Popelčin střevíček

    Ve staroegyptském městě „Iwnw“, Opory nebes, které Řekové nazývali „Heliopolis“, a autoři bible potažmo „On“, existovala kdysi nejvýznamnější univerzita na světě. V dobách faraona Ramsesse, tedy údajně v době 1191 až 1159 před Kristem, zde mělo  působit kolem 13000 kněží. Dnes už alespoň přibližně dokáží přečíst záznamy starých heliopolských učenců. Ze záznamů je jasné, že geografie jako vědní disciplina nebyla dílem starořeků. Starořekové přebrali znalosti od starých Egypťanů. A zdá se, že tomu rozuměli jen částečně, možná ale více než dnešní samolibě přechytralí egyptologové.

    Tak třeba výpočet obvodu Země je dnešními vědátory připisován řeckému učenci Eratostenovi, který v době letního slunovratu měřil v Alexandrii úhel dopadu slunečních paprsků. Na vědátorech nezávislé prameny však říkají, že Erastotenes vědomosti o obvodu Země čerpal z egyptských pramenů. Zdá se také jasné že údaje, které mu poskytli egyptští kněží, původně vůbec nechápal. Dá se to vyvodit z toho, že Egypťany udaný rozměr jednoho stupně zeměpisné šířky představuje padesát stadií, Eratostenes však tvrdil, že těch stadií je sedmset. Tohoto údaje se až v roce 1997 chopil kunsthistorik Huber a na základě antických údajů dokázal, že se ve skutečnosti jedná o údaj rozměru obvodu Země.

    Eratostenes tedy opisoval od Egypťanů. už méně jasné je jak se k těmto poznatkům dostali Egypťané. Ono je to všechno nějak podivné. Vezměme si třeba pohádku o Popelce. Autorství pohádky je připisováno někdy bratrům Grimmovým, někdy známému Američanu Disneymu. Ani jedno ani druhé. Opsali to od Egypťanů! Základem pohádky je legenda o egyptské princezně Nitokris patrně z období čtvrté staroegyptské dynastie, tedy asi tři tisíce let před Kristem. Legendu zaznamenal řecký zeměpisec a historik Strabon.

    Když se Rhodopis, nebo Nitokris, jednou koupala, ke služebným, které držely princeznino oblečení, se snesl orel a vytrhl jedné z nich princeznin střevíček. Se střevíčkem v zobáku odletěl do Memidy, kde v zahradě svého sídla seděl faraon a soudil. Orel se snesl nad faraona a pustil mu střevíček do klína. Při pohledu na krásný střevíček se faraon do jeho neznámé majitelky zamiloval a okamžitě vyslal posly po celé zemi vyhledat majitelku střevíčku.

    Že o tom nic nevíme? Není divu! Oblíbenou činností představitelů stávajících, i nedávno minulých doktrín, bylo ničení zakázaného vědení a potažmo i všech záznamů, ze kterých by se tyto zakázané znalosti daly vyčíst. Asi hlavně proto se dochovaly jen zlomky. Například papež Řehoř za čtrnáct let trvajícího působení v roli zástupce boha nechal spálit celou knihovnu Apollonova chrámu na Palatinu. Nebo čínský císař Š´-chuang-ti z let 246 až 221 před Kristem. Ten dal na radu svého ministra Li Šu zničit všechny knihy ve všech podrobených zemích, protože nebyly v souladu s ideologií prosazovanou ústřední vládou. A k tomu nechal popravit 460 vědců kteří se jeho rozkazu protivili. Těchto uvedených příkladů pak následovala řada pozdějších diktátorů.

    Prastaré znalosti nebyly samozřejmě odstraňovány jen takovým způsobem. K falšování, zamlčování, a nebo upravování starých poznatků docházelo i v případech, kdy se vědátoři pokoušeli vydávat tyto vědomosti za vlastní objevy. Podle toho to také dopadlo. Dá se směle tvrdit že mnohé vynálezy, prezentované jako výtvor západní civilizace, mají svůj skutečný původ u prastarých Egypťanů. Ze staroegyptských záznamů se tak zjevili mnozí, kterým vděčíme za významné poznatky. Jedním z nich je třeba moudrý Egypťan Hesy, „Irj“, který měl žít v dobách třetí dynastie. Vsadím se, že jste o něm dosud neslyšeli! Ještě dlouho po své smrti byl honorován nejrůznějšími tituly, protože má vskutku mimořádné zásluhy mimo jiné i na poli lékařství. Tento učený muž například účinně bojoval proti hemeroidům lékem nazvaným „bm“, což znamená „strážce řiti“, nebo konzervativněji konečníku. Jméno tohoto staroegyptského učence je možné také přeložit jako „dvakrát požehnaný“. Hesy působil ve službách prastaré bohyně Mehit, která byla, stejně jako Sechmet, panovnicí nad staroegyptským kněžstvem. Jeden z jeho titulů  zněl „větší než deset z Horního Egypta“, což se patrně vztahovalo k desíti soudcům, kteří tvořili nejvyšší egyptský soudní dvůr, zasedající a rozhodující pod záštitou mocné bohyně Maat. Profesor Junker roku 1926 našel v Gíze stélu s nápisem z něhož  vyplývá, že Hesy byl zřejmě knězem, lékařem, soudcem, a zastával ještě několik dalších funkcí. Kněží, ke kterým prináležel, byli označováni jako „hemu-Netjer“, služebníci bohů. Byli přímými prostředníky mezi faraonem a mystickými bohy. Z „abusirského papyrusu“ víme, že tito staroegyptští kněží byli organizováni podle hierarchické pyramídové struktury, na jejímž vrcholu stál velekněz. Tento Ptahův nejvýše postavený kněz z Memfidy se nazýval „velký vůdce Artisane“. Velekněz Atumu nosil označení „ten, kterému je dovoleno uzřít velkého boha“. Velekněz boha Re byl tím, „který daleko dohlédne“.br>
    Nejnižší vrstvu struktury představovali kněží s titulem „způsobilí“. Nasledovala kasta cheri-heb, což bylo označení „vlastníků Thovtových kníh“. Cheri-heb byli proto také nazýváni předčítající kněží. Staří Řekové je jednoduše  nazývali „okřídlení“, pteroforoi. Dněšní egyptológové odvodzují vznik tohoto řeckého výrazu od dvou pér, které egyptští velekněží nosili na pokrývce hlavy. O stejnou tradici se pravděpodobně opírá symbolické ztvárnění římského boha Merkura. Cheri-heb je archetypem egyptského kněze s dohola ostříhanou hlavou a leopardí kožešinou kolem těla. Títo kněží byli ústředními postavami při všech ceremoniálech a mystériích. Do funkcí ochránců a strážců kněžských moudrostí byli zasvěcováni v „domě života“, a to je oddělovalo od hodnostně nižšího kněžského stupně, který byl určen plnit jen liturgické úkony. Nepřipomíná vám to hierarchii dnešního zednářství?