Parapsychologie a psychotronika...

    V oblasti parapsychologických jevů existuje celá řada jevů, které byly velmi záhy, přes popírání oficiálních institucí, tajně zkoumány a využity k vojenským účelům. Již celé století se vědci celého světa zabývají výzkumem těchto pozoruhodných fenoménů, a po většinu doby je pevně spjat se zájmem velkých armád v čele s bývalým SSSR a USA, a jejich snahou o využití jevů parapsychologie v oblasti obrany. Na Východě se pro veškerou hraniční vědu vžil obecný pojem psychotronika. Je to slovo vzniklé v Čechách a označuje v podstatě spojení, či vzájemné působení hmoty a ducha. Jsou tím míněny zcela určité zjevné formy hypotetické energie. Američané vypracovali armádní studii o vlivu parapsychologických jevů na vytrvalost a výkonnost dělostřelců, jak dalece významné to bylo pro účinné použití ve vojenské oblasti bohužel prosťáček neví.
    Nicméně dost americký fyziků vidí v psychotronice ideální nástroj k vysvětlení dosud nepochopitelných jevů z oblasti logiky, fyziky, metafyziky a matematiky. Někteří došli k názoru, že psychotronika je přirozeným spojovacím článkem mezi fyzickým a psychickým, či fyzikálním a parafyzikálním. Pod pojem psychotronika v širokém smyslu nespadají jen psychokinetické efekty, nýbrž také celé spektrum mimosmyslového vnímání, jako třeba telepatie, jasnozření, prekognice, retrokognice, mimotělní zkušenost, a podobně. Podle definičního třídění ruských vědců rozlišujeme dva obory paranormálních jevů: bioinformatika a bioenergetika. Bioinformatika, tzn. mimosmyslové vnímání, ESP, zahrnuje získávání a výměnu informací mimosmyslovou cestou, nikoli normálními smyslovými orgány. V podstatě jsou rozlišovány následující formy bioinformace: hypnóza - kontrola vědomí, telepatie, dálkové vnímání, prekognice, retrokognice, mimotělní zkušenost, „vidění“ rukama nebo jinými částmi těla, inspiraci, a zjevení. Naproti tomu bioenergetika popisuje jevy souvisící se vznikem objektivně vnímaných efektů, aniž by brala v potaz normální fyzikální síly, nebo energie. Patří sem: psychické pohybování předměty - psychokineze, podobně vyvolaný ohýbací efekt, antigravitační jevy, změny energie, elektromagnetické působení bez dostatečného fyzikálního vysvětlení, nevysvětlitelné chemické a biologické procesy probíhající zřejmě za účasti vědomí, psychometrie, a posléze i proutkařství.
    O kvalitách a úkolech idealistického psychotronického výzkumu se celkem srozumitelně vyjádřil i známý americký lékař a parapsycholog Krippner když prohlásil: „Protože se psychotronický výzkum soustřeďuje na vzájemné působení živých bytostí a jejich okolí, bezpodmínečně musí být interdisciplinární vědou; pracovní oblastí, v níž je kladen zvláštní zřetel na integraci (tím je myšleno vzájemné působení) psychosomatické medicíny, akupunktury a vysokofrekvenční fotografie. Konečnými cíli psychotronického vývoje v lidské společnosti bude snaha o celistvost, rozšíření vědomí a vniknutí do jemných podrobností v oblasti poznávání. Mají-li být psychotronické jevy chápány v plném významu, musí jejich výzkum dávat přednost osobnostním hlediskům před psychopatologickými. Při poznávání svých psychotronických schopností jsme překonali strach před neznámem. Stejný strach musí překonat věda, aby se dokázala odhodlat k výzkumu tohoto jevu. Neschopnost přijmout nový pohled na svět zdržovala psychotronický výzkum mnoho let. Nadále už nesmí překážet ve studiu propojení člověka s psychotronikou. Psychotronický výzkum musí při všech experimentech respektovat lidskou důstojnost. Je nutno odmítnout výzkumné projekty jež člověka degradují na předmět, nebo dokonce na stroj. Výsledky psychotronického výzkumu by měly prospívat celému lidstvu. Měli bychom dbát aby psychotronika napomáhala zlepšení lidských schopností a společenskému rozvoji, a ne úřednímu dozoru a útisku. Psychotronika může nalézt smysluplné uplatnění v preventivní medicíně, léčbě a tvůrčí oblasti. Když psychotronika ukáže spojitost všech živých bytostí a zaměří se antiagresivně a přátelsky, může velmi podstatně přispět k přežití lidstva“.
    To byla Krippnerova ideální představa. Síla lákavosti využití psychotronických (parapsychologických) jevů, jejich neuvěřitelné možnosti a tvrdá realita mocichtivosti, strachu a násilí, odsunula parapsychologický výzkum do tajných vojenských laboratoří a základen. Téměř nezávisle na sobě se rozhodli Východ i Západ udržovat vše v tajnosti. Výzkum soukromých zájmových skupin byl potírán a věc se stala záležitostí studené války, ačkoli jí zcela přerostla. Informovat jen teoreticky o možnostech vyvíjených psychotronických zbraní nebylo možné, lidé by panikařili a netolerovali absolutní popření jakýchkoli ohleduplných pravidel. Celá záležitost se stala otázkou veřejného zesměšňování a těžké válečné reality. Vznikaly desítky obzvláště utajovaných projektů prováděných pod záštitou tajných informačních služeb a za spolupráce největších vědeckých kapacit, přičemž mnohé testy byly prováděny na bezbranném obyvatelstvu. Téměř okamžitě se začaly výsledky využívat v taktické vojenské strategii a špionáži.
    Jednou z nejfantastičtějších technik tohoto druhu je tzv. dálkové pozorování. Jde o bioinformatickou metodu spočívající na neznámém principu přenesení vycvičené mysli na jakékoli místo v prostoru a čase. Jde vlastně o dálkovou kryptestézii, avšak s připomínkou, že v rámci této metody lze vidět nejen v přítomnosti. Pak můžeme takový pohled do minulosti nazvat v rámci přísnější parapsychologické terminologie retrokognicí, nebo, v případě pohledu do budoucnosti proskopií, neboli jasnozřením. Jedním z amerických projektů, které se zabývaly touto technikou, byl projekt SCANATE jehož zadavatelem byla americká CIA ve spolupráci s NSA. Pokus se konal na neznámém místě ve státě Virginia v roce 1977 a přítomní mu byli mimo jiné i vysocí vojenští úředníci jako generálmajor Nash. „K čertu, teď už se nedá utajit vůbec nic!“ vykřikl zděšený bezpečnostní úředník americké vlády když posoudil dálkově zjištěné informace výzkumného média Price o odposlouchávacím zařízení Armádního signalizačního sboru ve Virginii, jehož úkolem bylo sledovat sovětské družice. Zeměpisné souřadnice satelitního monitoringu zvolilo vedení NSA ve Washingtonu, předalo je prostřednictvím příslušníka CIA renomované továrně na myšlení zvané SRI a odtud je zakódované obdržel médium Price. Shoda mezi Priceovým popisem a skutečností byla tak vysoká, že CIA a NSA trvaly na opakování experimentu neboť pojaly podezření, že systém má neutěsněné místo kudy informace unikly. Nenašlo se však nic co by tyto obavy potvrdilo. Skeptikové mezi bezpečnostními úředníky stáli před záhadou, vždyť ve hře byla důvěra v národní bezpečnost. Price se pro vyrovnání špionážních proporcí podvolil dalšímu experimentu. Zaměřil své dálkové vnímání na podobné zařízení pro sledování satelitů, tentokrát umístěné na Urale. Pracovníkům CIA nejenže udal zeměpisnou polohu, nýbrž také detailně popsal celé zařízení: přistávací plochy pro vrtulníky, koleje vedoucí k úbočí hory, radarové antény, a neobvykle vysoký podíl žen, zejména v noci. Všechny údaje později potvrdila klasická špionáž. Podle experientujících pracovníků CIA je Price prvotřídním neviditelným agentem, který díky svým paranormálním schopnostem dokáže prozkoumat každý kousek Země, a před nímž nelze nic utajit.