Planetární síť existuje...

    Už od nejméně 40 let minulého století se vlády mocností snaží motivovat své vědce ke studiu fenoménu, který se dá nazvat globální lidské vědomí. Došli poměrně dost daleko a zjistili, že nejde jen o jednu globální síť, ale je v tomto případě zapotřebí hovořit o více sítích. Došli také k poznání, že jakákoliv planetární síť má svou geometrii a je to jakási étericky krystalická struktura, která obklopuje planetu. A pokusně bylo dokázáno, že udržuje vědomí života všeho druhu. Její součástí je i elektromagnetická složka spojená s třetí dimenzí, ale má patrně také příslušné složky pro vyšší dimenze. A to pro každou zvlášť. Tato síť spojuje nejen všechny živočichy, ale pro každý živočišný druh na světě existuje zvláštní síť.
    Kolik takových sítí tedy může být? Existuje odhad, že okolo Země mohlo být až 30 milionů sítí. Proč zrovna tolik? Tento odhad vychází z předpokladu, že tolik různých živočichů mohlo na této planetě před „průmyslovou revolucí“ existovat. Možná i více, protože dodnes pořádně nevíme co všechno na této planetě žije. Ale budiž. Pak od toho dohadu odpočítali vyhynulé a k vyhynutí odsouzené druhy a dostali se k číslu přibližně 13 až 15 milionů, přičemž jejich počet rapidně klesá. Co je to ta síť? Lze si to lehce představit. I kdyby existovali na různých místech této planety pouze dva brouci stejné rasy, budou mít svou vlastní síť rozprostírající se okolo celé planety. Jinak by totiž  nemohli vůbec existovat. Taková jsou pravidla této hry.
    Už jsem se zmínil o tom, že každá z těchto sítí má svoji geometrii a každá síť je unikátní. Neexistují dvě stejné. Právě proto jsou těla každého druhu jedinečná, zrovna tak je jedinečný jejich způsob interpretace reality. Vědci prozatím nepřišli na to čím je síť tvořena. Jeví se to jako živé buňky živého krystalu. Možná o tom někdo ví víc, ale neřekne. Samozřejmě, jen průměrně přemýšlejícímu člověku musí být jasné, že pochopení principu sítí nutně vede k možnosti kontroly všeho živého na této planetě. Ono to funguje! I když zatím patrně nikdo neví jak, pokusně to bylo dokázáno třicet let trvajícím tzv. experimentem sté opice.
    Pustili se do toho Japonci a pokus prováděli na japonských opicích Macaca fuscata. Na japonském ostrově Košima žije kolonie těchto opic. Vědci vzali bataty a hodili je opicím do písku. Opice sice bataty milují, ale ne písek a prach. Jedna osmnáctiměsíční samice, kterou pojmenovali Imo, našla sama od sebe řešení tohoto problému a bataty začala omývat. Naučila tento trik svou matku. Její partner se nový způsob sám také naučil a naučil to také svoji matku. Netrvalo dlouho a všechny mladé opice uměly omývat bataty. Z dospělých se tomuto chování naučili pouze ti, kteří imitovali chování svých dětí. Vědci zaznamenávali tyto události v rozmezí let 1952 až 1958. Když pak v roce 1958 dosáhl počet opic umývajících bataty stovky, opice z ostrova Košima izolovali aby nepřišly do styku s dalšími opicemi, které bataty neumývaly. Jaké však bylo jejich překvapení když zjistili, že bataty umějí bez předchozího učení umývat i další opice, které byly vzdálené od pokusného vzorku. A nejen na ostrově Košima ale i na okolních ostrovech, z nichž některé byly dost vzdálené. Bylo jasné, že opice mezi sebou nějakým způsobem musejí komunikovat. Pokud by se tak stalo pouze na tomto ostrově, vědci by mohli přičítat tomuto jevu nějaký místní druh komunikace a pátrali by po něm. Jenže omývat bataty z ničeho nic dokázaly i opice na okolních ostrovech, a to už by podle všech známých pravidel o místní komunikaci jít nemohlo. Opice omývaly bataty dokonce i na hlavním ostrově Japonska! Bylo to poprvé kdy vědci něco takového pozorovali. Z toho jim vyplynulo, že musí existovat jistý druh morfogenetické struktury, nebo pole, které se rozprostírá nad těmito ostrovy, a skrze které byly tyto opice schopny se dorozumívat.
    Fenoménem sté opice se od té doby zabývala spousta vědců. O pár let později si vědecký tým z Austrálie a Británie lámal hlavu nad tím, zda i u lidských bytostí existuje podobná síť jako u opic. Udělali pokus. Vytvořili fotografii složenou ze stovky lidských tváří, malé i velké. Když se na složenou fotografii někdo podíval poprvé, rozeznal maximálně šest, nebo sedm tváří. Běžný člověk se musel na fotografii dlouhou dobu než začal rozpoznávat i ostatní tváře. Samozřejmě se našel člověk, který rozpoznal všechny ostatní. Tento vědecký tým odvezl fotografii  do Austrálie a provedli experiment. Vybrali určitý počet lidí ze širokého spektra populace, každému z nich ukázali fotografii a dali každému určitý čas na prohlížení. Pak se ptali kolik tváří testovaný jedinec na fotografii rozeznal. Stejně tak postupovali i u ostatních testovaných, každý z nich dostal na pozorování stejný vymezený čas. Dostávaki většinou odpovědi šest, sedm, osm, devět, někteří i deset tváří. Jen velmi málo lidí vidělo tváří víc. Experimentem prošlo několik stovek lidí a tým vědců přesně zaznamenal svá pozorování. Pak se odebrali do Anglie, tedy v podstatě na druhou stranu planety. Tam potom v televizní stanici vysílající kabelovým rozvodem pouze v Británii, na obrazovce ukázali kde se nacházejí všechny tváře. O pár minut později zopakovali jiní vědci stejný původní pokus jako původní v Austrálii, jen s novými osobami. A ejhle! Zúčastněné osoby neočekávaně rozpoznaly většinu tváří na fotografii!
    Od tohoto okamžiku s jistotou věděli že existuje něco jako společné vědomí týkající se i lidí. Kdyby se zeptali australských  Aboriginů, byli by si ušetřili nejen peníze, ale i čas strávený při experimentu. Aboriginové to vědí už dávno. Vědí, že existuje energetické pole, které propojuje všechny lidi. Dokládají to i případy, z nichž některé musel řešit soud. Na jedné straně zeměkoule bylo objeveno něco dost složitého a jiný člověk, na druhé straně Země, objevil zhruba ve stejném časovém rozpětí totéž. Se stejnými principy a nápady. A nastala tahanice o prvenství. To se již mnohokrát stalo, bereme-li v úvahu i minulost. Poté, co se uskutečnil australský experiment, vědci si začali uvědomovat, že rozhodně existuje něco, co nás všechny spojuje. Něco, co si běžný smrtelník neuvědomuje. Ačkoli kdoví, možná to s tou jedinečností každého jedince nebude až tak poplatné. Lidský jedinec holt ztratil „třetí oko“...