Obecné energetické pojmy

    Při studiu energetických systémů se vždy objevují tři základní pojmy. Jsou to potenciální energie, kinetická energie, a energie rozptýlení. K těmto třem pojmům existují ve fyzikálním světě idealizované protějšky, nazvané pasivní součástky. Celá matematická teorie, rozvinutá při studiu jednoho energetického systému, například mechaniky, nebo elektroniky, jde okamžitě použít při studiu nějakého jiného energetického systému. Například ekonomie.
    (1) V mechanice je pojem potenciální energie sdružen s fyzikální vlastností zvanou pružnost, nebo tuhost, která může být reprezentována stlačenou pružinou. V elektronice je potenciální energie uložena v kondenzátoru. Tato fyzikální vlastnost se nazývá kapacita.
    (2) V mechanice je pojem kinetické energie sdružen s fyzikální vlastností zvanou setrvačnost, nebo moment setrvačnosti.Tato vlastnost může být reprezentována pohybujícím se tělesem, nebo roztočeným setrvačníkem. V elektronice, nebo elektrotechnice, je kinetická energie uložena v indukční cívce, v magnetickém poli. Této vlastnosti se říká indukčnost.
    (3) V mechanice je pojem energie rozptýlené sdružen s fyzikální vlastností zvanou tření, nebo odpor prostředí a může být zastoupena tlumičem, nebo jiným zařízením, jež mění energii na teplo. V elektronice je energie rozptýlení představována rezistorem, nebo vodičem. Fyzikální vlastností rezistoru je elektrický odpor, vlastností vodiče je el. vodivost, což je převrácená hodnota el. odporu.
    V ekonomii jsou tyto tři energetické pojmy sdruženy s:
    (1)ekonomickou kapacitou - kapitál (peníze, zboží na skladě, investice do nemovitostí, strojů atd.);
    (2)ekonomickou induktancí - služby (vliv zaměstnanosti na výstup);
    (3)ekonomická vodivost - zboží (koeficient produkčního toku).
    Celá matematická teorie vyvinutá pro studium jednoho energetického systému (např. mechaniky, nebo elektroniky) může být přímo aplikována na studium jiného energetického systému (např. ekonomie). To, co Rothschild objevil, byl základní princip moci, vlivu, a vlády nad lidmi, jak je aplikována v ekonomice. Ten princip je: když předstíráte, že máte moc, lidé vám opravdovou moc brzy skutečně dají. Zjistil také že peníze, například jako depozitní vklad, mohou vzbuzovat požadované zdání moci a lze jich použít k „indukci" lidí. Tato „indukce" je analogická k indukci magnetického pole, a lidé jsou pak ochotni vzdát se svého skutečného bohatství výměnou za příslib ještě většího bohatství místo skutečné náhrady. Jsou schopni svoji jistotu vyměnit za pouhý cár papíru. Rothschild rovněž zjistil, že se může vydávat za bohatšího pokud má něčí vklad zlata, pomocí něhož může přesvědčit své zákazníky. Rothschild půjčoval na směnky a dlužní úpisy jednotlivcům i vládám. Tím si získal jejich důvěru. Potom učinil peníze vzácnými, přitáhl kontrolu systému, přičemž splácení úvěrů si zajistil pomocí smluvních záruk. Tyto tlaky lze použít k rozpoutání války. Vláda, která souhlasila dát mu kontrolu nad svým ekonomickým systémem, dostala jeho podporu. Splácení dluhů bylo zaručeno hrozbou hospodářské pomoci nepříteli dlužníka. Zisk, odvozený od této ekonomické metody, umožnil Rothschildovi neustále zvětšovat své bohatství. Bylo mu najednou jasné, že lidská chamtivost umožňuje aby peníze byly tištěny na příkaz vlády za hranicí krytí drahými kovy, nebo výrobou zboží, či poskytovaných služeb. Jde tedy o inflaci, kdy zdánlivý kapitál působí jako hospodářský induktor. V této struktuře důvěra, představovaná ryzím (ideálním) prvkem nazvaným měna, má sice vzhled kapitálu, ale je to ve skutečnosti záporný kapitál. Má podobu služby, ale ve skutečnosti je to zadluženost, neboli dluh. Z toho plyne, že se tedy jedná o ekonomickou induktanci namísto hospodářské kapacitance. A jestliže nedojde k vyvážení žádným jiným způsobem, dojde k vyvážení zničením populace (válka, genocida). Úhrn zboží a služeb reprezentují skutečný kapitál nazvaný hrubý národní produkt. Měna může být tištěna až k této úrovni a stále bude reprezentovat ekonomickou kapacitanci. Ale měna tištěná nad touto úrovní je odčítací a bude reprezentovat ekonomickou induktanci a představovat zadlužení. Válka je proto vyvažováním systému prostřednictvím zabíjení skutečných věřitelů. Tedy veřejnosti, kterou předtím naučili zaměnit skutečnou hodnotu za inflační měnu.
    Rothschild přišel i na to, že peníze mu daly moc přeuspořádat ekonomické struktury k jeho prospěchu, přesunout ekonomickou induktanci k takovému stavu ekonomiky, který představuje největší hospodářskou stabilitu i největší oscilace. Na poslední klíč k ekonomické kontrole bylo nutno čekat až do té doby, než bylo k dispozici dostatečné množství dat a vybavení výkonnými počítači, aby bylo možno lépe sledovat hospodářské kolísání vytvořené cenovými skoky a nadbytkem papírových „energetických kreditů“. Říkají tomu papírová induktance, čili inflace.