Stopy katastrof...

29.06.2013 07:08

    To je pro vědátory neakceptovatelné, protože, podle nich, Atlantský a Tichý oceán vzdorovaly mořeplavbě až do roku 1492, tedy roku Kolumbovy plavby. Nanejvýš připouštěli, že několik dobrodružných posádek Keltů, Vikingů a Irů snad přistálo ještě před španělským loďstvem u východních břehů nového světadílu.
    V roce 1947 oceánografická výprava zjistila, že dno Atlantiku mezi Azorskými ostrovy a Trinidadem je poseto drobnými, bahnitými ostrůvky. To by znamenalo, že kdysi, zřejmě ještě před počátkem dějin této civilizace, mohli nějací mořeplavci přeplout Atlantik se zastávkou na kontinentě, jehož pozůstatkem by mohly být tyto zatopené ostrůvky. Platón, odvolávajíc se na řeckého filosofa Solóna, který zase měl tyto informace od egyptských kněží psal, že „kdysi se za Herkulovými sloupy rozkládal veliký ostrov. Byl však postižen zemětřesením, které z něho učinilo bahnitý ostrov, jehož přeživší obyvatelé se nemohli zachránit ani plaváním.“ V roce 310 před Kristem řecký filosof Krantor zaznamenal, že viděl v Egyptě sloup, na němž byly zachyceny dějiny velkého ostrova pohlceného oceánem.
    Mýty z Polynésie naznačují, že tato katastrofa nemusela být ojedinělým jevem. Vodami Tichého oceánu byly prý zaplaveny i jiné kontinenty. Obyvatelé Velikonočního ostrova dodnes vzpomínají na legendární, provždy ztracenou zemi. Není vyloučeno, že důsledky změn na zemském povrchu pocítil i Indický oceán. Na ostrově Madagaskaru žijí velmi vzácná zvířata, poloopice lemurové, s jejichž příbuznými se setkáváme jen v Africe a Asii. Nikdo nedokáže vysvětlit, jak se dostaly přes oceán. Mezi domorodci z oblasti Indického oceánu kolují legendy o zmizelé pevnině s názvem Lemurie. V písemných památkách z jižní Indie nacházíme toto vyprávění: „Vlast Tamilů se rozkládala na jih od velkého ostrova Jávy, jedné to z prvních zemí, které se vynořily kolem rovníku. Tam byla Lemurie, kolébka všech civilizací.“
    Atlantida, Lemurie, Mu, ztracené kontinenty... A patrně co kontinent, to ztracená civilizace... Pokoušet se vysvětlovat jak zmizely celé světadíly je z hlediska dnešního člověka problematické. Dnešní člověk má totiž velký problém uznat, že by případně, kdysi v dávné minulosti, mohl existovat někdo možná jen maličko „lepší“ než je on sám. Přemýšlíme ale o mizení světadílů. Lépe řečeno o důvodech jejich mizení. Početná řada starých textů, ať už v Číně, Řecku, ale i u Mayů, se zmiňuje o takových jevech. V mexickém kodexu z Chimal-popoku jsou tyto událostí popisovány takto:
    „Nebe se přiblížilo k Zemi a během jediného dne bylo všechno pod vodou. I hory byly zatopeny. Vypráví se, že skály, jež jsou dnes vystaveny našim očím, se valily po celé Zemi, hnány přílivem žhnoucí lávy, a kolem vyvstávaly v několika chvílích ohnivé hory“.
    Jakous takous představu o rozsahu katastrofy si tedy udělat můžeme. Otřesy půdy, příbojové vlny, sopečné výbuchy, klesání půdy a formování pohoří. Možná to trvalo celé dny, měsíce, nebo i roky... Vědátoři sice tyto údaje neakceptují, ale ani nevyvracejí.
    Na jižním pólu našli zkamenělé pozůstatky tropické vegetace. Poznatek umožňuje předpokládat, že póly čas od času měnily polohu. A to, jak se asi propadaly kontinenty, dokazují zkamenělé zbytky rostlin, nikoli mořských, nalezené švédskou výpravou na dně Atlantiku v hloubce 3600 metrů.
    Mořské škeble na vrcholcích And zase napovídají, že na těchto místech bývalo kdysi moře.
    V učebnicích etnologie je už uvedeno, že „na počátku čtvrtohor nebyla Anglie ještě oddělena od kontinentu a splývala s Francií v jeden celek. V Asii ostrovy Jáva, Sumatra a Borneo tvořily jeden celek s asijským světadílem.
    Mezi Evropou a Amerikou existovala s největší pravděpodobností nějaká pevnina, nebo řetěz ostrovů, spojujících Skotsko s Kanadou.“
    To, že povrch naší Země byl dějištěm podivuhodných přeměn, je tedy obecně uznáváno. Teď už jen zjistit příčiny těchto převratných změn. I v tomto případě se mýty a legendy shodují, a zdůvodnění nám nabízejí.
    Podle řady čínských textů se doba potopy kryla s dobou, kdy se změnila dráha planet.
    Judejské texty tvrdí, že „k potopě došlo proto, že Bůh přemístil dvě hvězdy“.
    Podle římského dějepisce Terentia Varrona to byla hlavně Venuše, u níž se změnily barva, tvar, vzhled i běh.
    Mayská tradice, která se vůbec nezmiňuje o Měsíci říká, že Země byla kdysi osvětlována Venuší a jinými světelnými zdroji.
    Je to snad upozornění na Nibiru? Na „Válku bohů“? Potvrzovalo by to sumerské líčení změn v dráze planet a mohlo by to souviset s příchodem Měsíce, o jehož existenci některé staré národy nic nevěděly.