Romulus a Remus...

    V roce 1899 odkryl italský archeolog Boni v oblasti Comitia na Foru Romanu v Římě záhadnou plochu pokrytou černým mramorem. Tato plocha byla od okolního dláždění oddělena pásem bílých dlaždic a když dlažbu odstranili, pod deskou vykopali prostoru v níž se nacházel oltář a sloup s nápisy. Neblahé to místo, alespoň podle nalezeného textu v němž se hovoří o černém kameni v Comitiu - lapis niger in comitio - který by měl souviset se smrtí údajného zakladatele Říma Romula. Romulus se prý narodil po styku vestálky Rhe Sylvie s bohem Marsem, nicméně z této „hříšné“ lásky mezi kněžkou a bohem se nenarodil jen Romulus, ale hned dvojčata pojmenovaná Romulus a Remus. Je podivné, jak se pověst o oněch dvojčatech víceméně podobá pověstem o osudu akadského Sargona, či biblického Mojžíše. I v tomto případě byla polobožská dvojčata na rozkaz tehdejšího vládce Amulia vhozena, asi v košíku, z jakéhosi důvodu do Tibery, na jejímž břehu je pak nenašla nějaká královská dcera, ale pro změnu vlčice. Vychovala je a hned poté co dospěli, svrhli vládce Amulia z trůnu v Alby, a na trůn vrátili svého dědečka Numitora, kterého pro změnu z trůnu svrhnul svého času Amulius. Oni tenkrát patrně žili podstatně déle než dnešní lidé. Romulus a Remus se pak rozhodli, že si založí nové město, o tom už ale hovoří římská mytologie. Naskýtá se tu obdoba Kaina a Abela, neboť podle jakési božské věštby se měl stát pravým a jediným zakladatelem města pouze Romulus. Remus, který se prý vysmíval posvátnému úkonu vyrytí ochranné brázdy kolem města, byl svým bratrem zabit. Prapodivná božská dvojčata...
    Nalezené texty, spojující místo Černého kamene s prvopočátky Říma, spolu s vykopáním podzemních prostor způsobily, že Boni získal dotace od městské rady aby mohl pokračovat v rozsáhlých vykopávkách. Zjistil, že jde o celý rozsáhlý komplex vycházející patrně z prostory pod černým kamenem. Dnes jsou ty podzemní prostory známy jako římské katakomby, a kolem nich koluje celá řada různých fám. Někam se smí, jinam ne... Že by prastaří bohové, možná už jejich potomci, tam svým způsobem fungovali dodnes stejně jako pod egyptskými pyramidami? Odtud se možná odvíjí smysl oltáře, torza sloupu, a komolého jehlanu s nápisem. Na jehlanu měl být nápis přísně zakazující „znesvěcení“ tohoto místa. Prvotní předpoklad, že šlo o posvátné místo nějakého kultu, dostal pečeť jakési pravděpodobnosti až v době, kdy se badatelé rozhodli přeměnit toto místo ve svatyni Romulova kultu. Podle blíže neurčených textů však původní svatyně byla tzv. Volcanalem, starou svatyní zasvěcenou bohu Vulcánovi, což je patrně obdoba řeckého Hefaistose. V žádném textu však není zdůvodnění proč byla tato svatyně zasypána, a místo pokryto deskou z černého mramoru. Podle jednoho z mnoha dohadů mělo toto místo úzce souviset s Romulovou smrtí. Těžko říci, protože podle jiné legendy Romulus během jednoho shromáždění senátu záhadně zmizel v bouři, a nechybí ani spekulace, že byl členy senátu zavražděn. Mezi prostým lidem však bylo rozšířeno, že byl vzat mezi bohy, a uctívali jej pod jménem Quirius. Že by nějaký podřadný bůh?
    Z místa pokrytého černou deskou se nicméně stala symbolická hrobka zakladatele Říma, nikdy ale to místo nějakým skutečným hrobem nebylo. Římané sami věřili, že bájného zakladatele města si bohové v okamžiku jeho smrti odnesli. Těžko soudit podle čeho, ale nějací, prý na slovo vzatí znalci určili, že kultovní místo Lapis Niger vzniklo v 6. století před Kristem, a jako svatyně to tam fungovalo do prvního století po Kristu. Což o to, možné je téměř vše... Existují však i další místa která byla Římany uctívána v souvislosti s bájným zakladatelem města. Tak třeba na jednom z pahorků rostl ficus Ruminalis, ten byl uctíván jako místo pod nímž přistál košík s dvojčaty. Tento strom byl později přesazen na Forum Romanum. Stejně tak byla uctívána i jeskyně zvaná Lupercale, v níž měla vlčice dvojčata kojit, či Romulův dům, a podobně. Dodnes nikdo neví proč byla ona údajná svatyně zasypána a zakryta černým žulovým kamenem. V této souvislosti se objevily spekulace, jestli toto místo nemůže mít nějakou souvislost s dalšími kultovními místy kde byly uctívány „černé kameny“. Tak například řecká svatyně v Delfách byla zasvěcena bohyni Kybelé v podobě černého kamene. A patrně nejznámější je nejposvátnější místo muslimů v Mekkce, kde je rovněž uctíván černý kámen. Tato tradice je však mnohem starší než sám islám... A mohli bychom pokračovat, takových posvátných míst je na matičce Zemi spousta, a všude tam funguje nějaký bůh... To se asi ten jediný církevnický pánbíček, mající na starosti chudinku Zemi, rozkrájel na malilinkaté kousíčky...