Pravda, nebo fikce?

    Po celé generace převážná část lidstva až dodnes žije v přesvědčení, že žijeme v temném, mrazivém prostoru nekonečného vesmíru sami. Že naše sice trošku pochroumaná, přesto ale překrásná modrá planeta je jedinou kolébkou života. Jediným a jedinečným místem, kde se kdysi z nějakého důvodu jakési nepozemské síly rozhodly založit zázrak zvaný život. Oficiálním vědátorským „myslitelům“ je ten zázrak naprosto jasný, vše vzniklo čirou náhodou, a ne zásluhou nějakých nadpozemských sil. Té náhodě, alespoň že uznali nutnost nějakého času pro vývoj, přidělili miliardy let. Jenže přišlo dvacáté století a začalo jim tu náhodu pomalu ale jistě nabourávat. A to i přesto, že ji brání zuby nehty, a navíc si „uzákonili“ své vědátorské pravdy. I kdyby byly nevím jak stupidní a debilní.
    Ať už je kdo uctívá, nebo neuznává, semínko pochybností mezi prostýni lidmi začaly zasévat americké sci-fi filmy. Obvzláště když se v některých recenzích objevil názor, že by mohly mít reálný základ. Že by tedy nešlo o úplnou fantazii. Od poloviny 20. století se pak po celém světě začaly objevovat případy a svědectví spousty lidí majících údajně nejen nepřímý, ale i přímý kontakt s nějakými, možná nepozemskými bytostmi. Od pozemského člověka se prostě vzhledově odlišovaly. Což byl pro zavedený vědátorský světonázor problém, neboť poukazuje na opak doposud nařízené „pravdy“. Tedy že nejsme patrně jedinými bytostmi v nám povědomém vesmíru, a nasvíc ani „zářivá jedinečná vyjímečná perla“. Ty kontakty, řekněme že k nim opravdu došlo, jasně naznačily, že ty bytosti jsou ještě zářivější perlou než člověk. A některé z kontaktů skrývají zkušenosti mrazivější než je ten temný prostor, ukazující se v celé své kráse každičkou noc.
    A tak světovým vědátorům nezbylo než začít zvažovat možnost, že by také mohlo být vyloučeno aby život, a to v jakékoliv formě, vznikl v tak už na pohled obrovském prostoru jen na jediném místě. Řekněme že to, co vidíme z vesmíru prostým okem každou noc, není jen nějaký hologram vysílaný někým pro potěchu lidiček, ale reálná skutečnost. Pak by i pitomce mohlo napadnout, že námi pozorovaný kousek vesmíru by mohl být jen malým zrnkem v nepředstavitelně obrovském kosmickém prostoru. Nicméně i to málo je pro obyčejného človíčka těžko představitelným prostorem megalomanských rozměrů. Dohadovat se o velikosti vesmíru je nesmysl, natož brát za bernou minci to, co se doposud podařilo astronomům uvidět, a o čemž si myslí, že se jim podařilo prozkoumat. Protože existuje příliš mnoho proměnných, za stávající situace patrně nikdy nebudeme mít ani tu nejmenší představu nejen o velikosti, ale i funkci kosmického prostoru. Mohou existovat miliardy galaxií, a v nich se mohou nacházet miliony slunečních soustav. A protože žádný z vědátorů nezná jak funguje naše sluneční soustava, nemají ani právo rozhodovat jak je to s jinými, odlišnými soustavami. Natož pak tvrdit, že se na alespoň některé planetě nemohl vyvinout, nebo lépe řečeno být někým nainstalován život. Byť třeba odlišného typu.
    Pravda je ukrytá někde tam venku, pravda je ve hvězdách. Co ale potom s fenoménem UFO? O jeho existenci v různých provedeních existuje spousta hlášení z celého světa, hovoří se až o několika milionech. Další pak nebyly z různých důvodů zaznamenané. Vědátoři tvrdí, že převážná většina z nich sa dá „odborně“ vysvětlit, nicméně jsou i takové případy, ze kterých jsou i ty největší „kapacity“ naprostí jeleni. A tak se ty případy dostávají do kategorie nevysvětlitelných záhad. Ani v případě kruhů v obilí, pozorování tajemných světel, nebo únosů lidí neznámými bytostmi, nejde patrně o nic nového. Vždyť historie, včetně bible sahající tisícovky roků do minulosti, vypráví některé příběhy ještě podivnější než jsou ty současné. UFO už dávno není doménou bláznů, jak s oblibou vědátoři ufology nazývali. Nejsou tu však za blázny a pitomce oni sami? Může být z jejich strany nějaký profesionální zájem? Vždyť vše co nemají povoleno, nač si nemohou šáhnout, změřit a zvážit to, tak neexistuje! A to navzdory očitým pozorováním která vědátoři smetají pod koberec doslova stupidními zdůvodněními. Jako třeba že si pozorovaný objekt pozorovatelé spletli třeba s Venuší, i když Venuše byla v tu dobu prokazatelně na úplně jiném místě oblohy... Ne, oni sami, alespoň někteří, nejsou ani zdaleka takoví pitomci. Těžko říci jak je pojmenovat, když ty pitomce ze sebe rádi za tučný bakšiš udělají. Otázkou zůstává kdo za tím stojí.
    Múžeme se pak divit, že je různých konspiračních teorií jako máku?. Vždyť nejen prodejní vědátoři, ale i světové vlády nás stále přesvědčují o tom, že vše spojené s problematikou UFO je jen výplod bujné lidské fantazie. Svým způsobem se to dá pochopit, vždyť bezbřehá lidská fantazie vždy potřebovala něco navíc, něco nadpřirozené co by dávalo alespoň částečnou odpověď na běžně nezodpověditelné otázky. Vždyť žádný člověk v dosavadní historii není schopný zodpovědět na možná prostou otázku, jakou je absolutní smysl všeho. I když vznikly různé teorie, od náboženství až po vědátorské dohady, ani jedna z nich nedává finální odpověď. Pokud to vezmeme celosvětově, až 70 procent lidstva věří, že nejsme ve vesmíru sami. Mnohem menší skupina však věří i v to, že se nějaké mimozemské civilizaci, nebo dokonce několika, podařilo někdy překonat zvažované obrovské vzdálenosti v kosmu a technologické bariéry, přistát a zkoumat naši planetu, či dokonce vstoupit do přímého kontaktu s pozemšťany. O tom jsou přesvědčeni asi jen lidé kteří UFO viděli, nebo patří ke skupině unesených. A pak také UFOlogové a malá skupinka psychiatrů, která pomocí hypnózy slyšela svědectví lidí údajně unesených mimozemskými entitami.