Podivné jsou cesty páně...

    Podivné jsou cesty páně, protože ve třetí kapitole je líčen pád satana který se zdráhal, lépe řečeno odmítal uctívat boha. To se prvnímu člověku vyplatilo, protože: „Když byl satan svržen z nebe, byl Adam povýšen a byl vyzdvižen do ráje v ohnivém voze. Adam jel vzhůru do ráje a andělé kolem něj zpívali, serafové ho slavili a cherubové ho velebili. Když dospěl nahoru, bylo mu nařízeno z jakého stromu nesmí jíst“.
    Adam tedy letěl v „ohnivém“ dopravním prostředku svého Hospodina. A proč ne, vždyť „Ohnivé vozy“ nejsou v biblických textech žádnou zvláštností. Můžeme se tedy domnívat, že se jedná o reálné přístroje nebešťanů. Potřeboval by totiž skutečný, všeobjímající Bůh, vůbec nějaké létající aparáty?
    Prvního člověka doprovázeli na cestě do ráje „serafové“ a nám již známí „cherubové“. Slovo „Seraf“ je hebrejského původu, a lze ho přeložit jako „hořet“, nebo i „ohnivý had“, z čehož by mohlo plynout, že zřejmě byli obklopeni „hořícím, zářícím světlem“. Podobně jako cherubové to byly bytosti s křídly a ve Starém zákoně se zhusta objevují v souvislosti se zjevením „Božího trůnu“.
    Prorok Izajáš (Iz. 6, 1) velmi působivě vylíčil jak „Boží trůn“ za doprovodu serafů přistál na zemi. Božský kosmický modul se zapálenými brzdícími motory? A „Druhá kniha Samuelova“ (2. S. 22, 11) přímo říká, že Hospodin „...na cheruba usedl a letěl“.
    Kniha „Mojžíšova apokalypsa“ líčí další podrobnosti o událostech oněch pradávno minulých dob. I podle ní „...Adam vyletěl do nebe, tam se dopustil hříchu a musel se z ráje vrátit zpět na Zemi“. Tak to ostatně tvrdí i korán. Dále se dovídáme co se stalo po Adamově smrti s jeho mrtvým tělem. Když Adam zemřel, Bůh mu odpustil jeho provinění a jeden z okřídlených serafů přiletěl, naložil Adamovo tělo a donesl ho k jezeru. Tam byly pozůstatky prvního člověka omyty a přineseny před „tvář Boží“. Verš třicet sedm pokračuje:
    Na trůně sedící otec vesmíru rozpřáhl ruce, pozdvihl Adama a předal ho archandělovi Michaelovi se slovy: „Zvedni ho na místo mnou určené a zanechej ho tam...“
    V další části textu se dovídáme, že tento archanděl Adama údajně opravdu zvedl a odnesl na místo, které bůh určil. Potom Michael předstoupil před jakéhosi „otce světel“?, a poprosil ho o „obstarání Adamových pozůstatků“. Otec světel zřejmě poslechl, protože zorganizoval shromáždění svých služebníků. Potom povstal Hospodin aby pohřbil mrtvé tělo prvního člověka:
    „A viz, Hospodin nastoupil do vozu, který táhly čtyři větry řízené cheruby. Nebeští andělé šli před ním. Přišli na místo kde leželo Adamovo tělo. Když tam dorazili, pohybovaly se všechny rostliny a všichni lidé zrození Adamem byli omámeni libou vůní...“
    Citovaný verš obsahuje detaily, které už nijak nepřekvapují. Hospodin se do ráje dopravil na voze taženém čtyřmi větry a řízeném cheruby. Popis Hospodinova létajícího stroje silně připomíná Ezechielovu vizi „Božího trůnu“. Pozoruhodné také je, že v důsledku příletu nebeského vozu se začaly v ráji pohybovat rostliny, asi vlivem větru zvířeného příletem Hospodinova dopravního prostředku. Už daleko méně pochopitelné je tvrzení, že všichni lidé po Hospodinově příletu „usnuli“. Ve verši třicet osm se dále píše, že andělé s sebou na Adamův pohřeb vzali „vykuřovadla, trumpety a číše“. Co to mohlo být za vykuřovadla? Nějaké omamné plyny nebeských bytostí, které potřebovaly udržet v klidu Adamovy potomky? V mimobiblických textech se dají najít další pozoruhodná místa popisující Boha jako „hmotnou bytost“, která používá ke své dopravě prapodivný vůz. První svědkyní může být Eva, a potřebné informace obsahuje především „Mojžíšova apokalypsa“.
    Nejen události po Adamově skonu jsou zajímavé. Ale už před, nebo během jeho smrti, se stala Eva svědkem podivuhodných aktivit Nejvyššího. Zoufalá Eva se vrhla na zem a prosila o odpuštění svých a Adamových hříchů. Sotva poklesla na kolena, z oblohy se snesl anděl, před jehož září si Eva rukou zakryla tvář. Anděl jí pravil že smí povstat, a žena spatřila něco podivuhodného:
    „Eva vzhlédla k nebi a uviděla blížící se světelný vůz. Táhli ho čtyři blyštiví orli, jejichž nádheru žádný člověk nedokáže vylíčit, a nedokáže na ně ani pohlédnout. Vůz doprovázeli andělé. Když dospěli na místo kde ležel Adam, vůz zastavil a serafové se postavili mezi Adama a vůz.“
    Naše pramáti Eva byla tedy očitým svědkem přistání světelného vozu který nedokázala ani popsat. Chyběla jí příhodná slova. Hospodin se posadil poblíž Adamova těla a text pokračuje:
    „Uviděla jsem zlatá vykuřovadla a tři číše. Všichni andělé přistoupili k obětnímu oltáři s vykuřovadly, kadidlem a číšemi. Rozdmýchali kouř, který zahalil celou oblohu.“
    Verš si lze vyložit buď tak, že světelný vůz zvířil velké množství prachu. Nebo se mohlo jednat o zplodiny z pohonných agregátů. Nebo to byly jakési Hospodinovy omamné plyny...?
    Je asi samozřejmé, že výše uvedená líčení sotva reprodukují přímo Evina slova. Líčení musíme přičíst o hodně mladším autorům, kteří možná zaznamenali v té době ještě ústně tradovanou legendu, nebo použili dnes už neznámé materiály. Jestliže ale autoři dokázali ve své době něco takového popisovat, pak to pro ně nemohlo být něco úplně neznámého. Něco imaginárního. Proto otázkou není zda vše proběhlo přesně tak jak je to v knihách popsáno, ale zda se to vůbec stalo.
    Mimobiblický prorok Henoch, jeden z devíti patriarchů z doby před potopou, se zmiňuje o tom, že „ráj ležel ve třetím nebi“. Ve slovanském Henochově spise se dovídáme detaily o jeho „cestě na nebesa“. Když se dostal do třetího nebe, spatřil nebeský ráj:
    „Oba andělé mě vzali a posadili mě na nádherné místo uprostřed ráje.“
    I v Novém zákoně narazíme na místo, podle kterého by ráj měl být někde ve třetím nebi:
    „Vím o člověku v Kristu, který byl před čtrnácti lety přenesen až do třetího nebe (...) A uslyšel nevypravitelná slova, jež není člověku dovoleno vyslovit.“(2. K. 12, 2-4)
    V Henochově spise jsou také popisovány stromy v ráji a fakt, že „Bůh musel odpočívat“. To se shoduje s informacemi o stvoření světa, Bůh zřejmě skutečně tu a tam potřeboval oddech. Při odpočinku byl chráněn anděly.
    Je zřejmé, že popisy třetího nebe se zcela jednoznačně nehodí na Mezopotámii. Kde tedy Eden ležel? V nebi, na Zemi, nebo na obou místech?