Shaver a jeho démoni...

    Ani po pádu „Třetí říše“ a údajné smrtí Hitlera, však víra v existenci obydleného podzemního světa nezanikla. Už v roce 1945 se v americkém časopise pro milovníky záhad objevil článek I Remember Lemuria - Pamatuji Lemurii. A hned poté následoval rozsáhlý materiál nazvaný The Shaver Mystery - Shaverovo tajemství. Podle těchto materiálů jakýsi Shaver našel v USA jeskyni vedoucí do podzemního světa obydleného starou civilizací z Lemurie, tedy obyvatel bájné říše ze zmizelého kontinentu Mu.
    Původně to měli být Atlanťané a Titanové, kteří se pod zem ukryli asi 12000 let př. Kr., kdy se sluneční záření pro ně stalo nebezpečné. Disponovali prý však tak vysokou úrovní znalostí, že nakonec raději Zemi opustili a vydali se hledat domov na jinou planetu. V jimi vybudovaném podzemním světě pak zůstali jejich sluhové nazývaní Dero a Tero. Na rozdíl od hodných a moudrých Tero, jsou Dero degenerované zlé bytosti démonického charakteru, které ovládly podzemní svět a zmocnily se všech technických zázraků zanechaných zde Atlanťany a Titany. Kromě létajících talířů to jsou dokonalé vrtací soupravy, či projektory vytvářející zcela realistické obrazy, tedy možná jakési hologramy. Mají prý i přístroje umožňující pozorovat dění na zemském povrchu, ale i přístroje uměle vyvolávající sexuální vzrušení a tělesné rozkoše.
    Shaverovo povídání vzbudilo velký rozruch a redakce časopisu byla zaplavena dopisy čtenářů žádajících upřesnění polohy vchodu do jeskyně. Shaver své tajemství pochopitelně neprozradil a naopak varoval všechny amatérské výzkumníky před pokusy proniknout do tohoto zcela odlišného světa. Někteří ho ihned označili za podvodníka a obviňovali ho z klamání veřejnosti, zatím co jiní mu skálopevně věřili. Čas plynul a na Shaverovu jeskyni se pomalu zapomělo. Nezapoměli na ni ale Shaverův velký obdivovatel Marcoux a speleolog Wright. Wright byl Shaverovu tvrzení značně skeptický, zajímala ho však dosud neznámá jeskyně. Wright svůj skeptický názor údajně změnil v roce 1966. Podle jeho deníku, částečně zveřejněného v roce 1980, se svým přítelem známým pod jménem „L“, po týden trvajícím zkoumání jeskynního systému Blowing Cave, narazili v hloubce dva tisíce?! metrů pod zemským povrchem na trhlinu ve skále. Trhlina měla být slabě osvětlena zelenou září a když se trhlinou protáhli, narazili na schodiště vedoucí do hloubky. Zřejmě hnáni zvědavostí sestoupili po schodišti až se dostali do velkého tunelu asi 7 m vysokého a stejně širokého. Zelenavé světlo zde bylo poněkud silnější. Podlaha i stěny byly dokonale hladké a strop měl obloukovitý profil. Usoudili z toho, že tunel je umělého původu. Wrightův deník, popisující další zážitky z cesty do tajemné podzemní říše, obsahoval i popis setkání s živými bytostmi, potomky velmi staré civilizace. Wright se už na zemský povrch nevrátil, rozhodl se zůstat s obyvateli podzemí. Svému příteli však předal vzkaz i s mapou pro Marcouxe.
    Neznámému „L“ se Marcouxe podařilo najít až po dost dlouhé době a ačkoliv bylo v té době Marcouxovi už 60 let, pod vlivem vzkazu a údajů na mapě ihned začal organizovat speleologickou expedici do Blowing Cave. Jedním z členů spelologického týmu byla i novinářka Martinová, které Marcoux dal povolení uveřejnit po skončení expedice přesnou polohu vstupu ke schodišti. Během příprav pro vstup expedice do jeskynního systému však došlo k podivné události. Jednoho listopadového dne byl Marcoux při obhlídce vchodu nečekaně napaden velkým rojem včel a zemřel na srdeční zástavu. Všichni účastníci expedice si hned vzpoměli na Shaverovo varování, že obyvatelé podzemí všemožně střeží svůj svět před nezvanými návštěvníky. Martinová přesto uskutečnila prostřednictvím spiritistického média kontakt s duchem zemřelého Marcouxe aby se od něj dozvěděla správnou cestu do podzemí. Byla jím však údajně varována před strážci podzemí, a tak další pokusy o hledání vchodu do podzemní říše v Blowing Cave expedice vzdala. Tím se také zapomělo na legendární Shaverovo tajemství.