Podivné sklovité tunely...

    Horníci a lidé pracující v podzemí si od nepaměti vyprávěli o setkáních s permoníky, duchy a dalšími, neméně záhadnými bytostmi. Podle mínění těch, kteří nic podobného neviděli a nezažili, to byly pouze přeludy a halucinace. Co když se ale člověk dostal nebezpečně blízko k místům, která měla před ním zůstat utajena, ba přímo nepřístupna, a byl tak proto varován?
    Neviděli sice permoníka, ale při hloubení tunelu pod londýnskou řekou Temží v roce 1969 byli dělníci několikrát vystrašeni lidskou postavou v hnědém plášti s kápí. Slabší jedinci tehdy rozvázali pracovní poměr, i když měli vysoké výdělky. Jiný, rovněž anglický dělník, při stavbě tunelu zaslechl za velkým hladkým kamenem hluk těžkých strojů. Ze zvědavosti kámen odstranil a za ním spatřil schodiště vedoucí dolů. Domníval se, že se prokopal do nějakého dolu a tak začal po schodech sestupovat. Dostat se měl do dlouhé a široké chodby, kde byl hluk strojů ještě silnější. Chodba byla osvětlena nazelenalou září. Najednou se však v dálce objevila maskovaná postava držící v ruce cosi jako hůlku a rychle se přibližovala. Dělníka se zmocnil strach a tak se raději obrátil a vyběhl po schodech odkud přišel. Příští den se tam vydal znovu se svými spolupracovníky, jenže schodiště již bylo zasypáno.
    Dnes existují po celém světě spolky, jejichž členové usilovně shromažďují všechny takovéto zprávy a zkoumají místa, kde se před člověkem „otevírá zemské nitro“. Vytvořili mapu, na níž je vyznačeno 52 vchodů do zemských hlubin, které se nacházejí se na všech kontinentech. Jen v Jižní Americe ústí tisíce kilometrů dlouhé tunely s hladkými, sklovitými stěnami, v pralesích Peru a Ekvádoru. Tuto oblast střeží kmeny divokých Indiánů s jedovatými šípy. Indiáni však do chodeb nevstupují. Jednou za rok vykonává jejich náčelník na kraji tunelu u první podzemní plošiny rituální modlitbu a ihned se vrací na povrch. S některými těmito Indiány prý udržuje, podle Dänikena, kontakt záhadný Argentinec Moritz.
    V Austrálii hledali vstupy do podzemí pracovníci společnosti Holow Eart Society Stark a Marshal. Uprostřed nehostinné pouště Nullarbor prý narazili v jedné strži na podivný kráter, ze kterého se v noci slabě ozýval bzučivý zvuk připomínající hluk ventilátoru. Nebo prý nějakých těžkých strojů. Že by nepoznali ventilátor od rachotu těžké mašiny? Příští den na tom místě údajně odkryli šachtu vedoucí do jeskyně plné kostí a fosilií obrovských pravěkých klokanů. Odtud měl pokračovat šikmo dolů tunel s naprosto hladkými stěnami, pokrytými drobnými flíčky jakési zeleně fosforeskující látky. Až jejich oči navykly prostředí, mohli opatrně kráčet tunelem bez světla. Když se nic nedělo, svítili si kolem sebe silnými acetylenovými lampami. Odhadli vzdálenost na asi pět kilometrů když se dostali do obrovského prostoru. Rozměry odhadnout nedokázali, protože stěny i strop se ztrácely ve tmě. Tam však jejich výprava skončila. Z nitra Země se měl ve světle jejich lamp objevit živý ještěr připomínající varana. Dostali samozřejmě strach a raději utekli zpět. Příští noc měli zahlédnout na obloze nad kráterem blíže nerozeznatelné jasné světlo stoupající prudce vzhůru. Bylo to UFO? A další otázka. Nebyl ten podivný ještěr v podzemí jen holografická projekce vysílaná neznámými obyvateli zemského nitra za účelem zastrašení zvědavců? Aby jim zabránili v další cestě? Na tyto otázky už odpověď nemáme, protože další, lépe vybavená expedice, už ono místo s kráterem nenašla.
    Nemusíme ale chodit až do Ameriky, tajemné vchody do podzemní říše mají být i ve střední Evropě. Hitlerovi archeologové a speleologové se mimo jiného velmi zajímali o jeskyni Borodla v Maďarsku. Dlouhé podzemní tunely ústí prý i do jeskynního systému pod horou Untersberg nedaleko rakouského Salzburgu. Polští záhadologové se zase, prozatím marně, pokoušejí najít vstup do údajně sklovitých tunelů pod Babí horou na hranici se Slovenskem. Dodnes nevíme co ukrývá moravský Radhošť, jehož tajemství střeží bůh Radegast. A další místa, včetně dodnes velmi populární slovenské Měsíční jeskyně, která je ale, přes veškeré úsilí hledačů, doposud jen zkazkou. Nicméně i tak se ale lze zeptat kde asi může mít své kořeny průpovídka „Sezame, otevři se“?