Před námi je UTOPIE...

    Dnešní „média“ jsou pouhými „opakovači dobrých zpráv", jednoduše opakují to, co jim bylo předloženo jako jediná pravda. Budiž, každý má právo na „vlastní názor“. Proberme jedno po druhém. Skončí euro jakožto měna? Neskončí, ale pokud by skončilo, nestalo by se vůbec nic. Ba dokonce by to bylo v zájmu mnohých. Chcete-li se toho bát, asi se rádi bojíte. Už tu byly různé měny, a nejspíš tu různé měny ještě budou. A možná také nebudou... Vidíme, co euro dělá s ekonomikami malých zemí jako je Řecko, nebo Slovensko. Euro pomáhá bankám, lidem ne. Skončí Evropská unie? Neskončí, ale pokud by skončila, nestalo by se vůbec nic. Ba dokonce by to bylo opět v zájmu mnohých. Chcete-li se toho opět bát, asi se strašně rádi bojíte. Přežili jsme monarachii, přežili jsme dvě okupace. Přežijeme i unii. Unie v dnešním provedení je výborný nástroj na zadlužování, a nejspíš je to i její hlavní účel. Nejde o Řecko, či o Česko... Jde jen o půjčky... Asi vám to některým už také došlo...
    Obyčejný pitomeček nemá představu co bude dál, neboť končí i současná forma řízení společnosti. Je už překonaná, řadu let jsou myslící jedinci svědky její agonie, a to nejen v Česku. To nejzajímavější na této formě vládnutí je snadná korumpovatelnost lidiček ze strany různých korporací, a to je také nejpravděpodobnější důvod proč se životnost tohoto neefektivního modelu daří prodlužovat tak dlouho. Internet nám „ti jiní“ nevěnovali jen tak na hraní, pomocí něj bude možné vytvářet zcela jiný druh veřejného prostředí než je vláda politických stran. Nový model je už až na kosmetické úpravy hotov a podaří li se jej optimálně nastavit, pak by se na vládě a rozhodnutích mohli podílet všichni myslící jedinci. Utopie? Proč? Odstraní to klientelismus a nastolí stejná, a všemi ověřitelná pravidla platná pro všechny bez rozdílu. Ne rovnostářství, ale spravedlnost. Pravděpodobně zmizí i ministerstva, což si zatím jen málokdo dokáže představit. Vždyť přece takové důležité a nepostradatelné instituce se nedají ničím nahradit! Velmi úsměvná je představa zmateně pobíhajícího stáda dodnes navyklého nechat se řídit „autoritami“, jen nepatrně vzdělanějšími a povolanějšími než samo stádo... To vše však vezme za své. Přestanou fungovat nejen ministerstva, ale i současné podoby států.
    Život stojí na energiích a čím více nás přibývá, tím větší je spotřeba. Myslíte, že bude potřeba ČEZ? Nebude zapotřebí, protože výroba energie poběží jinými technologiemi než abychom dál pálili uhlí, zemní plyn, či radioaktivní materiály Už tu mohly být dávno, jenže židovští Ropáci jsou rozhodnutí nejdříve všechnu ropu vycucat a prodat. To nevadí, rozhodnutý může být kdokoliv o čemkoliv, jak nakonec dokazuje i toto povídání... Pokud byl objev volné energie již několikrát vládami na přání gaunerských korporací doslova rozšlapán neznamená to, že nebude možné volnou energii sestavit znovu v blízké budoucnosti. Jenže aby to chápal i stádový blbeček, bude muset skončit školství v dosavadní podobě. Tato podoba školství odpovídá možná 19. století, a ne století dvacátému prvnímu. Učit se v šesté třídě, jaké řeky protékají Afrikou, v kterém roce proběhla bitva u Thermophyl, a nebo jak se z velikosti kvádru odvodí délka jeho hrany, jsou sice na pohled úctyhodné dovednosti, jenže pro život a jeho naplnění dokonale zbytečné. A z toho, co je pro život opravdu podstatné, se zaručeně nedozvíte v podstatě nic. Přiznejme si, že do školy děti chodí hlavně proto, aby mohli dospělí chodit do práce. Číst, psát a počítat jsou dovednosti o které jde ze všeho nejvíc. Myslím, že je blízko doba, kdy se děti vše ostatní budou učit podle individuálního a dobrovolného programu. Další kapitolou je zdravotnictví, jehož velká část v dnešní podobě skončí. Jednoduše proto, že nikoho neléčí. Odkrytí iluze, že zdravotní systém napomáhá lidem být zdravějšími, nás zavede k novým formám léčení které nestojí ani korunu, a na které nebude zapotřebí pět a více let osedávat židle v posluchárnách tak zvaných vysokých škol. Skončí běhání do lékáren s recepty v domnění, že potom budu zdravý. Nové formy léčení budou postaveny na jednoduchém mechanismu, na pochopení nemoci. A převzetí odpovědnosti za její vytvoření. Ono to všechno v této podobě skončí i proto, že to už nebude mít kdo financovat. Ono totiž nic z těchto tak zvaných civilizačních vymožeností nebude možné financovat jednoduše proto, že nebudou existovat finanční mechanismy spolu s finanční formou výměny.
    Všechno to, co jsem už napsal, považuje patrně „soudný človíček se zdravým rozumem“ za nezodpovědné řeči šílence. Je však docela možné, že vás opustí i váš zdravý rozum, který ve finále jej shledáte v podstatě sužujícím onemocněním. Vnitřní hlas rozlišující co může být pravda, a co ne, má daleko úspěšnější skóre. Rozum je závislý na vstupních informacích, naproti tomu emocionální poznání skutečnosti není závislé na ničem. Samozřejmě mimo vnitřní čistoty. Tato civilizace stojí na pilířích strachu. Náboženství = strach, policie = strach, armáda = strach, náčelník zvaný prezident = strach, zákony a soudy = strach, banky = strach, pojišťovny = strach, nemocnice = strach, kárná zařízení zvané školy = strach. Výzkumy veřejného mínění = strach. Reklama a marketing = strach. Média a film = strach. Patentovací právo = strach. To vše vytváří jedince většinou odpojené od intuice, zdatné v agresi a spoléhající se jen na rozum. Jenže i Rozum = strach. Zatímco ženy se mimo finančního spolupodílnictví byly navíc nuceny věnovat se oborům zvaným děti, jídlo a úklid. I proto je také mužská část s rozumem v koncích. O většině mužů ve veřejném sektoru, o většině úctyhodných mužů na čele mnoha oborů je těžké se domnívat něco jiného, než že se změnili v naprosto vyčerpané oběti sami sebe. Učíme se od našich, či jiných žen jak vůbec obstát sami před sebou, jak pochopit a přijmout sebe sama, jak to v tomto labyrintu vůbec fyzicky přežít. A nenápadně vzniká civilizace nová, postavená na intuici. Či chcete-li na přímém zření srdce.