Podivné propletence...

    Anglický učenec a cestovatel Galton se věnoval eugenice. Rozhodl se, že vylepší lidskou rasu cíleným šlechtěním genofondu. Tuto myšlenku později naprosto zdiskreditovali nacisté, ale kupodivu jako první se jí na počátku dvacátého století chopili Američané a Angličané. Anglický spisovatel, a velký ctitel Wagnerova hudebního díla Chamberlain, žil po sňatku s Wagnerovou dcerou Evou von Bulow v Bayreuthu. Byl ideovým inspirátorem Adolfa Hitlera, který s ním často osobně diskutoval. Chamberlain pokládal německou rasu za nejčistší formu „árijského člověka". Židy a černochy označoval za zdegenerované a méněcenné. Ve své době se jeho práce těšily velké popularitě. K Chamberlainovým obdivovatelům patřil rovněž německý císař Vilém II., který ho opakovaně zval na svůj dvůr. Pozoruhodné je, že šíření darwinismu finančně podporovaly zbohatlické americké kapitalistické dynastie Rockefellerů a Carnegiů. Jejich nadace Rockefeller Foundation a Carnegie Foundation údajně ještě dnes poskytují na výzkum evoluce nejvyšší finanční prostředky. Podle přívrženců konspiračních teorií to dělají proto, aby dlouhodobě ovlivňovaly vzdělávací systém západních zemí, především USA. Prostředků je dost i díky tomu, že se John D. Rockefeller kdysi pustil do obchodování s ropou.
    Svoje impérium, nazvané Standard Oil, dokázal významně rozšířit za pomoci úvěrů poskytovaných Rothschildovou dynastií. V roce 1883 již ovládal více než 95 procent těžby ropy ve Spojených státech. Přes jeho nadace proudily peníze mimo jiné i do ústavů vzdělávajících učitele, kteří se měli pokoušet vychovat z budoucích generací „sociálně přizpůsobivé" příslušníky společnosti. Aktivně v tomto směru působil především Dewey, zakladatel americké školské soustavy. Deweyovu snahu o vytvoření nových společenských struktur popsal jeho žák Rugg následujícími slovy: „Prostřednictvím škol na celém světě rozšíříme koncepci nového státního uspořádání, které bude zahrnovat veškeré lidské aktivity a ekonomické zájmy přizpůsobí pomocí vědeckého řízení zájmům všech lidí." Tím jsme se již dostali do dvacátého století, v němž údajně nové uspořádání světa dostalo svou definitivní podobu. Neobešlo se to ovšem bez řádného pouštění žilou „obyčejným lidem".
    Jak už jsme se zmínili, Albert Pike, velmistr „starobylého a uznaného skotského ritu svobodného zednářství", a nejvyšší americký iluminát, napsal roku 1871 dopis svému kolegovi Mazzinimu. Zmiňoval se v něm o tom, že musí vypuknout světová válka, která povede k pádu carského Ruska, a tato obrovská země i se svým nerostným bohatstvím se dostane pod kontrolu jiných. Celosvětové cíle, o nichž Pike rovněž psal, formuloval o něco později senátor Beveridge na washingtonském Capitol Hillu při zahájení „amerického století" dne 9. ledna 1900: „Bůh nás předurčil k uspořádání světa... Bůh označil americký národ za vyvolený... Američané sehrají při obnově světa rozhodující roli." Jak to tedy je? Jahve tímto úkolem pověřil Židy, že by šlo o ještě jiného boha?
    Ve dvacátém století opravdu nezůstal ze starých hodnot kámen na kameni. Do budování nových zítřků se pustila nejrůznější uskupení, i když mnohá z nich mohla být z pozadí řízena stejnými subjekty. To platí i pro ruskou revoluci, o níž by si původně jen málokdo myslel, že byla dirigována z kapitalistické ciziny. S „komunistickým iluminátským plánem" v kapse odcestoval v dubnu 1917 Lenin s dalšími 32 ruskými revolucionáři vlakem ze Švýcarska přes Německo a Švédsko do Petrohradu, kde se setkal s Trockým, a úspěšně provedl revoluční převrat. Dnes je pokládáno za prokázané, že revolucionáři nebyli financováni pouze německou říšskou vládou, ale i Rothschildovými bankéři a dalšími mecenáši ze západních zemí. O obecně neznámém pozadí takzvané Říjnové revoluce se zmíním snad při jiné příležitosti.
    Počátkem dvacátého století Anglie jaksi dost podivně ekonomicky a politicky zeslábla, a přestávala stačit na roli vedoucí světové velmoci. Tou se naopak stávala Amerika. V kontinentální Evropě na sebe narážely zájmy a mocenské nároky jednotlivých říší, a narůstající napětí nakonec vyvrcholilo první světovou válkou. Ozbrojený konflikt lze ovšem vést jen pokud je k dispozici dostatek peněz na vojenské výdaje. Takzvaná Pravidla zlatého standardu, která bývají často pokládána za klíč k ovládnutí světa a zavedení „nového řádu", však takové finanční výdaje neumožňovala. Logickým důsledkem tedy bylo odstranění zlatého standardu, a k tomu sloužila řada opatření. Došlo ke zrušení volného pohybu zboží, kapitálu a zlata, ke zrušení povinnosti emisních bank proplácet bankovky zlatem, a v neposlední řadě ke změkčení předpisů o krytí peněz. Vedle zlata byly jako krytí akceptovány i směnky státní pokladny. Dnešní peníze již dávno nejsou kryté ničím konkrétním, a proto lze jejich množství libovolně zvyšovat. Jinými slovy aby šlo peníze tisknout takříkajíc dle libosti, muselo být zrušeno krytí zlatem. Státy si díky tomu zajistily dostatek peněz k financování světové války i dalších konfliktů. Například množství německého oběživa vzrostlo od roku 1914 do 1918 z 9 miliard na 52 miliard říšských marek. Bez zrušení zlatého standardu by jednotlivé země po několika málo dnech války nemohly dostát svým závazkům, protože by jim došly peníze. Musely by vyhlásit bankrot a bylo by po válce.
    Výsledkem první světové války bylo astronomické zadlužení států. V Evropě došlo k nevídané společenské proměně, která připravila cestu celosvětové sociální revoluci. Autoři konspiračních teorií se domnívají, že bezprostředně po první válce byly položeny základy války druhé. Oněmi základy byly podle nich smlouvy z Versailles, Trianonu, a podobně. Dokládají to ostatně i dochované výroky politických představitelů. Britský ministr zahraničí Curzon prohlásil, že ve Versailles nebyla ve skutečnosti uzavřena mírová smlouva, ale pouze jakási dohoda o příměří. Předseda vlády Lloyd George na stejné téma poznamenal: „Máme v rukou písemný dokument který nám garantuje, že za dvacet let vypukne další válka. Pokud německému národu vnutíme takovéto nesplnitelné podmínky, přinutíme ho k tomu, že buď poruší smlouvu, nebo rozpoutá válku." Snowden, pozdější anglický vyslanec, byl ještě otevřenější: „Ta smlouva může uspokojit lupiče, imperialisty a militaristy. Představuje však smrtelnou ránu všem kteří doufali, že konec války přinese skutečný mír. Není to mírová smlouva, ale vyhlášení příští války. Je to zrada demokracie a všech padlých obětí. Odhalila o co spojencům ve skutečnosti šlo." Podle některých lidí sloužila těmto naznačeným cílům i blokáda, kterou Anglie uvalila na Německo ihned po skončení první války. Kvůli ní zemřelo za devět měsíců od uzavření příměří 800 000 až 1 milion Němců hladem a na různé nemoci.
    Anglické, americké a holandské ropné koncerny měly po první světové válce eminentní zájem na tom, aby se bývalá Osmanská říše rozpadla na co nejvíce malých závislých státečků a emirátů. Tímto způsobem vzniklo britské mandátní území v Iráku, od něhož byl oddělen Kuvajt. Sýrie přišla o Libanon a stala se francouzským protektorátem. V listopadu roku 1917 byla vydána „Balfourova deklarace", která Židům slibovala podporu při zřízení židovské domoviny v Palestině. Tímto prohlášením definitivně skončil mír v oblasti, v níž předtím díky turecké politice cukru a biče po staletí panoval poměrný klid.
    Z druhého celosvětového konfliktu měly podle údajného spikleneckého plánu povstat, a také povstaly dvě nové supervelmoci, z nichž by nakonec celou zeměkouli ovládla pouze jedna, přirozeně ta americká. Prý i založení státu Izrael v Palestině bylo „propočítáno" dopředu. Svět se rozdělil na Východ a Západ, a na Blízkém východě vzniklo ohnisko trvalého napětí, které se údajně stane katalyzátorem zatím ještě hypotetické třetí světové války. Jeví se více než jasné, že nejdůležitějším „globálním hráčem" v soutěži o „nový světový řád", o který „temné síly" usilují již stovky let, jsou USA. Pro ilustraci této teze si přečtěme úryvky z rakouského deníku „Kronenzeitung" ze 17. a 18. listopadu 2002. Dvojdílný článek newyorského korespondenta Janitscheka vyšel pod názvem „Dnes Amerika - zítra celý svět. USA nástupcem Římské říše": „Zakladatelé Spojených států viděli svůj vzor ve starém Římě a hlavní město vybudovali právě podle příkladu bývalé metropole světa. Budovu kongresu nazvali Kapitol, a nejenom to, dokonce ji postavili v antickém slohu. Stejně jako Římané zřídili mocný senát, ustavili funkce konzula - prezidenta, a prokonzula - viceprezidenta, kteří jsou voleni více či méně demokratickým způsobem„. Především však ve svém „Prohlášení nezávislosti“ dali jasně najevo, že usilují o zavedení „nového řádu“. Píše to alespoň uznávaný historik Schlesinger, někdejší hlavní poradce Johna F. Kennedyho, asi nejodvážnějšího z amerických prezidentů.
    Za ocelovými vraty Pentagonu se již mnoho let skrývají plány na vybudování amerického impéria. Američané se rychle rozhodují, ale přemýšlejí v časově dlouhých horizontech. Když prezident Roosevelt roku 1945 dělil s generalissimem Stalinem Evropu, trval na tajné klauzuli, která toto rozdělení omezovala na padesát let. Po tu dobu, než o čtyřicet let později začal Gorbačov s demontáží Sovětského svazu, strpěli Američané a jejich spojenci všechny východoevropské excesy sovětského imperialismu. V roce 1995 ovšem již byly Maďarsko, Česká republika a Polsko členy NATO, následně se připojilo Rumunsko, Slovensko, pobaltské státy a Slovinsko. ,To není náhoda, nýbrž výsledek přesného plánu, což prozradil v těchto dnech americký propagandista Wolfowitz.