Rozpoutával děs i orgie...

    Mor - černá smrt - většina dnešní populace už neví co to je. Či vlastně bylo. A pokud o tom něco málo vědí, tak jen mlhavě. Děsivý mor v minulosti napadal Evropu v mnoha vlnách a jakmile pandemická černá smrt nastoupila své tažení starým kontinentem, umíraly tisíce lidí, propukaly pogromy, bujely extatická, orgiastická šílenství a etické hodnoty se vytrácely. To všechno byly průvodní jevy moru. To všechno... a navíc jej provázela neúroda a hladomor. Historik František Palacký o tom napsal: ...zatím co hromadné hroby se plnily mrtvolami, lidé se navzájem lapali, zabíjeli a požírali jako zvěř.
    Na virtuální cestě historií můžeme potkat nejrůznější „morové rány“, ať již šlo o mor pravý, nebo domnělý. Dnes by se mohlo zdát že v době, kdy už lidstvo o moru ví ledacos, je tato pochmurná záležitost již nenávratnou minulostí. Ani zdaleka však nejsou jen polozapomenutou historickou událostí. Podívejme se trochu blíže do historie. První známá pandemie je označována jako „Justiniánův mor“ a vypukla v 6. století po Kristu. Byl jí zasažen celý tehdy známý svět. Nejvíce to odnesla nejvýchodnější bašta křesťanství - město Konstantinopol. Tam celá pandemie vypukla a celkový počet obětí je odhadován na 25 milionů lidí. Stalo se to za vlády císaře Justiniána I., který zde z nevybíravým způsobem vybíraných daní dal postavit několik překrásných kostelů a chrámů. Nejvyššímu se jeho počínání asi moc nelíbilo, protože náhle seslal děsivý mor. Do města jej přivážely patrně lodě s obilím z Egypta. I když je to dnes v podstatě jedno odkud se vzala, pro dnešní historiky byla otázka původu pandemie důvodem ke sporům. Jedni tvrdili, že za pandemii může země faraonů, jiní naopak kladli vznik do Etiopie. Podstatně důležitější je údaj dobového byzantského historika Procopia, podle kterého v některé dny během pandemie dýmějového moru umíralo až 10 000 obyvatel Konstanipole. To číslo se dnešníma očima zdá být nadsazené, ale kdoví... Jisté patrně je, že tato nejnakažlivější forma nemoci připravila v letech 541 až 542 Konstantinopol o plných 40 procent obyvatel. Na celém východním pobřeží Středozemního moře pak zemřela celá čtvrtina populace.
    Na pohřbívání obětí nezbýval čas, mor v Konstantinopoli „...kosil jak panovníkovy prosté vojáky, tak i důstojníky. Nevybíral si ani mezi šlechtou a chudáky“. Aristokraté by přitom měli mít větší šanci nemoci odolat, protože na rozdíl od prostých lidí snad více dodržovali určité hygienické návyky. Císař Justinián se zprvu snažil čelit nákaze vydáváním různých „protimorových nařízení“. Tak například speciálním výnosem nařídil pohřbívat mrtvé. Za pár týdnů už ale hřbitovy nestačily, a tak většina mrtvol končila v moři. Kdo z obyvatel měl kam jít, tak z města utekl. A tak nakonec se „mrtvá, morem znetvořená těla, jen tak volně povalovala v ulicích metropole. Kolemjdoucí děsily na každém kroku otoky žláz o velikosti ořechu, či datle ve slabinách a dalších choulostivých místech.“ Tak uvádějí dobové prameny projevy nemoci, kterou „provázela nesnesitelná horečka.“
    Tento tzv. Justiniánův mor v následujících letech „dvakrát obešel veškerý tehdy známý svět, zpustošil centrální a jižní Asii, severní Afriku, Arábii, a také Evropu, kde se zastavil v Dánsku a Irsku. Dál nepokračoval, což bylo patrně způsobeno faktem, že známým bakteriím moru se daří jen ve vlhkém prostředí a v rozmezí teplot od 10 do 26°C. Ve výše položených zemích Evropy by už tedy moru mohla být zima. Popsaná morová pandemie zmizela až někdy kolem roku 750. Do té doby „zahynulo na dýmějový mor zhruba 60 procent veškeré evropské populace. Samotnou Konstantinopol nemoc oslabila natolik, že o několik desítek let později neměli Arabové větší problémy získat okolní území pod svou nadvládu“.