Slavná babylonská věž...

    Biblický příběh o stavbě babylonské věže, stejně jako pověst o velké potopě, patří k nejstarším a nejznámějším legendám biblické historie lidstva. Pokud jde o tvoření světa a potažmo i prvních lidí, či o jejich vyhnání z ráje, nebo o celosvětové potopě, kde zřejmě hrála hlavní roli hluboká náboženská víra, v případě stavby věže se jednalo zřejmě o zcela realistický děj. Už horší je to s tím "zmatením jazyků". Většina starověkých a středověkých měst měla své věže, které byly nejvyššími body v krajině. A různí panovníci, kněží, nebo městská vrchnost se alespoň v nám známé historii doslova předháněli kdo vybuduje ještě o něco vyšší stavbu. Ta stavba měla být důkazem jejich moci, bohatství, možná i schopností takovou stavbu vybudovat, a potažmo možná i zbožnosti. Čím vyšší stavba, tím se člověk více přiblížil k bohu,  případně bohům na nebesích.

    Při pohledu do historie se zdá být jisté, že stavba takové věže mohla mít i jiný význam. Nevíme kdy ani kdo ji začal stavět. Ta doba se ztrácí v šeru tisíciletí, ne li desetitisíletí. Může to být i současnost s výstavbou baalbeckých teras. Byly to jakési základny bohů? Po původní babylonské věži nezůstala ani stopa. Existuje záznam popisující jednu z nových výstaveb. Když hloubili základy věže, v jisté hloubce narazili na podivnou černou vodu. Tak podivnou že kopáči, kteří se vodou pomáčeli, zanedlouho zemřeli. Co je na záznamu pravdy není možné posoudit. Zdá se ale být jisté že tu původní věž, či co to vlastně bylo mepostavili proto, aby na jejím vrcholu jen umístili jakýsi chrám. A pak se k němu namáhavě plazili po strmém schodišti. Byť by to byl i chrám ve své době stěžejního boha Marduka, nebo také Etemenanki. O té době nějakých deset tisíc let před Kristem nevíme prostě zhola nic. A samo město Babylon nebylo založeno nějakými zemědělci, jak s oblibou vědátoři tvrdí. Navíc primitivními zemědělci kteří, podle vědátorů, experimentovali s výsadbou, setím a potažmo pěstováním všeho, co potřebovali pro nasycení tehdejších lidiček. Podle řady legend bohové při svém úprku před potopou, rozuměj nějakou katastrofickou událostí, ničili všechny své základny a zanechávali za sebou spoušť. Je docela možné, že zrovna tak dopadla i původní babylonská věž spolu s baalbeckými terasami. Ani o těchto terasách nikdo neví nač byly. Byl to kosmodrom, jak tvrdí Däniken?
    Nevíme, a dokud nepromluví ti kdo vědí, tak ani my to vědět nebudeme. Klidně můžeme pominout různé vědátorské cancy a zasvěcené popisy jak tehdejší lidé ne mohli, ale museli třeba stavět svá obydlí. Možná ti pokatastrofní přežilí mohli být primitivní. Ale jen z jistého pohledu. Možná si pamatovali, či věděli jak by to mohli, nebo měli dělat, chyběly jen zničené technologie. Je to zřejmě úděl každé nové, či přeživší civilizace. A až se za nějaké čtyři tisícovky let trochu zmátořili, bum. Opět se něco stalo v nebeských sférách a Země se vychýlila. Opět bylo po civilizaci. Svobodní zednáři mají kalendář, který začíná právě touto událostí. Ani tentokrát nikdo neví co se vlastně událo. Možná byla další z celosvětových potop. Traduje se také, že zednářský kalendář začíná datem výbuchu supernovy, Velkým světlem.

    Je zajímavé že obě historické události, jak potopa světa, tak i stavba babylonské věže, jsou určitým způsobem dávány do souvislostí. I když na pohled by spolu nemusely vůbec souviset. Jde patrně o něco jiného. Autoři bible jako by se pokoušeli podpořit nevěrohodnost potopy takových rozměrů podstatně větší věrohodností stavby babylonské věže. Věže až do samých nebes k bohu Mardukovi, nazývanému také Etemenanki. V tomto případě by předpoklad, že lidé toužili vystavět vysoké a pevné útočiště pro případ, že by se potopa ještě někdy mohla opakovat, měl své opodstatnění. Toto spojení dvou různých dějů není nové a rozhodně není produktem „moderní“ doby. Dnešní doba se snaží nejstarší historii co nejvíc zjednodušit, podle názoru upravovatelů zpřehlednit a v neposlední řadě i překroutit, či úplně zatajit. S tímto spojením se můžeme setkat třeba v Kosmově Kronice české, sepsané asi počátkem 12. století. Obě události zmiňuje hned v úvodní větě: "Po vylití potopy a po změtení lidí, kteří se zlým úmyslem stavěli věž, pokolení lidské, skládající se tehdáž asi z dvaasedmdesáti mužů, bylo za takovou nedovolenou a nerozvážnou opovážlivost rozptýleno božskou mstou v tolik různých jazykových rodů, kolik bylo hlav mužských." Kde bral Kosmas údaje pro taková tvrzení? To přece v bibli není! Ani v dějepise o tom není sebemenší zmínka! Čerpal snad z nějakých „ďábelských“, církevníky nepovolených zdrojů?

    Dokud tedy lidé nezačali budovat svou pověstnou věž, "celá země byla jednotná v řeči i v činech". Tvrdí to Genesis 11,1. Podle toho by zárodek budoucího lidstva po potopě světa byl ve skupině „asi dvaasedmdesáti mužů“, kteří obývali stejné místo a dorozumívali se stejným jazykem. Podle toho by tedy původní babylonská věž měla být dílem oné hrstky mužů, které zloba boha, či bohů, rozehnala do všech koutů světa! A tak by se měli lidé rozdělit na národy, přestat si spolu rozumět a začít mezi sebou bojovat. Ke „zmatení jazyků“ mělo dojít na místě, které  bible označuje jako Bábel. V aramejštině, v níž byla značná část bible napsána, zní toto jméno "Zmátl", česky Zmatek. A proto se Babylon stal synonymem chaosu...