Stvoření, či náhodný výskyt?

    Země je prý stará asi šest tisíc let. Je toto tvrzení troufalé? Jak pro koho. Jisté je, že jen orientačně mezi plus mínus desíti až šesti tisíci lety před Kristem se něco velmi katastrofického odehrálo. Co to bylo a jak to probíhalo můžeme jen spekulovat. Zaobírala a zaobírá se tím řada jedinců, a podle toho vypadají i ty různé představy. Podle několika náznaků byla za těch zhruba posledních deset tisíc let před změnou kalendáře Země pravděpodobně postižena jakýmisi katastrofami nejednou, tedy opakovaně. Lidé by si měli uvědomit, že žijí na velmi neklidné planetě. Na planetě, o níž asi nikdo nic kloudného neví. Oni totiž existují vědci a „vědci“, ti v uvozovkách jsou proti těm prvým ubozí příštipkáři, kteří svou existenci obhajují ničím nepodloženými výmysly. O sumerských záznamech panuje představa, že jsou to pouhé mýty. Asi to jen mýty nebudou. Ti černohlaví, že by černoši?, odněkud znali celou sluneční soustavu dávno předtím, než „moderní“ človíček dostal do rukou dalekohled. Nevynalezl, okopíroval. Ale budiž, znovuvynalezl. A moc se divil co v tom vesmíru všechno je. A různí příštipkáři si začali vymýšlet a výmysly prosazovat jako fakt. A čím víc pochybných punců ten který příštipkář měl, za tím větší „autoritu“ se považoval. A dodnes považuje.
    Je velmi zajímavé, že ještě 19. století byla na vysokých školách probírána teorie potopy a nízkého stáří Země. Nebylo to nadiktováno církevníky, ty poznatky vycházely z tehdejšího pozorování a měření. Ono to v podstatě platí dodnes. Takzvané hmotové spektrometry se objevily a byly poprvé použity až několik desítek let po Darwinově smrti, takže nově vznikající parta evolučníků té doby neměla na základě čeho přisoudit sedimentárním vrstvám stáří milionů let. I když i tenkrát byly samozřejmě různé „autority“, oproti těm dnešním pitomcům byli jaksi umírněnější. A možná kapánek soudnější, protože ani zdaleka ne všechno se dalo „napasovat“ do evolučního dění. Jinými slovy příroda ani v nejmenším nechtěla vykazovat stopy postupného, navíc náhodného vývoje. Ono je to v té přírodě jaksi všechno hotové, ne a ne najít nějaký polotovar! A navíc to všechno vykazuje pevný řád! Kreacionisté v tom řádu vidí tvůrčí stopy, patrně budou mít svým způsobem pravdu. On to totiž někdo opravdu dodal na tuto planetu už hotové, a pokud někdo z človíčků něco s něčím nekříží, nebo do něčeho nešťárá, vykazuje to pevnou, neměnnou stálost v těch přírodních podmínkách, v jakých se to všechno momentálně nachází.
    Miliony, či stamiliony let by podle evolucionistů měly být náhražkou informace. Nepřipadá vám absurdní že člověk, a potažmo celá živá příroda, se jaksi samovolně vytvářela z jakéhosi bláta, či bůhví jaké „prapolévky“? Vařila myšička kašičku? Energii k vaření prý dodávaly sopky a blesky. To se vařilo stamiliony let? Idioti! Čas sice hojí různé rány, ale dokáže sám o sobě něco víc? Co je podle vědátorů evoluce? Strašně dlouhé čekání na zázrak až se zkusmo čirou náhodou spojí dohromady něco, co by mohlo být malinkatou částečkou velmi složité stavebnice života. Ti opuncovaní pitomci přitom dobře vědí, tedy předpokládejme to alespoň, že nějaké samovolné mezidruhové křížení se v přírodě nenosí. Je až s podivem kolik pitomých lidí uvěřilo evolučnímu návodu na vznik přírody. Čekej, dlouho čekej, až se prach kolem tebe sám od sebe začne měnit na živé tvory! Miliardy let konají zázraky! Přitom spousty různých přírodních procesů ať už po stránce organické, či geologické, se zdají naznačovat, že to se stářím Země v řádu miliard let nebude ani zdaleka tak žhavé. I když to nevíme, vědět asi nikdy nebudeme, a ty různé cifry zůstanou prachobyčejnými dohady. Viz alespoň jeden příklad. Většina lidiček snad ví, že podle kreacionistů, ale i evolucionistů, by člověk měl mít svůj původ v jediném lidském páru. Má to být pár pojmenovaný Adam a Eva. To samozřejmě česky. A z tohoto páru máme všichni pocházet a tento pár se na Zemi buď samovolně vyskytl, nebo jej pánbůh stvořil už tak dávno. Z čehosi vypočetli, že Eva podle jakýchsi, buď evolučních, či církevnických kriterií, existovala před nějakými bratru 200 000 lety. Prý to vědátoři jaksi zjistili na základě měření, či spíše odhadů rychlosti mutací ženské, tedy mitochondriální DNA. Jenže veškerý biologický materiál podléhá velmi rychle rozkladu a přírodní radioaktivita, mutace, voda, kyslík, spolu s dalšími faktory, velmi rychle degradují i DNA. A neznáme, či možná ani neexistují podmínky, které by tyto procesy byly schopny zastavit. Stejně jako dosud nikdo neumí zastavit stárnutí. Pak tu rychlost mutací kohosi napadlo „přeměřit“ a ejhle! Mitochondriální Eva už není stará 200 000 let, ale jen 6 000 let! Není bez zajímavosti, že k tomuto zjištění mlčela převážně nejen angažovaná media, ale i „slovutné“ vědátorské katedry. To přece nejde bourat sice debilně, ale překrásně, i když dost pracně vymyšlenou pohádku o pozvolné, poklidné evoluci! O rychlém rozkladu biologických materiálů by přitom měli vědět, vždyť se to museli biflovat ve škole. Docela nedávno se přitom pokoušeli oživit bakterie staré, podle nich, údajně 250 milionů let! Byly nalezeny dosud elastické tkáně dinosauří kosti včetně krevních buněk, o těch pro změnu tvrdí, že zůstaly v tomto stavu ve volné přírodě 60 milionů let! Jak se to může shodovat s přírodními zákony, o kterých žvaní jak je dobře znají a ovládají?