Pokrok, nebo evoluce?

    Tento obsáhlý materiál jsem začal zpracovávat v okamžiku, kdy mne jako starou, v nových společenských podmínkách nepotřebnou „strukturu", vyřadili ze života... Nic proti, mládí vpřed. Tento slogan míval ale dovětek, celý zněl „mládí vpřed, ale staří na svá místa". Už to neplatí. Svět se totiž oproti dřívějším, dá se říci „poklidným" dobám dost podstatně změnil. Tento dojem ale získali zřejmě pouze ti, kteří mohou určitým způsobem porovnávat. I když smysl takového porovnávání stojí na velmi chabých základech. A také má li takové porovnávání vůbec nějaký smysl. Chci li něco porovnávat, či hodnotit, musím nutně porovnávat s něčím co bylo. Hovoříme o pokroku, modernizaci, jde ale o nějaký pokrok? Snad z pohledu úzkoprsého jedince, nemajícího ani ponětí o tom co už zde bylo. Pokud by se alespoň okrajově zamyslel, zjistil by že člověk, vzletně nazývaný homo sapiens sapiens, tedy česky člověk myslící, není schopen dělat něco nového. Něco, co zde ještě nebylo. Bohužel. Přemýšlející historikové, jde o jedince, kterým se podařilo určitým způsobem odolat obrovskému působení různých ideologií, by vám mohli potvrdit, že historie lidského rodu se neustále opakuje. Jen v různých kosmetických úpravách, ten repertoár úprav je však velmi omezený. Suma sumárum doposud se pod Sluncem nestalo vůbec nic nového. Platí to ovšem jen pro určitou, opět bohužel převážnou část lidského stáda, stáda zcela zřejmě k určitému účelu naprogramovaných robotů. Ne bytost jakýmsi bohem obdařená rozumem, ale zcela účelově vytvořený biologický robot. Odmítáte? Podívejte se na sebe pozorně a zamyslete se nad sebou. Jednáte jen odtud potud, máte strach překročit vymezené mantinely. A nejste toho ani schopni nejen vlivem silného strachu z neznáma. Funguje tu navíc silný pud sebezáchovy. Proč bych se měl zrovna já pokusit na svém myšlení něco změnit, ať to udělá někdo jiný! Musím přece vědět jak to dopadne!
    Lidská historie je velmi podivná, ba až bizarní. Chce li se někdo pokusit alespoň některým úsekům porozumět, bez stejně bizarní analýzy to zcela zřejmě nepůjde. Je naprostý nesmysl určovat třeba stav společnosti v té které určité době bez toho, že bychom bezezbytku porozuměli tehdejšímu panujícímu světonázoru. Tedy oč vlastně mocným tehdejšího světa v tom kterém úseku historie vlastně šlo. I když se jejich snahy zdají být jasné a očividné. Ovládat lidi na celém světě. Jenže... Dnes si alespoň ti trochu myslící uvědomují, že nevznikli zásluhou miliardy let trvající darwinowské evoluce. Že za pojem „evoluce" bude třeba dosadit trochu jiný pojem. Obraťme pozornost k bibli, tak teď říkají kronice lidského rodu. Bible je nepřesný pojem, obsahuje totiž nejen historické jádro na němž se dá svým způsobem stavět, ale i přidružené účelové slátaniny. Pro nás je i když dost omezeným, přesto určitým vodítkem pouze Starý zákon. Jen tam lze nalézt určitá fakta, možno říci i určitou pravdu. Jenže co je to pravda? Kolik může mít podob? Je zřejmé že Pravda, ať už si pod tím pojmem každý jedinec představuje cokoliv, nebyla zrozena žádným pozemským náboženstvím, ani nepochází z mysli nějakého mudrce. Není ani „darem" jakýchsi starodávných bohů, či „žebráckým grošem" od zaniklých civilizací, považujících se za rovné bohu. A nesouvisí s ní bezprostředně ani LIDSKÝ DUCH. I když povaha lidského ducha je značně podivuhodná. Studium Starého zákona nás přivádí na jiné myšlenky. Ne tělo biologického robota, jinými slovy jakýsi nezbytný kontejner pro DUCHA, je obrazem skutečné reality, ale sám DUCH je vlastně každý z nás. A tento DUCH je onou nesmrtelnou, mnohadimenzní, možná bytostí, kterou Bůh vyprodukoval k obrazu svému! Ne biologický robot, který prožívá svůj krátký účelový život jen zásluhou toho, že do rodícího se jedince vstoupil DUCH. Co je to duch? Je to jiskra energie? Či něco úplně jiného? Spousta otázek bez odpovědi...
    Jenže bez odpovědi alespoň na některou z těchto otázek nebudeme nikdy schopni pochopit nejen Pravdu o božském záměru a původci tvoření, jehož existence ať už v jakékoliv formě je naprosto nepochybná, ale ani o světě v němž žijeme. Otázkou ovšem zůstává, nakolik by nám pomohlo uvědomění, že jsme vlastně nesmrtelnými mnohadimenzními bytostmi stvořenými jakýmsi Bohem k jeho obrazu. Ne samozřejmě zmíněný kontejner, ale DUCH. Díky němu vzniká kontejner a my si žijeme své živůtky. Odtud potud... DUCH jako energie nezbytná pro funkci robota... A Bůh jako generátor této energie... BOŽSKÝ OTEC! Nebo je nad tímto generátorem ještě něco dalšího, už vůbec nepochopitelného, co celý proces kontroluje a řídí? A teprve nad tím Rada provozovatelů? A nad nimi teprve HLAVA? Proč jsou takové úvahy zcela namístě? Oprávnění k tomu dává tvrzení proslulého boha Herma, nebo Thovta, či pod jakým jménem vystupuje: „...co není dole, nahoře nehledej". Měl to sice být údajně jakýsi bůh, jenže Starý zákon nehovoří jen o jednom bohu. Hovoří jasně o spoustě bohů. A tato spousta bohů měla vyprodukovat člověka. Nabízí se další otázka. Na jakém principu fungovali tito bohové? Byla, či je to snad jen nějaká vyšší forma pozemských kontejnerů? Nebo stejná sorta kontejnerů, jen s vyšším a větším mozkovým potenciálem? Nebo úplně stejní blbečkové jako homo? Nevíme, jen tvrdíme, že jsou na nesrovnatelně vyšší úrovni. Nevím jak vy, ale já si myslím, že když se po nějaké, ať už válečné, nebo kosmické katastrofě dává lidstvo na Zemi opět dohromady, musí k tomu být určen někdo, kdo z těch přežilých, zdegenerovaných zbytků starého lidstva, je schopen opět něco vytvořit. Bohové... Ne, asanační jednotky předurčené na rekultivaci zničených planet! Ti bohové mezi sebou válčí stejně jako lidé! Mahabháráta... A jiné... Už tisíce let nazpět se vzájemně ničili „paprsky silnějšími než Slunce", či „jedovatým dechem" nějakého boha! A dalšími vymoženostmi! I když dnešní atomové, vodíkové, a jiné bomby lze svým způsobem považovat za paprsky silnější než Slunce, kam se na ty z před tisíciletí stále hrabeme!