Pokus o dohodu

    Jakmile byl počáteční konflikt zažehnán, Marťané souhlasili, že se budou snažit pochopit ženské kvality, emocionální cítění které postrádali, nebo vůbec neměli. Na dlouhou dobu se problémy více či méně zklidnily, avšak Marťané postupně začali do společnosti implantovat svou levohemisférovou technologii, o níž Lemuřané nic nevěděli. Všichni Lemuřané znali pravohemisférovou technologii, o níž dnes víme jen velmi málo. Psychotronické stroje, virgule a tyto druhy věcí jsou pravohemisférové technologie. Pokud byste je viděli fungovat, byli byste z mnoha z nich v úžasu. S pravohemisférovou technologií můžete dělat absolutně všechno co si jen dokážete představit, právě tak jako s levohemisférovou, když je ovšem dotažena do svého plného potenciálu. Ve skutečnosti však nepotřebujeme ani jednu z nich - a to je velké tajemství které jsme zapomněli! Marťané postupně rozšiřovali své levohemisférové nápady jeden po druhém a usilovně v tom pokračovali, dokud se nezměnila polarita naší evoluční stezky. Začali jsme „vidět" věci skrze levou hemisféru a změnili jsme svůj charakter z ženského na mužský. Marťané kousek po kousku začali vše kontrolovat, až nakonec bez jediné bitvy ovládli všechno. Vlastnili všechny peníze a veškerou moc. Nepřátelství mezi Marťany a Lemuřany - a na straně Lemuřanů byli i Hebrejci - do samého konce Atlantidy neopadlo. Navzájem se nenáviděli. Lemuřané, ženský aspekt, byli odsunuti do pozadí a bylo s nimi zacházeno jako s méněcennými. Nebyla to záviděníhodná situace, bylo to jako vynucená svatba, o kterou ženská strana nestála. Nicméně marťanská část se příliš nestarala zda se jí to líbí, nebo nelíbí. Takhle to zůstalo dlouhou dobu, přibližně do období před 26 000 lety, kdy pomalu začala nastávat další fáze.
    Před 26 000 lety nastal další posun pólů a současně došlo k malé změně ve vědomí. Tento posun se odehrál v bodě elipsy kmitavého pohybu pólů, nazývaném precese rovnodennosti, ke kterému se opět přibližujeme. Posun neproběhl ve velké míře, ale současná věda ho zaznamenala. V době posunu pólů se část Atlantidy, přibližně ve velikosti poloviny Rhode Island, potopila do moře. Na Atlantidě to zvedlo obrovskou vlnu strachu, protože si lidé mysleli, že přijdou o celý kontinent jak se to stalo v Lemurii. V tomto období už z větší části ztratili svoji schopnost nahlížet do budoucnosti. Byli tudíž dlouho zmateni, protože si nebyli jisti co nastane. Stovky let žili v neustálém strachu, ale pak pomalu strach opadal. Trvalo přes 200 let než se začali znovu cítit bezpečně.
    Strach z pozemských změn sice polevil, ale paměť zůstávala. Po nějakou dobu se Atlanťané opět hezky vyvíjeli, ale pak se jako blesk z čistého nebe přibližně před 13 000 až 16 000 lety k Zemi přiblížila kometa. Přestože byla kometa ještě hluboko ve vesmíru, Atlanťané o ní věděli, protože byli daleko pokročilejší než jsme nyní v současnosti. Její příchod byl dosvědčen. Na Atlantidě zavádl veliký spor. Marťané, kteří byli v menšině, ačkoliv Atlantidu ovládali, chtěli kometu vymazat z oblohy svou laserovou technologií. Ale mezi lemurskou populací vzniklo veliké hnutí proti použití levohemisérové marťanské technologie. Ženský aspekt řekl: „Tato kometa je Božím pořádkem a my bychom ji měli nechat, aby věci mohly přirozeně plynout. Nechť dopadne na Zemi. Ať se stane, co se má stát." Marťané samozřejmě nesouhlasili a hodlali kometu rozprášit na obloze. Protože odpor Lemuřanů nejen že neustával, ale naopak sílil, Marťané zdráhavě souhlasili aby kometa dopadla na Zemi. Když přiletěla, zasvištěla atmosférou a spadla do Atlantského oceánu právě u západního pobřeží Atlantidy, blízko místa kde je teď město Charleston v Jižní Karolíně. Tehdy bylo toto město na pobřeží oceánu. Zbytky této komety se dosud nacházejí na území čtyř států. Věda konečně potvrdila datum dopadu komety na období mezi 13 000 a 16 000 lety. Její zbytky jsou stále nalézány. Ačkoliv většina úlomků byla soustředěna blízko Charlestonu, jeden ze dvou největších kusů zároveň zasáhl hlavní ostrov Atlantidy v jihozápadní oblasti. Kometa po sobě zanechala na dně Atlantského oceánu dvě velké díry a mohla být zároveň dozajista příčinou potopení Atlantidy. V tuto dobu se ale potopa nekonala, nastala nejdříve o několik století později.