Suma sumárum...

    Pokud si to všechno tedy shrneme, pak podle pokynů Stvořitele vytvořili Moudří Draci ze své vlastní substance, která má být v podstatě substancí Logu, jakousi astrální formu bytosti, kterou védské a brahmánské prameny nazývají „Manasa sharira", či „Manasa rupa", a Hebrejové tomu říkali „Rúach". Do astrální formy pak Stvořitel vložil „duchovní tělo", a Moudří draci prý pak celý komplex vybavili neukojitelnou kreativitou, neohraničitelnou touhou po poznání a vědomím, propojujícím tuto bytost se všemi dimenzemi a světy.
    Celým tímto komplexem, sestávajícím z duchovního a astrálního těla, se má člověk lišit od blíže neurčených jakýchsi nižších duchovních bytostí. Potíž je však pozorována v tom, že většina těchto schopností se probouzí jaksi pomalu, a nepochybně i v závislosti na lidské vůli hledat a nalézt Pravdu. Stvořitel prý člověka vybavil dokonale, a poskytl mu úplnou svobodu volby i tvorby, kterou nikdo jiný kromě Stvořitele nemůže omezovat aniž by si poškodil svou vlastní karmu. A tudíž tedy podle tradice Svatý Otec a Svatá Matka v jednom, je tím patrně míněn Stvořitel a Duch Svatý, „tkají duchovní strukturu člověka tak, že jeho duchovní hlava počíná v nejvyšší duchovní rovině - Puruši - a spodní část pomyslného duchovního těla vstupuje do hmoty - Prakrti. Dech svatého Otce i Svaté Matky, pojmenovaný Fohat, prý pak dotváří duchovní tělo člověka ze dvou substantivních energií pocházejících z Praplamene, tedy Logu„. Takto oživení synové, jsou tím patrně myšleni lidé, „se rozcházejí do světů aby poznali Pravdu. Na konci Velkého dne, kdy Pravda je nalezena, a plně je dosažena i Harmonie, se synové vrátí aby splynuli s Otcem i Matkou, a vytvořili rodinu v jednom“. Kniha Sefer Jecira o poslání člověka hovoří takto: „Mladý člověk v čistém astrálním, tedy duchovním těle, které obdržel ve sféře beriatického světa nejvyšších bohů, sestupuje jako duchovní Adam do světa jeciratického, světa nižších bohů, kde je vložen do hmotného těla, a v něm se jako hmotný Adamah Kadmon objevuje v hmotné pozemské sféře zvané Asia. Ve sféře Ásia se během mnoha životů setká se Zlem i Dobrem, naučí se čelit Zlu, pochopí jeho reálnou podstatu a nezbytnost své dočasné existence ve sféře Ásia, kde se má naučit rozvíjet spící dary svých rodičů a získat potřebné zkušenosti.“ Kniha Dhyanů se poněkud odlišuje když udává, že „entita člověka, tvořená komplexem duchovního a astrálního těla, je odeslána do sféry nižších bohů za účelem vybavení nejprve éterickým, a posléze i hmotným tělem, načež je vysazena na Zemi. V hmotném těle se v prostředí Země, či obdobných hmotných světů, vyvíjí v dlouhé řadě životů.“ Realitu reinkarnací prý prokazuje svým způsobem mezi jiným i tzv. Delpassův efekt.
    Nevim, vždyť možné je v podstatě vše, a tudíž i reálnost samotného procesu stvoření, která údajně vyplývá i z odhadu času nezbytného k evoluci primitivního jednobuněčného organizmu v souladu s představami a teoriemi darwinistů. Údajně „odborný“ dohad udává, „že nezbytná doba pro vývoj jednoduchého organizmu“ z jen bůhví jak vzniklých anorganických složek, „ je nejméně 500 x delší než je současné odhadované stáří Vesmíru“. Sám hmotný život tedy musel vzniknout, nebo být stvořen někde mimo Zemi. To ovšem zhola nic neříká o vzniku duchovní podstaty člověka, tedy vědomí, což darwinisté „moudře“ přehlížejí. Skutečnost procesu stvoření, a tedy i existence jakési „tvořivé moci", čili Stvořitele, by však kupodivu mohla být potvrzena výsledky výzkumů známého vědce Nikoly Tesly, který při svých různých pokusech přišel na existenci podivného fenoménu, který nazval Zero Time - nulový čas. Tento fenomén, který dokázal pomocí svého generátoru sestrojeného v roce 1920 i změřit, by měl udávat, že nejen celý Vesmír, ale i potažmo i každá sluneční soustava s jejími planetami mají svůj nulový čas určující počátek jejich vzniku. Svůj nulový čas má potom i každý člověk a pozoruhodné přitom je, že každý člověk jej má jiný a stejně specifický jako jsou otisky prstů, pachová stopa, či zvukové spektrum lidského hlasu. Nevztahuje se to přímo ke stáří těla člověka, ale určuje čas stvoření jeho multidimenzionální bytosti, přičemž u mnoha lidí byla zjištěna hodnota nulového času převyšující oficiálně odhadované stáří Země, sluneční soustavy, i blízkého okolního Vesmíru. Naprostá většina lidí má tedy patrně nulový čas větší než je odhadované stáří zemské biosféry, což by poukazovalo nejen na mimozemský původ lidí, ale také na nesmrtelnost multidimenzionální entity, včetně reality reinkarnací. Existence tohoto fenoménu pak nepřímo ukazuje i na reálnost teze o stvoření, a pokud je fakt stvoření skutečností, pak si jej jaksi není možné představit bez jakéhosi Stvořitele. Tím ale nemám na mysli církevnického pánaboha... Teslův generátor pracoval v oblasti frekvence 30 Hz a jím naměřené hodnoty byly v 70. a 80. letech minulého století prověřeny a potvrzeny v souvislosti s hluboce utajovanými americkými vládními projekty Montauk a Phoenix.
    Architektonická struktura polydimenzního člověka, a vzájemná vazba jednotlivých forem i dimenzí, by měla být graficky zpodobněna jako Velká mantra, tibetský „čhorten", a prý také grál. Jakž takž bychom možná mohli určitým způsobem pochopit princip stvoření duchovního i astrálního těla, jenže k tomu přistupuje i problematika éterického a hmotného těla. Éterické tělo je zvané „Nirmanakaya", což bývá překládáno ve smyslu „tělo z jemné hmoty", a mělo by tvořit jakousi energetickou spojku dovolující propojení hmotného těla s tělem astrálním. Má tedy ještě další, neméně důležitý úkol, umožňuje totiž vstup fenoménu životní síly, nebo také životní energie, bez níž by hmotné tělo bylo pouhou mrtvou hmotou. Podle tibetského dodatku ke Knize Dhyanů bylo éterické tělo stvořeno rovněž Moudrými draky, ale až po stvoření na různé způsoby vyhovujícího hmotného těla. A že se v souvislosti se stvořením hmotného těla, formy, čirupy, rozvinula mezi zcela zřejmě několika skupinami Moudrých draků vysoce konfliktní situace, jak o tom vypráví Kniha Dhyanů, ale i Kabala a další moudré knihy, se dá také pochopit. Vždyť přece, podle moudrých knih, byl tvor nazvaný člověk stvořen „k obrazu božímu“! A tak tedy při pohledu na mezilidskou řevnivost lze předpokládat v podstatě stejnou řevnivost i mezi těmi různými Stvořiteli! A patrně i proto, nebo možná hlavně proto, byl vývoj hmotné formy velmi náročný a vyžádal si dlouhý čas. Až se podařilo uspokojit nároky všech znesvářených Stvořitelů a podařilo se vytvořit univerzální typ v podstatě biologického robota použitelného na každý myslitelný způsob, tedy i v rámci celého Vesmíru. Jednotlivé vývojové etapy tvoření lze patrně dodnes pozorovat ve formě vyvíjejícího se lidského embrya.
    Moudré knihy zároveň tvrdí velmi zajímavou věc, a sice to, že „...po vybavení hmotného těla člověka živočišnou formou životní síly byli vytvoření tvorové postupně vysazováni na 40 planet majících podobné životní podmínky jako má Země“. Tam se měli posléze vyvíjet dále ovlivňováni silami té které planety. Bohužel o existenci života na jiných planetách oficiálně nevíme vůbec nic, a tudíž ani nejsme schopni tyto případné experimentální planety identifikovat. Samozřejmě mimo Zemi. A to i přesto, že různých indicií, poukazujících na existenci mimozemského života, je doslova přehršel. O problémech s tvořením se dost barvitě zmiňuje třeba sumerský epos „Athrahasis", babylonský epos „Enki a Ninmach", chetitský epos „Vládcové nebes", nebo peruánské mýty o Pachamacovi. Objevily se dost podivné názory, že spory o způsob tvoření byly příčinou rozpoutání série krutých démonských válek. Blbost, ty spory nebyly o tvoření, ale o sféry vlivu jednotlivých skupin. Jinými slovy boj o moc za použití nebohého biologického robota. I o tom pojednávají některé moudré knihy.
    Nestojí za to zabývat se pitomostmi typu Darwinovy evoluce, sám tvůrce této teorie došel na smrtelné posteli k poznání, že za veškerou evoluci může jen a pouze tzv. inteligentní design. Tedy někdo, kdo se celkem obstojně vyznal v tajemství genetiky, byť zkoušel, a zkoušel... I když to mohlo být úplně jinak! K alespoň některým těmto zkouškám mohl být ten někdo, chcete li Stvořitel, donucen třeba občasnými změnami životních podmínek na Zemi! A potažmo možná i ve Vesmíru! Co nenajdeš dole, nahoře nehledej! Životní funkce velmi potřebného biologického robota se ocitly v ohrožení, a tomu bylo třeba čelit! Vždyť stvoření nového robota je tak náročné... Je dokonce docela možné, že potomci Stvořitelů už dávno ten prapůvodní plán zapoměli, a tak zkoušejí, a zkoušejí... Je rovněž možné, že se někteří z robotů také „vymkli kontrole“, jinými slovy došlo k nepředpokládanému nárůstu intelektu natolik, že začali dost podstatně narušovat dosud v poklidu fungující životní systém. Kde se mohla stát chyba? Bude to asi tím, že ty démonské války přetrvávají, a jejich konec je v nedohlednu...
    Moudré knihy popisují, že první hmotné formy tvořených bytostí byly bezpohlavní, odborně hermafrodité. Takto stvořené bytosti prý byly velmi nevýhodné, samozřejmě, ty bytosti by se mohly rozmnožovat naprosto nekontrolovatelně. A tudíž tomu museli Stvořitelé učinit přítrž. Proto prý Moudří draci sestrojili dvě pohlaví tím, že část životní síly, prány, jinak také ti, čchi, nebo rei-ki, hermafroditovi odebrali a „vdechli“ ji ženské bytosti. Tento proces popisuje i bible, podle níž Hospodin z Adamova „žebra“ stvořil Evu, aby mu prý nebylo smutno, a také pro jeho potěchu. Od té doby je původní jedna bytost nově tvořena dvěmi bytostmi, a k jejich opětovnému spojení má dojít až po ukončení jejich evoluce v hmotném těle. Hluboký cit, přitahující muže ke zcela určité ženě a naopak, by tedy měl být reflexí podvědomí toužícího po opětném splynutí obou oddělených částí původní bytosti. Nicméně existuje názor, že k setkání obou oddělených částí dochází i dnes u jedinců téhož pohlaví. To by mělo být hlavní příčinou homosexuální orientace některých lidí. Nevím, a protože nic nevím, nezbývá než uvažovat, nebo považovat za možné úplně všechno...