O Ukrajinu nejde...

    Jakou šanci má průměrný, natož pak podprůměrný „stádovec“ z ulice prohlédnout co se kolem něj děje? Jen asi polovina populace svede pracovat s počítačem, jen asi třetina má přístup na internet, z toho zhruba jen třetina ovládá angličtinu a ti, kteří jsou v té poslední skupině, většinou nemívají čas aby si vyhledali na internetu jiné, někdo říká alternativní zdroje, a přečetli si něco jiného než co jim „ti jejich“ předkládají k věření, zamysleli se a vyhodnotili situaci vlastním rozumem. Drtivá většina je odkázána na masová média, která jsou zcela a bez výjimky pod kontrolou teroristů. Vezměte si třeba „útok teroristů na Ameriku“, tak prezentovali řízené odstřelení finančnických „dvojčat“.
    Existuje již nejeden věrohodný dokument který prezentuje důkazy, že veže nespadly kvůli nárazu letadel, ale jejich pád byl kontrolovanou, dopředu připravenou demolicí. Tyto důkazy jsou podloženy svědectvím očitých svědků. Poukazují na analýzu oficiálního mýtu, a oficiální verzi dávají do kontrastu s různými dobrozdáními stavitelů a architektů. Tato dobrozdání jsou založena na čistých, přísných, a přitom jednoduchých zákonech fyziky. Jen trochu myslícího jedince zarazí, jak je možné dosáhnout totální kolaps 110 poschoďové budovy nárazem letadla do horních pater za 10 sekund... Existující videodokumentace a očitá svědectví vykazují všechny atributy řízené demolice, jde o rychlost pádu, „podkopnutí" centrálních nosných pilířů, postraní výbuchy, a podobně. FEMA report o kolapsu budovy WTC7 v páté kapitole uvádí, že testovaná „oficiální" hypotéza kolapsu zapříčiněného požárem, dopadu drobných trosek, skladem paliva, a podobně, má VELMI MALOU PRAVDĚPODOBNOST, a tudíž skutečná příčina kolapsu budovy je podle FEMA prozatím neznámá, a bude nutné ji hledat jinde. Kopie archivních záběrů televizní stanice BBC World dokládají, že informace o budoucím kolapsu budov byla opakovaně předána médiím dokonce přibližně již půl hodiny před samotným pádem, mezi další podobně předem informované organizace patří například i CNN. O nesrovnalostech tzv. nárazu Boeingu do Pentagonu se raději ani nebudu zmiňovat – jsou rovněž očividné. Jde o jasné odvádění pozornosti od zločinnosti Bushovy vlády, a získání podpory obyvatel pro další války. Objevila se hypotéza, že za 11. září nemusela být nutně odpovědná Bushova administrativa, nicméně útoky byly záměrně nechány proběhnout. O co tedy jde ve skutečnosti?
    Je to válka, válka o které se v podstatě nehovoří. Je bitvou s nejvyššími sázkami ve hře na scéně současné světové politiky. Z hlediska washingtonských stratégů jsou Irán a Sýrie pouhou předehrou k Velké Konečné Ruské Hře. O to, co se nepodařilo docílit Gorbačovově „perestrojce“, se Spojené státy opět pokoušejí předstíráním boje s terorismem, či dnes tak vehementně propagovanou „okupací“ bývalého ukrajinského Krymu. Jde o hodně, získat kontrolu nad světově nejbohatšími ropnými oblastmi. USA si uzurpovaly právo napadnout kterékoliv místo na planetě pod zástěrkou boje proti mezinárodnímu terorismu. Boj proti všudypřítomné a mocné al-Káidě, úmyslně spojen s islámem, je pro Američany velkou výhodou, neboť jejich cílem jsou ropou bohaté muslimské oblasti. Státní terorismus je plánované, promyšlené, a politicky motivované násilí zaměřené proti nezúčastněným osobám, sloužící k dosažení vytčených politických cílů. Jen si vezměte takzvané muslimské teroristy – kdo je stvořil? Al Kajda – kdo ji vytvořil, kdo ji založil? Ne snad Američani? Bin Ladin – kdo ho vytvořil, kdo ho vyškolil? Kdo vyškolil Taliban? Americká CIA! Vlády tak používají strach ne jako „nejzazší řešení“, ale jako to první, druhé, i poslední. Vše, co dělají, je založeno na strachu. Terorismus se tak stavá ideálním „neviditelným nepřítelem“ na dlouhá desetiletí.
    Tyto neokonzervativní recepty, jejichž obdobu uplatňuje i Izrael, jsou však katastrofální nejen pro Ameriku, ale v konečném důsledku i pro Izrael. Obrátí totiž drtivou většinu obyvatel Blízkého východu proti Spojeným státům. Poučení z Iráku hovoří samo za sebe. Jestliže se bude dále sledovat neokonzertavitní politika, Spojené státy budou vyhnány z oblasti, a to bude začátek konce i pro Izrael. Jakou roli v tom hraje Rusko? Po katastrofálních nezdarech „barevných revolucí” v Gruzii a na Ukrajině před dvěma lety, sponzorovaných Spojenými státy, začalo Rusko extrémně pečlivě rozehrávat svou strategickou energetickou kartu; íránskými jadernými reaktory počínaje, přes zbrojařské prodeje Venezuele a dalším latinskoamerickým zemím, a strategickou spoluprací s Alžírem při obchodech se zemním plynem konče. V tutéž dobu, kvůli zahraniční politice vyznačující se bezostyšným pohrdáním jak spojenci, tak i nepřáteli, se Bushova vláda ponořila ještě hlouběji do geopolitického marasmu. Tato bezohledná politika je více než s kýmkoli jiným spojována s Cheneym, bývalým šéfem Halliburtonu. Cheneyho strategií je americká zahraniční politika založená na zajištění přímé kontroly globální energetiky velkou americkou čtyřkou, čili s USA svázaných soukromých ropných gigantů – Chevron Texaco, nebo ExxonMobil, BP, či Royal Dutch Shell. Především cílí na kontrolu všech hlavních světových ropných regionů a polí zemního plynu. Tato kontrola jde ruku v ruce s rostoucí snahou Spojených států o totální vojenskou převahu nad v současné době jedinou potenciální hrozbou jejich globálním ambicím – Ruskem. K propojení americké vojenské a energetické politiky do koherentní strategie dominance je Cheney pravděpodobně ideální osobou.
    Vláda Bushe a Cheneyho se řídila zájmy koalice velkých ropných společností a špičkových společností amerického vojensko-průmyslového komplexu. Tyto soukromé podniky prosazují svou moc kontrolou vládní politiky Spojených států, za tímto účelem je nutná agresivní militaristická agenda. Fašismus je opravdu vláda korporací. Tato agenda je zhuštěna v bývalé Cheneyho společnosti Halliburton Inc., představující největší světovou společnost pro energetické a geofyzikální služby v jednom, a je také největším stavitelem vojenských základen na světě. Cheneyho skupina PNAC po novém prezidentském kandidátu požadovala, aby našel vhodnou záminku k vyhlášení války Iráku, umožňující jeho obsazení a převzetí přímé kontroly nad druhými největšími ropnými rezervami na Středním východě. Zpráva nepokrytě uváděla, že „okamžité ospravedlnění poskytuje nevyřešený konflikt s Irákem“. Washington ze zjevných vojenských a politických důvodů samozřejmě nemůže otevřeně připustit, že jeho strategickým záměrem od pádu Sovětského svazu je vytouženou „hlavní výhrou“ rozpad a rozložení Ruska, a hlavně efektivní kontrola nad jeho obrovskými zdroji ropy a plynu. Stručně řečeno, obklíčení Ruska zeměmi NATO, barevné revoluce napříč Eurasií a válka v Iráku, jsou součástí jedné a téže komplexní americké geopolitické strategie s konečným cílem jednou provždy rozložit Rusko jako potenciálního rivala výhradní americké velmocenské hegemonie. Primárním cílem této strategie je Rusko – ne Irák, ani Irán. Dnes, poprvé za téměř 50 let, stojí Spojené státy na prahu dosažení nukleární nadvlády, protože iluminát Gorbačov v Rusku neponechal nic náhodě. Nevíme sice jak dalece se Putinovi podařilo zachránit co se dalo, nicméně pro USA bude pravděpodobně již brzy možné zničit primárním úderem ruský a čínský nukleární arzenál s dalekým dosahem. Tento dramatický posun v rovnováze nukleárních sil vychází z řady vylepšení v americkém jaderném systému, rychle se ztenčujícího ruského arzenálu a hlemýždího tempa při modernizaci čínských jaderných sil. Pokud se politika Washingtonu nezmění, nebo Moskva a Peking nepodniknou kroky k navýšení a připravenosti svých ozbrojených sil, budou Rusko a Čína – a celý zbytek světa – žít mnoho dalších let ve stínu americké nukleární převahy. Jedním z prioritních projektů ministra obrany Rumsfelda bylo vybudování multimiliardové americké protiraketové obrany, což bylo nejen americkým voličů prodáno jako „obrana proti možným teroristickým útokům“. Ve skutečnosti, jak bylo otevřeně přiznáno v Moskvě a Pekingu, je namířena pouze proti dvěma skutečným nukleárním mocnostem, Rusku a Číně. Typ protiraketové obrany, kterou Spojené státy mohou hodnověrně nasadit, má význam především v ofenzivním, a ne defenzivním smyslu – jako doplněk amerického prvního úderu, nikoli jako autonomní štít. Pokud by Spojené státy provedly nukleární útok na Rusko, nebo Čínu, nebo na obě země zároveň, cílové zemi by zůstal jen malý zbytkový arzenál – pokud vůbec něco. V tomto případě by dokonce i relativně malý, nebo neefektivní systém protiraketové obrany mohl být více než dostatečný k odražení jakéhokoli odvetného úderu, protože zdevastovanému nepříteli by zbylo jen málo hlavic a klamných cílů. Opravdu chceme i jako Česko hrát s USA tuto nebezpečnou strategickou hru? Pro naše občany, na rozdíl od politiků, opravdu nejde ani tak o radar, jako spíše o ZRADAR.
    Jediným možným cílem takového systému je totiž náš blízký soused - Rusko, ve smyslu umožnění úspěšného primárního úderu Spojeným státům. Dokončení Evropského obranného protiraketového systému, militarizace celého Středního východu, obklíčení Ruska a Číny propojenou sítí nových amerických vojenských základen, mnohých z nich vybudovaných pod rouškou „války proti teroru“, to vše se nyní Kremlu jeví jako součást vědomé americké strategie snahy o celospektrální nadvládu. Pentagon to nazývá „eskalací převahy“, schopností zvítězit v jakkoli vedené válce, včetně nukleární. Dnes USA s jen malými fanfárami rozšiřují svůj vliv a vojenskou přítomnost na Středním východě i přes všeobecný pokles jejich vojenských závazků a výdajů. Proč? Odpovědí je zcela jistě z větší části ropa. Ale v geopolitických termínech jde o ovládnutí eurasijské pevniny, o Ruský přístup k moři . Důraz na americkou „nukleární převahu“ nad Ruskem je v současné světové politice faktorem skrývajícím velký potenciál zavést svět do nukleárního pekla v důsledku chybných úvah. Chcete se otřást hrůzou? Pokud máte po ruce americký dolar, podívejte se na něj pozorně. Uvidíte tři latinská slova: Novus ordo saeclorum (nový světový pořádek). Vše je jasné.
    Celkem, nic nového. Obvyklý fašismus, neoliberalizmus, globalizmus, mondializmus, nový světový pořádek. Nazývejte to jak chcete. Podstata je jedna - podřizování a zničení jedné civilizace, samozřejmě té „nižší", na úkor západní. Prostředky realizace tohoto cíle mohou být jakékoliv. První zkouška - Jugoslávie, dopadla vcelku úspěšně, vojáci pro korporace získali mnohomiliardové zakázky. Druhá zkouška se odehrává za horami - v Iráku. A určitě bude ještě třetí, teď už generální. Naleznou nějakou nevelkou zemi a velmi vážný důvod pro úder. A pak, promiňte, budeme na řadě, pánové. Chce se někdo nechat oholit?