Odsouzený Sancherib

    Starý zákon tvrdí, že když se po svém návratu do Ninive „klaněl v chrámě svého boha Nisroka, Adramelek a Sareser, jeho synové, ho zabili mečem a unikli do země Araratu. Po něm se stal králem jeho syn Esarchadón." Asyrské zápisy biblickou verzi potrvrzují: „Sancheríb byl skutečně takto zavražděn a na trůn po něm nastoupil jeho mladší syn Esarchadón.“ Esarchadónův nápis, známý jako hranol B, popisuje tyto okolnosti ještě podrobněji. Na rozkaz velkých bohů Sancheríb veřejně ustanovil svým nástupcem svého mladšího syna. „Svolal všechen lid Asýrie, staré i mladé, a pak přiměl mé bratry, mužské potomky mého otce, aby složili slavnostní přísahu v přítomnosti bohů Asýrie ... která měla zaručit mé nástupnické právo." Bratři však přísahu porušili, Nuncheríba zabili a usilovali o život i Esarchadónovi. Ale bohové ho unesli, „ukryli mě na bezpečném místě... aby mě zachovali pro královský úřad".
    Po uplynutí neklidného období Esarchadón obdržel „od bohů spolehlivý příkaz: Pospěš, více neotálej! My půjdeme s tebou!“ Bohyní, která byla vybrána aby Esarchadóna doprovázela, byla Ištar. Jakmile armáda jeho bratří vyrazila z Ninive, aby odrazila jeho útok na hlavní město, „Ištar, paní bitev, která si přeje abych se stal jejím nejvyšším knězem, mi stála po boku. Zlámala jejich luky a rozprášila jejich seřazené šiky." Jakmile byly ninivští vojáci rozptýleni, Ištar k nim promluvila Esarchadónovým jménem. „Na její mocný rozkaz ke mně houfně přicházeli a kořili se mi," píše Esarchadón, „a uznali mě za svého krále." Jak Esarchadón, tak jeho syn a nástupce Aššurbanipal, se pokusili o dobytí Egypta, a oba v bitvě použili „zářící zbraně". Aššurbanipal o tom píše: „Děsivá záře Aššurova oslepila faraóna tak, že zešílel.“ Další Aššurbanipalovy nápisy napovídají, že tuto zbraň, která vydávala intenzivní oslepující jas, nosili bohové zřejmě na přilbě. V jednom případě byl nepřítel „oslepen září vycházející z božské hlavy". V jiném případě „Ištar, která přebývá v Arbele, oděná božským ohněm a vystavující na odiv zářivou přilbici, dštila plameny na Arábii". I Starý zákon se zmiňuje o takové zářící zbrani která dokázala oslepit. Když Hospodinovi andělé, doslova poslové, přišli do Sodomy před její zkázou, místní obyvatelé se pokoušeli vniknout do domu v němž odpočívali. Proto poslové „muže, kteří byli u vchodu do domu,... ranili slepotou, takže nebyli schopni nalézt vchod". Ti místní mužové přitom nechtěli poslům ublížit na zdraví, chtěli jen sexovat...
    Jak Asýrie nabývala moci, ba zasahovala až do Dolního Egypta, její králové, řečeno slovy Hospodina skrze proroka Izajáše zapomněli, že jsou pouze božím nástrojem: „Běda Asýrii, metle mého hněvu, té holi, skrze kterou projevím svůj hrozný hněv. Posílám ji na rouhavý pronárod, proti lidu, proti němuž plane má prchlivost." Avšak Asýrii takový trest nepostačil, její vládci „myslí jen na to, jak by vyhubili, jak by vymýtili nemálo pronárodů.“ Takové záměry Hospodin již neměl, proto vyhlásil: „Ztrestám asýrského krále pro ovoce jeho velikášského srdce."
    Biblická proroctví, která předpověděla pád Asýrie, se vskutku vyplnila. Když se k nájezdníkům ze severu a východu připojili ještě vzbouření Babyloňané od jihu, padlo roku 614 př. Kr. náboženské centrum Aššur, a o dvě léta později bylo dobyto a vypleněno i královské hlavní město Ninive. Velká Asýrie přestala existovat. Po zničení asyrské říše se chopili příležitosti vazalští králové v Egyptě a Babylonii, a pokusili se restaurovat svou moc. Tamní území se opět stalo vítanou kořistí a Egypťanům, pod vedením faraóna Necha, se ho podařilo zmocnit.