Planeta horkého ledu...

    Neznají sice Zemi, ale dalším dobrodružstvím, do kterého se pozemská vědátorská grupa pustila, je hledání těles podobných Zemi. Kvůli technickým omezením pozemské techniky vědátoři zatím nacházejí pouze planety větší než je Země, nicméně rozmanitost světů u jiných hvězd údajně doslova bere dech. Ani ne tak z viděných faktů, dechberoucí jsou spíše ty následné hypotézy... Jedním z takových světů by měla být tajuplná vodní planeta skrývající se pod strohým oficiálním pojmenováním GJ 1214b. Možná znáte americkou sci-fi Vodní svět – Costner si v ní zahrál hrdinu který se snaží prosadit právo a pořádek na Zemi zdecimované celosvětovou potopou. Fantazie tvůrců filmu zašla daleko, ale na to, že ve vesmíru se skutečně ukrývá planeta celá tvořená vodou, by si možná ani oni před pár lety nevsadili. A přece by tomu tak podle vědátorů být mělo. Historie objevu planety GJ 1214b je přitom ještě napínavější než zmiňovaný vědecko-fantastický film. Nečekejte ovšem, že těleso pokrývá oceán tekuté vody. Skutečnost je mnohem podivuhodnější.
    V březnu 2009 oznámil pravděpodobnou existenci vodou přesyceného světa známý astronom Charbonneau z projektu MEarth. Stojí za zmínku, že tento program je relativně finančně nenáročný – jeho základem je jen osm teleskopů ve Whippleově arizonské observatoři. Objev prý následně upřesnila mnohem dražší aparatura – Hubbleův teleskop. Data z něj analyzoval tým astronomů astrofyzikálního ústavu Harvard-Smithsonian v americké Cambridgi vedený profesorem Bertou. A vyřkli závěr, že zkoumané těleso je skutečně exoplanetou tvořenou především vodou a vodními parami. Obíhat má malou hvězdu GJ 1214, kterou zařadili do skupiny červených trpaslíků, v relativně malé vzdálenosti 40 světelných let od Země. A aby toho nebylo málo, příslušní vědátoři si myslí, že podobných těles může být ve vesmíru mnoho.
    Další údaje však berte se značnou rezervou. Tento „vodní svět“, nacházející v souhvězdí Hadonoše, má být 2,7x větší a 6,5x těžší než Země. A tudíž jej různí odborníci zařazují do kategorie tzv. superzemí, to znamená těles jejichž hmotnost by měla být maximálně desetkrát větší než hmotnost Země. Svou mateřskou hvězdu, jejíž záření je prý asi 300x slabší než je teplota Slunce, i když dnes už alespoň někteří vědí že Slunce „nepálí“, oběhne podle odhadů jedenkrát za asi 38 hodin ve vzdálenosti sedmdesátkrát kratší než Země obíhá Slunce. Podle dalších vědátorských dohadů teplota na povrchu GJ 1214b činí něco kolem 200°C, což je ovšem podle Charbonneaua příliš mnoho než aby se tam nacházela voda v tekutém stavu. Na základě parametrů získaných spektrografem HARPS vypočítali za použití tzv. Dopplerovy metody průměrnou hustotu nově objeveného „vodního světa“. Dosahovat by měla 2 g/cm³, zatímco průměrná hustota naší planety činí 5,5 g/cm³.
    Podle údajů získaných prostřednictvím Hubbleova teleskopu by celá planeta měla být obklopena hustou atmosférou tvořenou z valné části horkou vodní párou s přítomností malého množství hélia a vodíku. Jak na to přišli? Pomocí Hubbleova teleskopu se pokusili zjištit barvy infračerveného záření při západu slunce na této planetě. Při tranzitu paprsky světla hvězdy pronikají skrz atmosféru a část z nich se sráží s molekulami v atmosféře. Ve spektru hvězdy se to projeví výskytem nových spektrálních čar signalizujících v atmosféře planety přítomnost atomů různých prvků, či molekul různých sloučenin. Jde jen o to jestli to tak opravdu je, nicméně získané údaje by prý měly potvrzovat hypotézu o výskytu vody. A navíc údajně GJ 1214b zahrnuje dokonce vody mnohem více než Země, ale při své velikosti má na rozdíl od naší planety menší kamenné jádro.
    Podstatně podivuhodnější závěr ale tito badatelé učinili o něco později. Došli jaksi k názoru, že vysoká teplota a vysoký tlak musí na zkoumané planetě vytvářet exotické materiály jako horký led a supratekutou vodu, což jsou naprosto cizí látky vymykající se veškerým pozemským zkušenostem. Tři čtvrtiny povrchu planety jsou podle astronomů pokryty právě zmiňovaným „exotickým“ vodním ledem a zbylá čtvrtina má zahrnovat křemičitany a sloučeniny železa. A co život? Vzhledem ke zjištěným podmínkám by podle vědátorů život v pozemské podobě byl na planetě GJ 1214b s největší pravděpodobností nemožný. Ve spektru se prý neočekávaně objevují chemicko-fyzikální reakce pozemšťanům neznámých látek vystupujících do popředí. Že si s tím pozemský vědátor neví rady by ale nemuselo znamenat, že na zkoumaném objektu nemůže být v nějaké formě život. I na Zemi dokáží v extrémních podmínkách přežívat takzvané extremofily. Extremofily dokáží přežívat nejrůznější stavy, které jsou pro jiné organismy smrtící. Nejen vysokou teplotu, ale například i extrémní kyselost, či radiaci. V Yellowstonském národním parku našli hypertermofilní bakterie nazvané „Strain 121“, které se bez problémů množí při teplotě 121 °C. A není novinkou ani skutečnost, že některé bakterie umějí přežívat desítky až stovky tisíc let ve stavu hybernace. Čili zmrazení, což potvrzují nálezy druhů bakterií zamrzlých tři kilometry pod povrchem grónského ledovce.
    Jak hledají ty exoplanety? Už zmíněné teleskopy v Arizoně, a možná i jinde, jsou určeny pro sledování jasnosti vybrané skupiny hvězd. Ze změn jasnosti pak usuzují tranzitující exoplanety. O co jde? Během přechodu planety přes její mateřské slunce dochází samozřejmě k zastiňování a oslabování slunečního záření. A právě z poklesu jasnosti, který je sice velmi slabý, nicméně měřitelný, je odhadována velikost takové „exoplanety“. Nevím k čemu jsou taková a podobná zjíštění dobrá, vždyť se tam pozemský vědátor nynějšího ražení stejně nikdy nepodívá. Možná by to chtělo pár z nich nacpat do nějaké družice a vystřelit třeba k Jupiteru, či Saturnu, ať to tam na vlastní oči vidí... A možná by je ty různé bláboly rychle přešly...