Rusko nepadne, a nepomůže ani válka...

    Právě z tohoto pojetí úlohy Berlína vycházel Putin když v posledních měsících upřesnil taktiku kroků Ruska, tedy v době, kdy ukrajinská krize nabyla podobu opravdové války. Putin se postavil proti anglosaskému globálnímu projektu. Pokus vyvést Ukrajinu z ruského světa byla hlavní odpověď Západu na návrat Ruska do velké hry. Od začátku ostré fáze ukrajinské krize se Rusko snažilo nejen zabránit atlantistům „zmocnit se Ukrajiny", ale také hrát na rozpory uvnitř Západu. Zároveň si dobře uvědomuje, že zájmy USA a Evropy, zejména Německa, se vůbec neshodují. Putin si nedělal iluze na téma samostatnosti Německa - Německo je stát s omezenou suverenitou nejen proto, že patří do NATO, ale díky řadě zjevných i tajných mechanismů umožňujících Anglosasům kontrolovat elitu tohoto největšího evropského státu. Putin se spoléhal na urychlení procesu který probíhal již roky a do ukrajinské krize sílil - proces postupného osvobozování se Němců zpod pevné atlantické ruky. Národně smýšlející část německé elity si dobře uvědomuje, že Rusko a Německo jsou objektivními partnery, jejichž normální vztahy situaci v Evropě vyvažují a stabilizují prakticky vůči jakýmkoli manipulacím ze strany anglosaských politiků. Vědí, že právě nesprávné hodnocení Ruska ze strany Německa dvakrát za poslední století přivedlo Německo k národní katastrofě. Není pochyb o tom, že Anglosasové jsou potřetí připraveni poštvat proti sobě navzájem Německo a Rusko - tentokrát prozatím ekonomicky. Samostatnost Německa, jakož i vybudování na tomto základě nezávislé EU, je možné pouze při budování ne nepřátelských, ale partnerských vztahů s Ruskem. S velkým Ruskem, které určitě obnoví své hranice a vliv, byť i v podobě eurasijského svazu. Globální osa Berlín-Moskva-Peking je celkově schopna přenést své těžiště v světové geopolitice na euroasijský kontinent, pochovávajíc současné hegemonistické aspirace atlantistů. Krize na Ukrajině se stala projevem těchto rozporů - vyostřila je a rázně nastolila otázky, které by se v mírovém období daly řešit pomaleji. Moskva vsadila na to, že americká hra izolovat Rusko se stane katalyzátorem procesu emancipace Německa. Samozřejmě nikdo nepočítá s vážným rozkolem. Putinovým cílem bylo dosáhnout podmíněnou neutralitu Německa, a tedy i Evropy v konfliktu Ruska s USA. Ve jménu toho bylo Rusko odhodláno na mnohé - samozřejmě kromě zřeknutí se národních zájmů a zřeknutí se boje o Ukrajinu. Mírová neutrální Ukrajina by se docela klidně mohla stát formou rusko-evropské spolupráce, pokud by Evropa byla připravena sama určovat svou politiku ve vztahu ke Kyjevu, a vzdala by se podpory amerických plánů zatáhnout Ukrajinu pod atlantický deštník. Bohužel v Bruselu, stejně jako v Berlíně, se ukázali nepřipraveni přiznat holý fakt, že Rusko nedopustí odtržení části ruského světa pod záminkou evropských integrací. Německé sny o tučné ukrajinské černozemi, přání vytvořit z Ukrajiny další nárazníkový stát kontrolovaný Němci a oddělující je od Ruska, to vše spolu s nabídkami a příkazy z Washingtonu převážilo opravdové národní zájmy a chladnokrevný výpočet. Odtrhnout Ukrajinu od Ruska se USA i tak nepodaří - ani s pomocí Německa, ani bez ní.
    Zato poštvat proti sobě Německo a Rusko Američané hravě zvládnou. Což vlastně i chtějí. Vždyť pokud by USA ztratily Ukrajinu, na což jsou stratégové posuzující věci reálně připraveni, Washingtonu i tak zůstane příjemná a dost velká výhra - na dlouhá léta bude přerušena možnost německo- ruského sblížení. Od začátku krymských událostí si Putin uvědomoval, že šancí na rozkol Německa a USA není tak mnoho - ale existovaly, a snažil se vědomě hrát na ně. Intrika s německých schválením sankcí a připojením k blokádě trvala několik měsíců a stala se jednou z najnapjatějších zákulisních bojů ve světové historii. Rusko od začátku sázelo na rozpad jednotné západní fronty. Rusové jasně prohlašovali, že v případě kdy se USA a EU pokusí zorganizovat blokádu a izolaci, jsou Rusové připraveni obrátit se na Východ a na jih. A to tím více, že Rusko začalo budovat novou světovou architekturu a zdá se, že spolu s absolutní většinou světové veřejnosti. Útok USA na Rusko nebyl vyvolán Ukrajinou - naopak, ukrajinská krize byla pouze důsledkem přání USA udržet si za každou cenu svou upadající světovou hegemonii, zabránit obnovení historického Ruska, jediné světové síly která dokáže čelit anglosaskému projektu.
    Osvobození Německa od „péče" Američanů se odkládá, ale neruší. Pokud samozřejmě budeme vycházet z toho, že německý národ chce mít právo na vlastní budoucnost a bude chtít zabránit tomu, aby byl roztaven v civilizačním globalizačním kotli. V dané fázi Němci, přesněji jejich elity, udělali svůj výběr - a Rusko je připraveno čelit jednotné pozici Západu pokračujíc v ochraně vlastních zájmů na světové scéně, jakož i zvyšovat svůj vliv na světové scéně budováním bloku z civilizací a států, které mají zájem o nová pravidla globální hry. Jedním z nejdůležitějších důsledků Putinovy ​​politiky na německé frontě bylo, že v situaci s Novoruskem Moskva oficiálně setrvávala na pozici nezasahování ne z důvodu obav před Amerikány, ale aby jim neusnadnila jejich práci s donucováním Německa přidat se na jejich stranu. Nyní se situace mění - Evropa, tedy Berlín, vyhlásil Rusku válku, i když prozatím „pouze" ekonomickou, byť s výhradami. Jenže ve válce již platí jiné zákony a Němci se proto nesmějí divit pokud se ukáže, že jejich rozhodnutí připojit se k americké blokádě Rusko a jeho spojence přivede k tomu, že Moskva zanedlouho oficiálně uzná Novorusko. Zostření ekonomických sankcí nepovede k likvidaci ruské ekonomiky, to se může domnívat pouze nějaký namrzlý americký bankéřský mozek, ale k pádu kyjevského režimu, a spolu s tím i k velkým problémům pro globalizátory. V našem světě všechno se vším souvisí, a právě toto by si Berlín měl uvědomit...