Pryč od náboženství...

    Spousta otázek bez odpovědí, a to si o sobě myslíme jak jsme ze všech nejvyspělejší... Vše dávné je primitivní... A když se pak nedovoleně vydáme po stopách dávných civilizací s hrůzou zjišťujeme, že dnešní civilizace pouze paběrkuje na odkazech těch starých. Pokud se totiž vydáme ve stopách současných badatelů, záhy se na nás začnou sypat kostlivci ukrytí ve skříních v podobě sáhodlouhých úvah nad nesmrtelností smrtelných, jejichž monumentální dílo spočívá v chápání mystérií, či okultních a sociálních, nebo i jiných činností, praktikovaných za účelem dosažení oscilací podvědomí s Universem, zastupovaným Jupiterem v konjunkci s Venuší, kdy je Saturn planetou zastupující Neptuna odkazujícího ve své pozici na Síria. A tak podobně… I když těmto „oborům“ ani za mák nerozumím, připadá mi to ták zmatené... Vědátorským pohledem se nelze zabývat vůbec, protože vědátorům je záhadou nejen historie, ale i samotný pojem „smysl“. „Kdo nevstoupí na cestu poznání jako dítě, s čistou a nezaujatou duší, nikdy nenalezne pravdu.“ Jak to ten Ježíš mohl myslet? Hovořil o hledání pravdy a naše dostupné znalosti naznačují, že parta nadšenců kolem něj byla patrně obeznámena s tajným učením. Odkud se vzalo a jak k němu přišel se z pouhých náznaků asi nedozvíme. Můžeme pouze spekulovat co se dozvěděl na své pouti po zemích Orientu, a dokonce až v samotném Tibetu. Nebo o pohnutkách jeho záhadného pobytu v poušti, a zda jej tam náhodou nedoprovázely bytosti ve stříbrných kombinézách s podivně našedlou barvou kůže. Že by znal „Svatyni zapečetěných tajemství“?
    Chceme li se nad něčím takovým zamýšlet, musíme jít do oblastí na hony vzdálených náboženskému dogmatu. Ježíš byl zřejmě podstatně více než mistr mystifikace a dokonce to vmetl do tváře všem, nejen současným, ale i budoucím modlářům, když vysvětloval důvod řeči v podobenstvích. Už jen tento výrok: „Vám je dáno znát tajemství božího království…“ Pokud by církevníci pochopili význam těchto slov, ta slova bychom nikdy nikde nevyčetli. A pro své následovníky pak spáchal další kultovní výrok: „Neházejte perel před svině…“. Tak tahle facka už opravdu sedla. Církevníci se později chopili jeho učení v domnění, že je dokáží přizpůsobit svým potřebám aniž by tušili, že se jedná o Trojského koně, z něhož se v příhodný okamžik vysypou bojovníci a smetou je i s jejich lží do míst, která sami chystali pro jiné. Hlásání pravdy a lásky na jakýkoliv způsob nijak nemůže ospravedlnit důvod proč stvořili sami sebe takové, jací jsou. Šíření lží, strachu a nenávisti pomocí posvátné knihy je pohnutka plná hnusu v jakékoli době. Církevníci udělali zásadní chybu když se zahalili do hávu mrtvého. Vskutku. Ve své aroganci a nadutosti, spoléhajíc na absolutní lidskou tupost, si jednoduše přisvojili, spíše se hodí termín ukradli mnohé z prastarých učení a mýtů, z nichž uplácali svou božskou bytost. Aby nikdo neprokoukl tuto lež, vynaložili obrovské úsilí na zamaskování a vyhlazení jakýchkoli indicií vedoucích k nalezení hrobů. Naštěstí se dopustili chyby umožňující v parafrázi na známou pohádku zvolat: „Jé, král naháč je oblečený!“ Ale dost... Nikdy není nic natolik špatné, aby při konečném sčítání kladů a záporů nebylo shledáno, že za vším nestojí bohové, ale člověk. Čili jde o zlo, které lidé páchají sami na sobě...
    Když Darwin sepisoval teorii evoluce druhů, ani v nejmenším netušil co to bude pro lidstvo znamenat. Byl pokračovatelem těch zatracených, či upálených, kteří se pokoušeli vnést byť malé světlo do náboženského dogmatu. Byla to sice jen jiskra, ale nakonec vedla k zrodu ateizmu, který byl základem pokusů o zkoumání kosmu. Bylo to úžasné. Člověk získal svobodu a jeho názory se zdánlivě mohly začít konečně opírat o prokazatelné skutečnosti, ne o nesmyslné dogma. A právě tady se stala chyba. Vědátoři se pokusili nahradit náboženské dogma dogmatem materializmu který dodnes tvrdí, že jednoduše neexistuje nic co nelze měřit a vážit. Dokonce došli až tak daleko, že z naší existence vyloučili jakýkoli jiný kromě materiálního principu. Vydali se stejnou cestou jako církev, jen z opačného konce. Obě teorie se zákonitě dostaly do sporů a posléze se staly neslučitelnými. Neprokázali tím ale církevníkům medvědí službu? Vědátoři se tím vmanévrovali do situace, kdy se zbavili jakékoli šance nějak uchopit, a potažmo zkoumat stále vyvstávající množství jevů a příčin, protože v ně prostě nevěří. A tudíž neexistují. Je to naprosto nesmyslné a navíc velmi hloupé. Byli to totiž právě vědátoři kdo pasoval minulost do role „primitiva“, který ale kupodivu konal zázraky... A navíc provázené vědomostmi, jichž člověk dosáhl přesto, že podle vědátorů údajně neexistuje způsob jak by jich mohl dosáhnout. Z vědeckých tvrzení se stal stejný blábol, jako z doslovně braných slov bible... Darwin věděl, že se dopustil chyby, což na konci jeho života vyústilo v přiznání, že jeho teorie je bez existence boha-stvořitele neuskutečnitelná. Jeho chybou bylo, že se pokoušel nalézt jednotný princip objasňující příčinu všech procesů uvnitř rostlinných i živočišných forem. Tím pasoval vývoj do pozice samočinného dění odehrávajícího se mimo svět příčiny a následku...