Opravdu Jahve vyhrál?

    Nevím sice jak se na dnešní „pokrokový svět“ dívají jiní, ale já osobně kam se podívám,tam vidím velký vliv Žida. Osobně proti nim jako lidem nic nemám, pokud se ovšem jako lidé dokáží chovat. Nedokáží, a v tom vězí velký problém, který stádový jedinec nevidí, a mnozí přemýšlivější asi vidět nechtějí. A přitom je nad Slunce jasnější, že veškeré světové problémy jsou zapříčiněny a řízeny finančnickými Židy. Pokud se někdo alespoň občas zabývá neoficiální historií, nutně přijde na to, že dnešní „moderní“ lichvářský způsob života má své kořeny už v dobách Abraháma, a potažmo i Mojžíše. Tehdejší pánbíček Jahve je tenkrát údajně určil za pány světa, vyvolený národ, který nusí vést všechny ostatní jako pastýř ovce. A tím Abrahám nesporně byl...
    Jahve měl prohlásit: „Padněte přede mnou na kolena a dám vám celý svět.‘“ Musel však napřed vychovat potřebný, pro daný účel schopný lidský materiál. Podařilo se mu to... Vychoval národ ovládaný neukojitelnou chtivostí, což od pradávna stavělo Židy do věčného protikladu proti zbytku lidstva. A proto také vedou nesmiřitelný boj se všemi ostatními a soudí, že ostatní lidé jsou stvořeni jen k tomu, aby se navzájem rvali mezi sebou a pobíjeli. V tomto boji mezi lidmi musí, podle názoru Židů, nakonec všechny ostatní pohltit ten nejlstivější a nejchamtivější. Obdoba Darwinovy evoluce?
    Během I. sionistického kongresu v Basileji roku 1897 bylo naplánováno rozbití evropských monarchií jako předstupeň k vytváření beztvaré nadnárodní Evropské unie, a podobných monster, s konečným cílem absolutní světovlády - One World. Do stejné kategorie spadá i souběžná judaistická infiltrace katolické církve jako největšího protivníka židovských světovládných plánů. Nicméně i katoličtí církevníci pocházejí ze stejné Jahveho bandy, a osobují si naprosto stejné právo ovládnout svět. Nelze než obdivovat tupost, mírněji řečeno omyly a předsudky nežidovských národů o podstatě, taktice a cílech Židovstva, které opovrhlo božskými přikázáními z úst Mojžíše, a propadlo kultu zlata. Jejich ideologie byla a je vskutku důmyslná. K čemu nám je mít vlastní zemi, království, pevnosti a vojska, když jedna jediná bouře může přes noc všechno zničit, a z nás udělat otroky cizích dobyvatelů? Kdepak, mojžíšský princip může vypadat docela pěkně, ale přesto je to jen přelud. Naše bohatství a naše moc nesmějí být soustředěny na jednom místě. Musejí být všude a nikde, takže se nemohou stát kořistí našich nepřátel. Žádná země, žádné království nám nesmí jako takové patřit, ale přesto se musíme ze všech sil snažit dostat do svých rukou bohatství všech říší světa. Rozptýleni po celém světě nesmíme nazývat svým žádné trvalé bydliště, ale musíme se vždy objevit tam, kde je sklizeň nejbohatší. „Pouze našimi otci hlásaný princip může vyplnit a vyplní proroctví slibující synům Izraele dobytí světa....“
    Na první i na druhý pohled by se mohlo zdát, že existence státu Izrael je v přímém rozporu s uvedenou strategickou linií Židovstva. Ve skutečnosti zde však žádný rozpor není. Dobývání světa Židy podle dále sledované zmíněné strategie již pokročilo tak daleko, že je zapotřebí i viditelný opěrný bod k realizaci závěrečné fáze, to znamená otevřeného židovského panství nad celým nežidovským lidstvem. A stát Izrael slouží podle stratégů židovské světovlády kromě naplnění odvěkého snu sionistů o Velkém Izraeli od Eufratu až po Nil a Jemen, jiní říkají od pólu k pólu, i jako možné ohnisko k rozpoutání nepokojů a válečných konfliktů, jimiž bude závěrečná fáze odvěkého plánu nezbytně provázena. Doklady toho můžeme již dnes vidět vlastně prakticky ustavičně a na mnoha místech světa. Stejně tak se nic nezměnilo na pradávné taktice Židovstva. Židovská solidarita je tak silná, že pokud je někde napaden jediný Žid, ostatní Židé všech pěti kontinentů povstanou jako jeden muž. Kdekoli Židé žijí, poskytují každému novému Židovi přístřeší, podporu a pomoc. Skutečným zednářstvím je zednářství Židů, proti němuž je nežidovské zednářství jen dětskou hrou.
    Jak známo, Žid se nezabývá zemědělstvím, hornictvím, ani produkcí surovin, nebo výrobou. Objevuje se pouze tam, kde se hodnoty dostávají do oběhu, a obohacuje se výměnou bezcenných věcí za dobré peníze. To by myslící nežid mohl jasně rozeznat. Židé jako takoví jsou z naprosté většiny neproduktivní paraziti, protože proč by se měli v potu tváře sami lopotit, když si mohou snadno přivlastnit plody práce jiných? Z tohoto prostého důvodu se Židé vždy stranili zemědělství a dávali přednost nestálému nomádskému životu, který jim zajišťoval velkou přednost trvalé mobility. Tato pohyblivost, díky níž se Židé pravidelně mohli objevit tam, kde jim kynula nejtučnější kořist, byla přirozeně možná jen tím, že se nevázali na půdu na níž žili. Kromě toho byla zmíněná mobilita v plném souladu s jejich kosmopolitní povahou a všeobecnou agresivitou. Znovu je třeba zopakovat už jednou uvedenou jistotu, jen neovladatelná chtivost staví Žida do věčného protikladu ke zbytku lidstva, a proto také vede nesmiřitelný boj se všemi ostatními a soudí, že lidé jsou stvořeni jen k tomu, aby se navzájem pobíjeli a rvali. V tomto boji mezi lidmi musí, podle názoru Židů, nakonec ostatní pohltit ten nejlstivější a nejchamtivější.
    Národy, které kdysi byly věrné přikázáním víry i své cti, jsou nyní odsouzeny sklonit hlavu před židovskou lstí a lichvou. Vítězství těchto principů je hrozným neštěstím pro celé lidstvo, protože je jimi přivedeno na pokraj zkázy a stojí před strašlivou katastrofou, která jeho základy otřese až do morku kosti. Rozhodující boj bude hrozný, protože ujařmené a zakrvácené masy vsadí všechno na jedinou kartu aby svrhly židovské jařmo, a zbavily se kosmopolitní stohlavé hydry. Kdysi se lidé pozdvihli proti vládě kněžstva, místo ní však nyní mají hrůzovládu lichvářů. Ti již rozprostřeli po celém světě svou síť moci zlata a peněz, kterou tvoří asi deset milionů Židů, z nichž jeden je zrádnější, lstivější a loupeživější než druhý. Skryti za kancelářskými stoly a bankovními přepážkami hlodají tito škůdci na blahobytu i zdrojích životní síly celého lidstva. Takové jsou tedy výsledky emancipace národů a takzvaného pokroku naší doby! Národy se považují za svobodné a chlubí se vysokou kulturou, ale žádný se neodváží postavit na odpor svému nepříteli, který dobyl jejich svět výhradně podvodem a lichvou...
    V souladu s neměnným přírodním zákonem se pak i nežidovští lidé snaží zlepšit si vlastní situaci na úkor ostatních. Tato skutečnost je základem početných závistivých rivalit a válek, v nichž se lidé snažili navzájem udolat. Způsob, jakým byly tyto války a rivality vedeny, určovaly principy lišící se podle sociálních a politických poměrů, a v neposlední řadě i ducha dotyčných národů. Z historie je patrné, že základny každého výboje jsou trojího druhu - princip fyzické síly; teokratický princip, kdy jsou masy podřízeny religiózní víře, a nakonec princip materiálních zájmů, který masy zotročuje finančním útlakem. O obou prvních principech můžeme právem předpokládat že jsou dobře známy, neboť historie Říma a Řecka ve starověku, papežství, Ruska i Německa v novější době, nepředstavují nic jiného než jejich názornou ukázku. Máme tedy před sebou hnací sílu která umožnila vzestup těchto mocností, a zajišťovala převahu fyzickými i morálními prostředky. Naproti tomu výboje realizované pomocí třetího z nich, tedy uplatněním principu materiálních zájmů, představují zcela jedinečný a nový fenomén. Zde na místo fyzické síly, nebo religiózní víry, nastupují materiální zájmy a stávají se hnací silou výbojů. Princip materiálních zájmů je však sám o sobě značně silnější než oba ostatní; tak už to v našem světě chodí a stádovým tupcům propadlým „zlatému teleti“ není souzeno se z jeho moci vymanit. Princip, spočívající na nezbytnosti existence, na elementu života, je univerzálním principem, jemuž jsme za stávajících okolností podřízeni. Naše materiální zájmy představují ústřední bod k němuž směřují všechny lidské sklony a přání, a proto je jejich uspokojování souznačné s vládou nad druhými. Na principu materiálních zájmů spočívající výboj není vítězstvím síly nad slabostí, nebo vítězstvím vědění nad nevědomostí, nýbrž triumfem lsti a svévole. Snaží se všemi prostředky dostat pod kontrolu lidskou existenci a zmocnit se veškerého blahobytu národů, což znamená jejich porobu, až jsou nakonec vydány dobyvateli na milost a nemilost. I když to bude patrně zbytečné, není od věci pokusit se ukázat si jak takové dobývání probíhá, a vysvětlit vzestup židovské moci až k jejímu úžasnému rozmachu v dnešní době. Židovský národ je velmi pravděpodobně první, a potažmo také asi jediný který tuto tajemnou moc, princip materiálních zájmů objevil a pochopil v celém jeho dosahu a významu. V každém případě je židovský národ jediný který dokázal řečený princip využít jako prostředek k dobytí světa.