Stejně tak v koránu...

    Velmi zajímavé verše, hovořící o stvoření člověka, najdeme také v islámském koránu. Mají rovněž shodné znaky s mezopotamskými legendami. Přinejmenším můžeme i v koránu rozeznat zmínky o umělém, genetickém vzniku člověka:
    „Vytvořili jsme člověka z kapek semene. Dali jsme mu obličej a sluch.“ (súra 76)
    Nebo v súře 16:
    „Člověka vytvořil z kapek semene.“
    A zcela jasně v súře 40:
    "„Je to ten, kdo byl stvořen z prachu a z kapek semene, ale také z vytrysklé krve jako dítě z matčina těla.“
    Ona „vytrysklá krev“ bývá nahrazena výrazem „embryo“.
    Domněnka v mezopotamských legendách, že bohové použili ke stvoření člověka krev a dědičné faktory jedince ze svých řad, má v koránu ještě další potvrzení:
    „Ve jménu tvého Pána, který stvořil člověka z vytrysklé krve.“ (súra 96)
    V Sipparu byla nalezena legenda z novobabylonské epochy asi 600 př. Kr. která tvoří součást písně složené na oslavu založení kláštera. Legenda se zmiňuje o době, kdy ještě žádní lidé neexistovali. Nalezneme v ní i poznámku o tom, že bohyně-matka Aruru a babylonský bůh Marduk vytvořili „lidské semeno“.
    Je tedy zřejmé, že prastaré legendy obsahují celou řadu zpráv o stvoření člověka. Není přitom důležité zda byla použita krev, nebo semeno, asi sperma. Geny se nacházejí v každé buňce živého organismu. Legendy pokládají za nejdůležitějšího aktéra stvoření člověka bohyni Ninti. Sumerské spisy tvrdí, že jí pomáhalo dalších čtrnáct bohyní. Ty byly pokládány za „moudré ženy“ a byly rozděleny do dvou skupin po sedmi. Za jejich účasti byl „vytvořen pomocník bohů luzlu“. Je nepochybné, že mezi sumersko-babylonskými a biblickými informacemi o vzniku člověka existují paralely, i když biblický příběh je méně podrobný. Není ani důležité, že Genesis pokládá za stvořitele jediného Boha. To je nepochybně pozdější účelovost. V bibli byl původně používán výraz „elohim“, což je množné číslo s významem bohové. A to se již plně shoduje s babylonskými a sumerskými božstvy.
    Místo, kde člověk poprvé spatřil světlo světa, není přesně popsáno ani v Genesis, ani v mezopotamských mýtech. Podle indicií v apokryfních textech se ráj, kde byla stvořena Eva, nenacházel na Zemi, ale někde ve vesmíru. A až odtud se první lidé dostali na zemi. I Sumerové a jiné národy umístili místo stvoření lidstva někam do nebeských dálek. Pocházíme tedy skutečně z vesmíru?
    Stvoření lidí - pomocníků bohů - v nebeském duku, popisují mezopotamské mýty takto:
    V oněch dnech byli v komoře stvoření duku zformováni Lahar a Ašnan. V oněch dnech řekl Enki Enlilovi: „Nechme je vystoupit z duku“.
    Lahar a Ašnan byli stvořeni někde nad zemí. A text pokračuje:
    Lahar a Ašnan vystoupili z duku. Laharovi věnovali bohové ohradu na ovce, rostliny a byliny. Pro Ašnan udělali dům, pluh a jho.
    Dvě stvořené bytosti - Lahar a Ašnan - byly pokládány rovněž za bohy. Ašnan byla dcerou boha Enkiho a byla odpovědná za zásobování lidstva potravinami.
    V apokryfních textech, stejně jako v koránu, nalezneme zmínky o tom, že první lidský pár byl anděly ctěn stejně jako elohim, kteří ho stvořili. V koránu se také dočteme, že Adam s Evou museli opustit nebe proto, že snědli zakázané ovoce. Apokryfní texty říkají v podstatě totéž a Sumerové se navíc zmiňují ještě o jakési „komoře stvoření“, duku, umístěném vysoko nad mraky. Tato komora měla být místem vzniku prvního lidského páru. Je až s podivem, že podobné jádro mají i legendy z jihozápadní Afriky, mýty aljašských eskymáků, a také severoamerických indiánů. Mýty vzniklé na celém světě informují o tom, že kdysi, v neznámých časech, přišli první lidé na Zemi z nebes! Všude se nacházejí podobné znaky! Snad všichni znají slova bible: „Budiž světlo! A bylo světlo“! (Gn. 1, 3).
    Alespoň někteří teologové už nepochybují o tom, že předlohou bible byly některé mýty jiných národů. Například Mertens říká:
    „Prvky biblických textů pocházejí z největší části z mytologického bohatství izraelského národa, které bylo částečně převzato z mýtů a pověstí ostatních národů. Kdy se tak stalo nevíme“...