slunce a celý vesmír se pak nachází ve středu této obrovské dutiny. Naše Země prý není vypouklá, ale vydutá. Geodetický štáb korešistů v roce 1897 na floridském pobřeží prováděl měření, které mělo dokázat platnost této teorie. Jenže výsledky měření nic neprokázaly.
    Ani po tomto neúspěchu teorie nezanikla. I když byla v Německu před nástupem Hitlera k moci bída a hlad, možná právě proto se zde našla živná půda pro další rozpracování teorie dutého světa. Ujali se toho dva muži, německý letec Bendr a méně známý Neupert. Dobu si vybrali dobře, pro podobné „zvláštní“ myšlenky nastaly v Německu ideální podmínky. Do poředí vědátorského světa se začali dostávat vědátoři zabývající se vším nepochopitelným a mezi jednotlivými „klasickými“ vědami se začala otevírat propast. Nastupující nacisté do teorie o duté Zemi, stejně jako do konkurenční Hörbigerovy teorie o věčném ledu, vkládali velké naděje. Měly se stát árijskou protiváhou Einsteinovy teorie relativity. Veškeré námitky svých odpůrců Bender vyvracel složitými spekulacemi o ohybání světla. Podle jeho představ mělo jít o přízračný vesmír v podobě koule z modravého plynu, v němž „plují“ světelná zrnka - hvězdy uprostřed dutiny. Tato teorie vydržela několik let a vyvrátily ji teprve pokusy německé armády na Rujaně v dubnu 1942. Vojáci namířili radary pod úhlem 45° k obloze v marné snaze zachytit vzdálené anglické břehy na údajně vydutém povrchu Země. Tím prokázali že Země zřejmě není kulovou dutinou v nekonečném skalním masivu. Bender svou kariéru ukončil v koncentračním táboře, ale Hitlera s vědátory z Thule začala doslova fascinovat jiná teorie o duté Zemi. Začali zevrubně studovat prastarou legendu o podzemní říši Aghartě...