Sebevědomě pitomá arogance

Ostatně 19. století přece také spěchalo, aby ve všech oblastech zakrylo všechna bílá místa na všech mapách. A také na mapách zeměpisných. V Brazílii je mezi Rio Tapagos a Rio Xingu neznámá země rozlehlá jako Belgie, žádný průzkumník se ani nepřiblížil k El Yafri, zakázanému městu Arábie. Jednoho dne v roce 1943 zmizela na Nové Guineji vyzbrojená japonská divize aniž zanechala nejmenší stopy. A jestliže se oběma mocnostem, které si rozdělují svět, podaří dorozumět se i oficiálně, pak skutečná mapa planety nám ještě uchystá nějaká ta překvapení! Od vynálezu vodíkové bomby přistoupili vojáci potají k soupisu jeskyní. Rozsáhlé podzemní labyrinty ve Švédsku, podzemní prostory ve Virgínii a Česku, či Slovensku, tunely protkaná Jižní Amerika, jezero skryté pod Baleárami... Bílá místa ve světě hmotném, bílá místa ve světě lidí. Jen moc málo víme o schopnostech člověka, o zdrojích jeho inteligence a jeho psychice, a vymysleli jsme si ostrovy kentaurů a země draků. Prelogická mentalita, pověra, folklór, imitativní magie...
Hypotéza: civilizace mohly dojít nekonečně dále než my ve vytěžení parapsychologických sil.

Vědátorská odpověď: nejsou parapsychologické síly.

Lavoisier přece dokázal, že nejsou meteory když prohlásil: „Kameny nemohou padat z nebe, protože v nebi nejsou kameny.“ Newcob dokázal, dokonce matematicky, že letadla nemohou létat, protože létací loď těžší než vzduch je nemožná. Doktor Fortune se odebral na Novou Guineu aby studoval národ Dobu. Je to národ kouzelníků, ale mají tu zvláštnost, že pokládají své techniky za platné všude a pro všechny. Když Fortune odjížděl, jeden domorodec mu daroval kouzlo, které  umožňuje učinit se neviditelným v očích druhých. Dostal k tomu i ponaučení: „Často jsem toho použil, abych ukradl pečené prasátko za bílého dne. Řiďte se dobře mými pokyny a můžete v sydnejských obchodech šlohnout všechno, co budete chtít.“ – Fortune to prý přirozeně nikdy nezkusil. Jak to říkal Charles Fort? „V topografii inteligence by se dala znalost definovat jako nevědomost obklopená smíchem.“
Avšak nová škola antropologie se už rodí a třeba Levi Strauss neváhal vzbudit silné rozhořčení když prohlásil, že černoši z ostrovů jsou pravděpodobně silnější než my ve věcech ducholéčby. Průkopník této nové školy, Američan Seabrook, odjel po první světové válce na Haiti studovat kult woodoo. Ne však jen vidět zvenčí, ale žít touto magií, vstoupit bez předsudku do tohoto jiného světa. Seabrook se tak stal snad jediným bělochem dnešní doby, kterému se dostalo křtu krve. Křest přijal bez skepticismu, ale také bez fanatismu. Jeho postoj vůči tajemství byl postojem dnešního člověka. Věda posledních deseti let nás přivedla na okraj nekonečna. Všechno se napříště může přihodit, meziplanetární lety, objevy čtvrtého a dalších rozměrů, a třeba i jakýsi druh rádiového spojení s Bohem. Nelze popřít z toho plynoucí pocit nadřazenosti nad našimi nedávnými předky, neboť jsme napříště připraveni na vše. Jsme nejen daleko méně důvěřiví, o to více však věříme. Čím jdeme hlouběji zpět ke vzniku světa, tím hlouběji pronikáme k „primitivům“ a tím více objevujeme, že jejich tradiční tajemství se shodují s naším dnešním bádáním. Teprve nedlouho pohlížíme na Mléčnou dráhu jako na ploditelku hvězdných světů. Aztékové to výslovně tvrdili už dávno, a nevěřili jsme jim. Divoši zachovali to, co věda znovu pracně vynalézá. Ti primitivové věřili v jednotu hmoty mnohem dříve než byl izolován atom vodíku. Věřili v strom-člověka, v železo-člověka mnohem dříve, než Bosse změřil senzibilitu rostlin a otrávil kov kobřím jedem. Existuje jedna krásná definice. Lidská víra se vyvíjela od Ducha k duchům, pak od duchů k bohům, a od bohů k Bohu. Mohli bychom dodat, že od Boha se vracíme k Duchu.
Ale abychom zjistili, že tradiční tajemství „primitivů“ se shodují s našimi současnými výzkumy, muselo by se navodit spojení mezi antropologií a současnými vědami fyzikálními, chemickými a matematickými. Prostý zvědavý cestovatel, inteligent, jenž prošel historicko-literárním vzděláním, snadno projde bez povšimnutí kolem nejdůležitějších pozorování. Bádání bylo až dosud jen jednou větví literatury, jen přepychem subjektivní činnosti. Až bude něčím jiným, všimneme si snad v hloubi věků existence civilizací nadaných technickým vybavením stejně závažným jako je naše, i když odlišným. Oficiální antropolog  Mason tvrdil, že na peruánské náhorní rovině se našly ozdoby z roztavené platiny. Jenže platina taje při 1730 stupních, a aby se dala zpracovat, je k tomu zapotřebí technologie jako je dnešní. Mason tuto obtíž zaregistroval a aby se z toho co nešlo popřít nějak vykroutil prohlásil, že tyto ozdoby byly vyrobeny z kovového prášku fritováním. Jak jsi chytrej, tak jsi blbej. Je to přísloví. Kdyby si alespoň, než ten dohad vypustil, pročetl Schwartzkopfovo Pojednání o fritovacích prášcích! Dostalo by se mu z toho ponaučení, že jeho hypotéza je nepřijatelná. Proč se neporadit se specialisty z jiných oborů? V tom je celý problém antropologie. Se stejnou bohorovností Mason také tvrdil, že v nejvzdálenější peruánské civilizaci se setkáváme se svařováním kovů za pomoci pryskyřice a roztavených kovových solí. Jaksi mu unikl fakt, že taková technika je základem elektroniky a provází technologie na největší míru rozvinuté. Nebo chtěl dokázat, že pradávná peruánská civilizace znala totéž? Profesor Mason, emeritní správce Muzea amerických starožitností na universitě v Pensylvánií, otevřel ve svém díle Dávná peruánská civilizace dokořán dveře fantastickému realismu, když tam pojednává o quipu. Quipu jsou provazce představující složité uzly. Setkáváme se s nimi u Inků i jejich předchůdců. Jde prý o písmo. Sloužily k vyjadřování myšlenek, nebo skupin abstraktních myšlenek. Jeden z nejlepších specialistů na quipu, Nordenskjöld, v nich viděl matematické výpočty, horoskopy, či rozličné metody na předvídání budoucnosti. Možná. jisté z toho je, že mohou existovat i jiné způsoby záznamu myšlenek než písmo. Tento uzel, základ quipu, pokládají moderní matematikové za jedno z největších tajemství. Je prý možný jen při lichém počtu dimenzí, a nemožný na úrovni a v prostorech párových. Tedy o čtyřech, nebo šesti dimenzích. A to topologisté studovali jen nejjednodušší uzly! Není tedy nepravděpodobné, že v quipu jsou zapsány znalosti které ještě nemáme. Nebo jiný příklad. Moderní úvahy o povaze poznání a strukturách ducha by se klidně daly obohatit studiem jazyka Indiánů Hoppi ze Střední Ameriky. Tento jazyk je pro exaktní vědy vhodnější než dnes používaný. Neobsahuje slova-slovesa a slova-jména, ale slova-události. Tím mnohem přiléhavěji vyjadřuje časoprostorové kontinuum, v němž jak nyní víme žijeme. A ještě více, slovo-událost má tři gramatické způsoby - jistotu, pravděpodobnost, představivost. Místo aby řekl: muž přejel řeku na kánoi, Hopi použije skupinu muž-řeka-člun v některé ze tří kombinací podle toho, zda jde o fakt pozorovaný vyprávěčem, vyprávěný jiným, nebo sněný.
Je docela možné, že dnešní civilizace je výsledkem dlouhého úsilí abychom ze stroje vytěžili mocí, které běžně ovládal dávný člověk. Sdělovat na dálku, vznášet se ve vzduchu, uvolňovat energii hmoty, rušit tíži a podobně. Je také možné, že na konci svých pracných objevů zjistíme, že tyto moci jsou ovladatelné výstrojí tak omezenou, že slovo „stroj“ změní smysl. V takovém případě jsme my sami asi cosi jako zmechanizovaný duch, a také zduchovělý stroj. A některé vzdálené civilizace se nám budou jevit mnohem méně takovými jako naše. Profesor Pobers z Utrechtu byl poslán na Antily aby tam studoval úlohu telepatie, kterou běžně užívají zdejší primitivové. Když chtějí ženy poslat vzkaz muži, nebo synovi do města, nebo někam jinam, obrátí se na strom. A otec, nebo syn přinese, či zařídí vše oč je požádala. Při jedné příležitosti se jedné ženy zeptal proč používá strom. Její odpověď mu doslova vyrazila dech. „Protože jsem chudá. Kdybych byla bohatá měla bych telefon.“
Elektroencefalogramy jogínů v extázi vykazují křivky, které neodpovídají žádné z mozkových činností  známých ve stavu bdění, nebo spánku. Je mnoho iluminovaných bílých míst na mapě civilizovaného ducha, předvídání budoucnosti, intuice, telepatie, géniové, a jiné. Až bude nastolen ve vědátorském světě rovnovážný stav, pak možná porozumíme různým stavům vědomí, které klasická psychologie nezná. Odpovědné a důkladné studium dávných civilizací a takzvaně primitivních národů snad odhalí skutečné technologie a podstatné aspekty poznání. Na místo centralismu nastoupí relativismus, který nám ukáže historii lidstva v novém a fantastickém světle.