Podivná konference...

    Úvahy o různých konspiracích vznikají všude tam, kde jsou ohroženy tradiční pořádky. Hlasatelům spikleneckých teorií se v posledních letech daří tak skvěle rovněž proto, že nahlas hovoří o obavách, které mají mnozí lidé z globálních trendů vývoje zasahujících do života každého jednotlivce. Hledání „skutečné" pravdy neprobíhá nijak jednoduše, jak dokládají následující, byť poněkud komické příklady. V červenci roku 1995 informoval list „New York Times" na své titulní stránce o záhadném krachu akce nazvané „Conference of the States". Toto zasedání se mělo konat v říjnu toho roku ve Filadelfii a politici jednotlivých států USA chtěli během něj diskutovat o svých vztazích k Washingtonu. Obecně se předpokládalo, že se jednání zúčastní zástupci všech států Unie a že jeho průběh bude stejně vzrušující a kontroverzní jako třeba výroční schůze Svazu chovatelů drobného zvířectva. O to větší bylo překvapení, když byla proti konání konference spuštěna velká kampaň kvůli níž rušili své přihlášky zástupci jednoho státu za druhým, až jich nakonec zůstalo pouze čtrnáct z padesáti. Podle uvedeného listu byly důvodem neúčasti většiny států protesty „pravicových extremistů". Ti prý pokládali zasedání za tajné shromáždění, jež mělo rozhodnout o zásadním omezení práv jednotlivých severoamerických států, a tím otevřít cestu temnému spiknutí usilujícímu o nastolení totalitní světové vlády. Šestatřicet delegací kapitulovalo a na konferenci nepřijelo. Nejhlasitější protesty se skutečně ozývaly z extrémních pozic, ale vyjadřovaly pouze názor většiny obyvatelstva...
    Neexistuje jednoznačný návod, jak dopředu rozpoznat která myšlenka se mezi lidmi „ujme". Říci lze snad to, že se většinou jedná o obecnější témata silně se dotýkající života lidí kteří jsou přesvědčeni, že právě oni, „běžní občané" celého světa, se stávají masou ovládanou tajuplnými „globálními hráči", respektive „temnými silami". Takový postoj může narušit vztahy k ostatním lidem a vyvolat i dramatické změny osobnosti. Za určitých okolností se z takového člověka stává fanatik, který divoce pátrá kde se zrovna připravuje další spiknutí. Mnozí jsou přesvědčeni, že první léta 21. století jsou dobou stále rychleji se blížícího „nového uspořádání světa". Někteří se ale také ptají proč, kdy tento vývoj započal...
    Existuje nějaký harmonogram pro uskutečnění nového uspořádání světa? „Všechno bude jinak. Mnozí budou trpět. Bude nastolen nový světový řád. Pro přeživší se otevře daleko lepší svět. Z dlouhodobého hlediska se život zkvalitni. Svět, který jsme si přáli, se stane realitou." Tato slova pronesl Kissinger, jeden z protagonistů snah o proměnu světa. Už od pohledu odporný arogantní exemplář... Pokud ten „nový svět“ bude stát na takových, a jemu podobných exemplářích, pak nás potěš pánbůh... Nutno k tomu podotknout, že těmi přeživšími jsou samozřejmě myšleni on a jemu podobní. I když třeba ne přímo on...
    Historie je velmi zajímavá a poučná záležitost, jen nesmíte brát za bernou minci tu školskou. Pak se při trošce zamyšlení dozvíte, že úsilí o celosvětové spiknutí směřující k pádu civilizace, a tudíž k novému uspořádání společnosti, se na tomto světě objevují už zhruba tisíc let. V 19. století bylo hnacím motorem všech podvratných hnutí a dnes se tato banda „osobností“, vzešlých z podsvětí velkých evropských a amerických měst, pokouší popadnout za chřtán ruský lid a stát se prakticky všemocným pánem obrovské říše. Ne a ne se jim to beze zbytku podařit, a víte proč? Víte co znamená pojem egregor? Dost složitá záležitost, avšak zjednodušeně to lze definovat jako sílu myšlení. A komu se podaří ovládnout myšlení převážné části jedinců, ovládá vše. Odtud pochází jejich televizní přísliby všech možných i nemožných slastí, jen aby jedinec na jejich snahy přikývl. A protože každý jedinec se pokouší svým způsobem myslet, produkuje tím jakousi energii. Různou energii... Ta energie se kumuluje, čli její síla narůstá spolu se zvyšujícím se počtem příbuzně smýšlejících jedinců. Z praxe je známo, že na prosazení čehokoliv je třeba nejméně dvoutřetinové většiny, ovšem stejně smýšlející většiny. A ne jen navenek, ale vnitřně, protože i přitakávající jedinec nemá jen jedno myšlení. I když někteří možná ano, většinou ti různě psychicky postižení...
    Jenže příroda preferuje rovnováhu, a pravděpodobně i proto „matička Rus" neskončila po pádu sovětského impéria v zlodějských spárech mezinárodních kapitalistických gangů. A tudíž nedošlo ani k převaze jednoho egregoru nad druhým. Pro dosažení nějakých cílů pak zbývá jen násilí, a protože ani po stránce násilí neexistuje nerovnováha, obyčejné blbečky potěš pánbůh... A protože neustále existuje rovnováha, existuje i dlouhodobé spiknutí. Je pak rovněž jasné, že účastníci tak složitého a namáhavého projektu, jaký představuje utajené uchvácení světovlády, musí občas řešit nejrůznější potíže a odstraňovat z cesty rušivé vlivy, například pomocí větších, či menších válečných konfliktů. Což nebylo a není nic jednoduchého, ba je to přímo odpudivě rušivé. Jenže mne to nepostihlo, a po ostatních mi nic není...
    Podívejme se na „jízdní řád“ spiknutí, které svými počátky údajně sahá až do poloviny 18. století. Vyznavači konspiračních teorií mají vypracován chronologicky seřazený přehled. V roce 1743 se ve Frankfurtu nad Mohanem narodil chlapec jménem Mayer Amschel Bauer. Jeho rodový znak zdobila rudá vlajka, která se později stala symbolem vítězství ruské revoluce. Bauer si časem změnil jméno na Rothschild - rudý štít. A právě jeho označují příslušníci tvrdého jádra příznivců spikleneckých teorií za původce myšlenky založení řádu iluminátů. Realizací svého plánu prý Rothschild pověřil bývalého jezuitu a pozdějšího gnostika Adama Weishaupta. Tvrzením, že tento muž ve skutečnosti roku 1830 ve městě Gotha nezemřel, ale již mnohem dříve odcestoval do USA, kde odstranil George Washingtona a nastoupil místo něj do prezidentského úřadu, se snad nemusíme vážně zabývat.
    „Světová vláda vznikne ať už to lidé chtějí, nebo ne – dosáhneme jí podrobením, nebo dohodou." Toto prohlásil jakýsi Warburg, jehož v Americe vnímají div ne jako boha. Konec světa, temné síly, nový řád... Každý jen trochu myslící jedinec zřejmě zaregistroval zvyšující se strach populace ze zániku světa. Podle názoru některých sociologů lidstvo opět a znovu dospělo do kritického stádia svých dějin, kdy se narůstající strach promítá do bezbřehého materialismu, který se již stal jakýmsi staronovým náboženstvím. Příslušníci současné civilizace jsou souženi starostmi o udržení zaměstnání a uchylují se proto k hedonismu, sexu a nevázané zábavě. Ideály, vize a představy o nějakém správném uspořádání světa zmizely, aniž by byly nahrazeny čímkoliv jiným. Znejistělí lidé hledají „sami sebe", i když u mnoha z nich je úplně jedno jestli se najdou, nebo ne. Mladí se přiklánějí k satanismu. Nemocní hledají spásu u léčitelů. Ředitelé velkých firem se rozhodují podle rad firemních astrologů. Západní společnost se vyznačuje ztrátou orientace, „megafrastrací" a dychtivostí po stále extrémnějších zážitcích. Politici neustále bájí o takzvané „kvalitě života" v bohatých zemích, ale ta je ve skutečnosti spíše bídná, a navíc neustále klesá. Všude vládne zmatek. Někteří hledají útěchu v úniku do minulosti, protože budoucnost jim nemá co nabídnout. Jiní se soustřeďují pouze na své soukromé zájmy, honí se za zábavou, a o realitě vůbec nepřemýšlejí.